Levá opozice

Pojmem Levá opozice se všeobecně označuje seskupení v Sovětském svazu, vzniklé na podzim roku 1923 jako opoziční frakce uvnitř komunistické strany, stavící se odmítavě ke Stalinovým doktrínám a snahám získat výlučnou moc. Mimo skupiny tzv. Demokratických centralistů T. V. Sapronova jsou k Levé opozici počítáni zejména tzv. trockisté pod vedením L. D. Trockého, přechodně pak i skupina bolševiků, v jejichž čele stál Zinovjev a Kameněv.

Vznik opozice

Vzniku levé opozice předcházelo násilné potlačení povstání v Kronštadtu (na kterém se výrazně podílel sám Trockij) a X. sjezd KSR(b), obojí roku 1921. +more O tomto sjezdu, kde po zákazu opozičních stran z roku 1918 došlo k zákazu frakcí, napsal později (1936) sám Trockij: „Avšak to, co podle původního úmyslu se pokládalo jen za vynucenou daň tíživým okolnostem, přišlo neobyčejně vhod byrokracii […, která] směřuje od této chvíle k tomu, jak zbavit stranické ústrojí kontroly…“.

Zde je možno hledat zárodky instrumentu „diktatury stranického vedení a aparátu nad stranou samotnou“ a tedy nad celou zemí, což bylo implikováno již „principy, jimiž se řídil Lenin“. Opozice se začala formovat i proti Stalinově zahraniční politice, proti jeho tézím o socialismu v jedné zemi, proti industrializaci a kolektivizaci v jeho pojetí. +more I když převzetí moci Stalinovou frakcí nebylo ještě s konečnou platností rozhodnuto, bylo v této době předurčeno.

Počátkem 20. let existovalo v Rusku několik opozičních seskupení jako Dělnická skupina - Рабочая группа (Gavril Mjasnikov) nebo Dělnická pravda - Рабочая правда (Alexandr Bogdanov), zejména pak ale Dělnická opozice - Рабочая оппозиция (Alexandr Šljapnikov, Sergej Medveděv, Alexandra Kollontajová). +more Již jejich název dokumentoval paradoxní situaci, že ve státě, který si dělal nárok být tzv. diktaturou proletariátu, se aktivní dělnické hnutí muselo organizovat v takto pojmenovaných skupinách. Ještě roku 1921 poznamenává Trockij na adresu Dělnické opozice „… jako kdyby strana nebyla oprávněna prosadit svou diktaturu i tehdy, když se dočasně míjí s představami dělnické demokracie … to je … priorita strany, která je povinna prosadit svou diktaturu bez ohledu na dočasné kolísání dělníků…“. Tyto skupiny byly postupně zakázány, pokud byly aktivní v rámci strany, byly zatlačovány do pozadí. Dělnická skupina se ve svém manifestu z roku 1923, který byl předložen na XII. Sjezdu KSR(b), přes veškerou kritiku postavila na stranu programu KSR, byla zakázána a Mjasnikov byl zatčen.

Samotný vznik Levé opozice je zpravidla uváděn v souvislosti s tak zvanou deklarací 46 z října 1923. Tato deklarace, podepsaná 46 představiteli KSR(b) a adresovaná politbyru strany, argumentovala stejně jako již předtím zlikvidované skupiny: stranická hierarchie, profesionální straníci versus obyčejní, strnutí strany atd. +more K podepsaným náleželi známí bolševici jako Jevgenij Preobraženskij, Leonid Petrovič Serebrjakov, Vladimir Smirnov, Timofej Sapronov, Georgij Pjatakov a další. Trockij sám deklaraci nepodepsal, stejnou kritiku však vyjádřil ve svém dopise o týden dříve). V této době se iniciátoři nacházeli ještě v opozici vůči tehdejší vedoucí trojce Stalin - Zinověv - Kameněv, kteří měli podporu i Bucharina a Rykova. Začátkem roku 1925 se se Stalinem nepohodli pak i Zinověv a Kameněv, kteří založili Novou opozici, která však vzápětí v prosinci 1925 byla na XIV sjezdu strany potřena, oba se připojili k Trockého opozici (krátce byl užíván pojem Spojená opozice). Mezi říjnem 1926 a listopadem 1927 byli členové této opozice odstraněni ze strany, 15. sjezd strany v prosinci 1927 pak názory opozice prohlásil za neslučitelné s učením strany.

První vydání Buletýnu opozice

Čistky

Po XV. sjezdu začíná konečná čistka strany: zatímco Zinověv a Kameněv „doznali svých chyb“, byl Trockij spolu se svými stoupenci vyloučen ze strany a později poslán do exilu. +more Sapronov byl také ze strany vyloučen a poslán na Krym, později do Gulagu. V exilu se Trockij pokoušel dál o opoziční aktivitu - roku 1929 založil v Paříži Buletýn opozice (Бюллеетен оппозиции), roku 1930 založil Mezinárodní levou opozici, což měla být opoziční skupina uvnitř kominterny (její členové, a také i z členství podezřelí, byli ovšem z kominterny okamžitě vyloučeni). Trockij však zůstává věren svému přesvědčení a víře i nadále: „Neznamená zhroucení Kominterny také zhroucení státu, jenž vznikl z říjnové revoluce. … Tato myšlenka zdá se na pohled nezvratná. A přece je nesprávná“.

Roku 1933 byla Mezinárodní levá opozice přejmenována na Mezinárodní komunistickou ligu, ze které v Paříži roku 1938 vzešla Čtvrtá internacionála.

Vedoucí členové

K vedoucím členům Levé opozice patřily především následující osobnosti:

*Lev Davidovič Trockij (1879-1940), komisař pro zahraniční věci a velitel Rudé armády *Alexander Beloborodov (1891-1938) *Michail Boguslavskij (1886-1937) *Andrej Bubnov (1883-1940) *Chen Duxiu (1879-1942), vedl Levou opozici v Číně *Jakov Drobnis *Adolf Joffe *Josif Kosior (1893-1937) *Nikolaj Krestinskij *Sergej Mrachkovskij (1883-1936) *Nikolaj Muralov (1877-1937) *Valerian Obolenskij (znám i jako N. Osinskij) (1887-1938) *Georgij Oppokov (1888-1937) *Jevgenij Preobraženskij (1886-1937) *Georgij Pjatakov (1890-1937) *Karl Radek (1885-1939) *Christian Rakovskij (1873-1941) *Timofej Sapronov *Victor Serge (1890-1947) *Ivar Smilga (1892-1937) *Ivan Nikitič Smirnov (1881-1936) *Vladimir Michajlovič Smirnov (1887-1937) *Lev Sosnovskij (1886-1937)

Odkazy

Reference

Literatura

E. H. +more Carr, A History of Soviet Russia. The Bolshevik Revolution 1917-1923, London, 1950-1953 * Klaus Westen, Die Kommunistische Partei der Sowjetunion und der Sowjetstaat. Eine verfassungsrechtliche Untersuchung, Verlag Wissenschaft und Politik, Köln, 1968 * Frits Kool und Erwin Oberländer (Hrsg. ), Dokumente der Weltrevolution. Arbeiterdemokratie oder Parteidiktatur, Büchergilde Guttenberg, Frankuft am Main / Wien / Zürich, 1967 * Lev Trockij, Zrazená revoluce. Co jest SSSR a kam spěje. , aut. překlad Vl. Buriana, (bez udání místa vydání) (1937), reprint infomat / informační materiály, West Berlin 1974.

Související články

Stalinismus * Trockismus * Komunistická strana

Kategorie:Politické dějiny Sovětského svazu Kategorie:Trockismus