Lizard (album)

Technology

12 hours ago

Author

Lizard je třetí album britské rockové skupiny King Crimson. Vyšlo v prosinci 1970 (viz 1970 v hudbě) a v britském žebříčku prodejnosti hudebních alb se umístilo nejlépe na 29. místě.

Popis alba a jeho historie

Sestava, která nahrála předchozí desku In the Wake of Poseidon, nikdy živě nehrála a po jejím vydání se odchodem většiny hudebníků King Crimson opět prakticky rozpadli. Zůstalo pouze původní duo Robert Fripp (kytara) a Peter Sinfield (texty), z In the Wake of Poseidon přibyl ještě saxofonista Mel Collins. +more K této trojici se přidal zpěvák a baskytarista Gordon Haskell, který již hostoval na In the Wake of Poseidon, a zcela novým členem se stal bubeník Andy McCulloch. Jako hosté pak na albu Lizard působí další hudebníci.

Deska Lizard je z diskografie King Crimson nejvíc ovlivněna jazzem. Album sestává z pěti skladeb, z nichž čtyři se nacházely na první straně původní gramofonové desky. +more Po úvodní skladbě „Cirkus“, která vrcholí kakafonií zvuků následují dvě písně s texty zlomyslného a nekonvenčního humoru „Indoor Games“ a „Happy Family“. Slova „Happy Family“ odkazují na rozpad The Beatles, jsou zde zmíněni všichni jejich členové pod změněnými jmény: „Judas“ (Paul McCartney), „Rufus“ (Ringo Starr), „Silas“ (George Harrison) a „Jonah“ (John Lennon). Čtvrtou skladbou na albu je jemná „Lady of the Dancing Water“ navazující na podobně laděné písně z předchozích alb („Moonchild“ z In the Court of the Crimson King a „Cadence and Cascade“ z In the Wake of Poseidon).

Poslední skladbou, zabírající původně celou druhou stranu vinylové desky, je epická kompozice „Lizard“, která je vůbec nejdelší oficiálně nahranou a vydanou skladbou King Crimson. „Lizard“ je rozdělena do několika hudebně odlišných částí, přičemž v té první, „Prince Rupert Awakes“, hostuje zpěvák Yes Jon Anderson.

Styl hudby na albu Lizard byl důvodem odchodu Gordona Haskella a Andyho McCullocha ze skupiny v době vydání alba, takže ani tato sestava nikdy živě nehrála.