Cesko.wiki Lucemburská literatura
Author
Albert FloresLambert Schlechter, jeden z nejúspěšnějších lucemburských autorů ve 21. století
Lucemburská literatura je soubor literárních děl, která byla složena či napsána Lucemburčany, a to obvykle v jednom ze tří úředních jazyků: v lucemburštině, němčině, nebo francouzštině. Ze středověku se zachoval pouze jediný text vzniklý na území dnešního Lucemburska, Codex Mariendalensis ze 14. +more století. V dobové podobě lucemburštiny pojednává o životě Yolandy von Vianden (1231-1283) a jeho autorem je dominkánský mnich Hermann von Veldenz (1250-1308). Dějiny moderního lucemburského písemnictví začínají po roce 1815, kdy byla země povýšena na velkovévodství a získala samostatnost. Se vzrůstem patriotismu se rozvíjel jazyk (objevily se slovník a mluvnice lucemburštiny) a rovněž literatura. První vydaným dílem byla kniha básní a bajek Krok na lucemburský Parnas (E' Schrek op de' Lezeburger Parnassus, 1829) vydaná Antoinen Meyrerem (1801-1857). Ústřední místo má Michel Lentz (1820-1893), který napsal v roce 1859 slova k pozdější lucemburské hymně („Ons Hémécht“, Naše vlast), velkou oblibu získala také jeho báseň „De Feierwon“ („Ohnivý vůz“, 1859), napsaná k příležitosti zahájení provozu na železnici. Druhým významným lucemburským literátem 19. století byl Edmond de la Fontaine přezdívaný Dicks, činný především jako dramatik. Michel Rodange (1827-1876), třetí velké jméno 19. století, získal pozici uznávaného „národního básníka“ jako autor směšnohrdinského eposu De Renert (1872), vyprávění o lišákovi, jež bylo inspirováno středověkou literaturou a Goethovým zpracováním tématu (Lišák Reineke, 1794). Na konci 20. století se kromě jiných prosadil především Roger Manderscheid (1933-2010). K jeho největším úspěchům patří román Schacko Klak (1988), vyprávějící o dětství za druhé světové války. V Lucembursku se této knihy, prvního dílu trilogie, prodalo přibližně tři tisíce výtisků, což je na tuto malou zemi vysoké číslo. V navazujících dílech pak Manderscheid představil i poválečné období a 50. léta.
Prvním frankofonním lucemburským autorem byl Félix Thyes (1830-1855) s románem Marc Bruno (1855). Ke skutečnému oživení zájmu o francouzsky psanou lucemburskou literaturu došlo však až v 80. +more letech 20. století, kdy se prosadili tvůrcové jako Edmond Dune (1914-1988), Félix Molitor (*1958) nebo Danielle Hoffeltová (*1963). Po přelomu tisíciletí si přízeň čtenářů a kritiků získali zejména Lambert Schlechter (*1941), autor rozsáhlého cyklu textů Šepot světa a jiné fragmenty (Le murmure du monde et autres fragments, 2006), a Guy Rewenig (*1947), spisovatel píšící francouzsky i lucembursky. Pod nástup moderní německojazyčné lucemburské literatury se nejvíce podepsal dramatik Nicolaus Welter (též Nik Welter, 1871-1951), jenž zpracoval například lucemburskou národní pověst o Meluzíně do podoby divadelní hry (Siegrief und Melusine, 1900), a rovněž novinář a spisovatel Batty Weber (1860-1940), „otec zakladatel“ německojazyčné lucemburské prózy. K jejich nástupcům patří Joseph Groben (1875-1950). Patrně nejvýznamnější lucemburská básnířka 20. století, oceňovaná Anise Koltzová (*1928), je rozkročena nad oběma jazyky: do poloviny 70. let vydávala své sbírky poezie v němčině, posléze přešla k francouzštině; i poté však organizovala setkání básníků tvořících v obou jazycích a překládala z francouzštiny do němčiny.
