Leonid Kantorovič
Author
Albert FloresLeonid Vitaljevič Kantorovič (19. ledna 1912 Petrohrad - 7. dubna 1986 Moskva) byl sovětský matematik a ekonom, který v roce 1975 získal spolu s Tjallingem Koopmansem Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela za „příspěvek k teorii optimální alokace zdrojů“. Je to jediný člověk ze Sovětského svazu, který tuto cenu získal. Je mimo jiné tvůrcem lineárního programování.
Životopis
Kantorovič studoval matematiku na Leningradské státní univerzitě v letech 1926-1930, kde studoval mimo jiné u Vladimira Ivanoviče Smirnova, Gregora Michajloviče Fichtenholze a Borise Delaunaye, a v roce 1930 získal doktorát.
V roce 1934 se stal profesorem matematiky na Leningradské státní univerzitě, kde vyučoval až do roku 1960. Sovětský doktorát (ekvivalent habilitace) získal v roce 1935, kdy byly v Sovětském svazu znovu zavedeny akademické tituly. +more Zpočátku se zabýval teorií analytických množin a řešil některé Luzinovy problémy. Ve 30. letech 20. století se hodně zabýval funkcionální analýzou (s kolegy napsal v roce 1950 knihu Funkcionalnyj analiz v poluuporjadočennych prostranstvach) a budoval mosty k numerické matematice. V roce 1936 vyšla jeho kniha o aproximačních metodách vyšší analýzy s Vladimirem Ivanovičem Krylovem (1902-1994) a v roce 1959 jeho kniha Funkcionální analýza v normovaných prostorech (Funkcionalnyj analiz v normirovannych prostranstvach) s Glebem Pavlovičem Akilovem. Během druhé světové války vyučoval jako profesor na Vojenské inženýrsko-technické univerzitě v Leningradě a od roku 1944 působil v Matematickém ústavu Akademie věd SSSR v Leningradě, kde vedl oddělení aproximačních metod. V té době se také zajímal o tehdy nově vznikající počítače a v této souvislosti se podílel i na tajných výzkumných pracích v oblasti jaderné techniky.
V letech 1961-1971 byl profesorem matematiky a ekonomie na Sibiřském oddělení Akademie věd SSSR v Novosibirsku a v letech 1971-1976 byl ředitelem výzkumné laboratoře Moskevského institutu národohospodářského plánování.
Kantorovič dostal ve 30. letech 20. +more století za úkol optimalizovat výrobu v továrně na dýhy a vyvinul matematickou metodu, která se stala známou jako lineární programování. Napsal několik knih - mimo jiné Matěmatičeskije metody organizacii i planirovanija proizvodstva (The Mathematical Method of Production Planning and Organization, 1939 - Matematická metoda plánování a organizace výroby) a Ekonomičeskij rasčot nailučšego ispolzovanija resursov (1959, Ekonomický výpočet nejlepšího využití zdrojů). Leonid Vitaljevič Kantorovič v roce 1976.
Kantorovič byl od roku 1938 ženatý s lékařkou a měl syna a dceru.
V roce 1958 se stal dopisujícím členem Akademie věd SSSR. V roce 1965 obdržel Leninovu cenu. +more V roce 1969 byl Kantorovič zvolen členem Americké akademie věd a umění a v roce 1984 mu Univerzita Martina Luthera v Halle-Wittenbergu udělila čestný doktorát.
Ruská akademie věd uděluje od roku 1996 „cenu L. V. +more Kantoroviče“ (Premija imeni L. V. Kantoroviče). Institut pro výzkum a řízení podniku při Univerzitě Martina Luthera uděluje od roku 2001 „Cenu L. V. Kantoroviče za výzkum“ (L. W. Kantorowitsch-Forschungspreis).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://nobelprize.org/nobel_prizes/economics/laureates/1975/kantorovich.html]Autobiografie na Nobelprize.org[/url]
Kategorie:Muži Kategorie:Narození v roce 1912 Kategorie:Úmrtí v roce 1986 Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za ekonomii Kategorie:Židovští nositelé Nobelovy ceny Kategorie:Sovětští nositelé Nobelovy ceny Kategorie:Absolventi Petrohradské státní univerzity Kategorie:Ruští matematici Kategorie:Ruští ekonomové Kategorie:Židovští matematici Kategorie:Ruští Židé Kategorie:Sovětští ekonomové Kategorie:Sovětští matematici Kategorie:Pohřbení na Novoděvičím hřbitově Kategorie:Narození 19. +more ledna Kategorie:Úmrtí 7. dubna Kategorie:Narození v Petrohradu Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Martina Luthera.