Legismus

Legismus (čínsky: český přepis fa-ťia, pchin-jin fǎjiā, znaky ), občas pod vlivem angličtiny legalismus, je čínský filozofický směr vzniklý v období válčících států.

Legismus je založen na přesvědčení, že většina lidí myslí především na své zájmy i na úkor ostatních a proto musí být omezena zákazy a hrozbou trestu. Zákazy, tresty a odměny má stanovit zákon ( fa, základní pojem legismu), před kterým jsou si všichni lidé, kromě panovníka, rovni. +more Legisté, k nejvýznamnějším patřili Šang Jang a Chan Fej, požadovali důsledné plnění povinností poddaných vůči státu, povyšování a odměňování podle zásluh a schopností.

Od 4. století př. +more n. l. legistické principy našly praktické použití především ve státech Chan (TZ: ; ZZ: , hán) a Čchin ( qín). Ty se staly centralizovanými státy se silnou panovnickou mocí, legističtí filozofové se pak věnovali novému problému kontroly úřednictva.

Hlavním legistickým reformátorem byl svého času Šang Jang (390-338 př. n. +more l. ), který se zasazoval o administrativní a sociopolitické inovace. Jeho četné reformy učinily z původně nevýznamného státu Čchin vojensky silné a silně centralizované království. Legalismus z velké části „v podstatě rozvíjel určité myšlenky“, které stály za Šangovými reformami a které napomohly Čchinu v jeho konečném vítězství nad ostatními čínskými státy v roce 221 př. n. l.

Reference

Kategorie:Čínská filozofie Kategorie:Politické dějiny Číny Kategorie:Filozofické směry