Ludvík Šimek

Život

Narodil se v Praze na Malé Straně v domě čp. 44/II na nároží Mostecké a Josefské ulice, v rodině malostranského obchodníka a majitele domu Karla Viléma Schimeka a jeho ženy Rosiny jako druhé z pěti dětí a byl pokřtěn v kostele sv. +more Tomáše.

Studia

Po absolvování obecné a reálné školy pracoval nejdříve devět let jako učeň v dílně předního pražského sochaře Emanuela Maxe; naučil se tam pracovat různými sochařskými technikami v pískovci a mramoru včetně nejhrubších prací a získal velkou praktickou zručnost. Vedle toho studoval na průmyslové škole u sv. +more Havla a v letech 1857-1861 v malířském ateliéru Eduarda Engertha na pražské malířské akademii. Z té doby pocházejí jeho sochy sv. Jana Křtitele (pod vedením Emanuela Maxe) a římského císaře Rudolfa Habsburského. Na počátku 60. let studoval sochařství u prof. Wittmanna, údajně na Akademii v Mnichově, ale v matrice studentů není zapsán. Po návratu do Prahy vytesal sochu na náhrobek dcery lékárníka Františka Klarnera ve Slaném. Na jejím návrhu pracoval již v Mnichově.

Kariéra

V roce 1864 získal tzv. Římskou cenu, státní stipendium na studijní pobyt v Římě, kde zůstal šest let. +more Z té doby pochází jeho socha sv. Antonína Opata. Spřátelil se zde se sochaři Václavem Levým, Petrem Maixnerem a s architekty Ignácem Ullmannem a Antonínem Barvitiem, s nimž nadále rád spolupracoval. Podle návrhu Josefa Mánesa vytvořil reliéfy pro hlavní vchod do kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně; nemohly ale být použity, protože zadání obsahovalo špatné rozměry.

Jako nejtalentovanější český kamenosochař monumentálních pomníků své generace Šimek v soutěži roku 1867 získal čtyři ze tří desítek vyhlášených zakázek na výzdobu haly vojevůdců vídeňského Arsenalu sochami vojevůdců z třicetileté války, a to Gottfrieda Pappenheima, Jana de Wertha, Jana Šporka a Albrechta z Valdštejna. Po dokončení dvou z těchto soch v Římě Šimek s dvěma rozpracovanými návrhy definitivně přesídlil roku 1870 do Prahy. +more Pronajal si rozlehlý dvouprostorový ateliér na Újezdě mezi Řetězovým mostem a kostelíkem sv. Jana Na prádle.

Šimek patřil ve své době k předním českým sochařům. Byl považován za nástupce Václava Levého. +more Měl smysl pro harmonii a plnost tvarů. Současníci na něm oceňovali všestrannost, se kterou se věnoval sochařství portrétnímu, historickému i církevnímu. Myslbekovi se ovšem nevyrovnal. Byl členem c. k. umělecké akademie ve Vídni a pražského spolku Svatobor.

Úmrtí

Ludvík Šimek zemřel 25. ledna 1886 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo

Socha náhrobku pro dceru lékárníka Klarnera ve Slaném 1863. * Socha sv. +more Antonína Opata po 1864 * Socha rakouského vojevůdce Gottfrieda von Pappenheim, carrarský mramor, 1868, Vojenské historické muzeum (Vídeň) * Socha vojevůdce svobodného pána Johanna de Weertha, carrarský mramor, 1868, Vojenské historické muzeum (Vídeň)Arsenal, Vídeň * Socha vojevůdce hraběte Jana Šporka, carrarský mramor, 1870, Vojenské historické muzeum (Vídeň)Arsenal, Vídeň * Socha vojevůdce Albrechta z Valdštejna, carrarský mramor 1870, Vojenské historické muzeum (Vídeň)Arsenal, Vídeň. Objednal ji hrabě Arnošt z Valdštejna. Impozantní stojící figura prostovlasého válečníka s velitelskou holí v pravici, s typickou fyziognomií a zbrojí je odvozena z reprezentačního portrétu z Valdštejnova zámku ve Frýdlantu. Modely této sochy byly zhotoveny nejméně tři a v různých velikostech: Model v měřítku 1:1 vznikl pro Valdštejnský palác v Praze, z něho dal Senát ČR k valdštejnskému výročí roku 2007 odlit bronzový pomník, umístěný na nádvoří Valdštejnského paláce. Ve valdštejnské sbírce Senátu je také menší model 1:2. Miniaturu téže sochy Šimek vyřezal z mořské pěny, má dřevěný podstavec a je ve sbírce Národního muzea v Praze. Kopii téže sochy v měřítku 1:1 dal sponzor umístit na rodinný zámek Valdštejnů Mittergrabern v Rakousku, a později si tam od Šimka pořídil i sochu krále Jiřího z Poděbrad.

* Pomník Josefa Jungmanna na stejnojmenném náměstí v Praze 1873. Vyhrál veřejnou soutěž. +more Pravděpodobně jeho nejzdařilejší práce, vyšla z nedochovaného náčrtku Václava Levého. Podstavec krytý žulovými deskami navrhl architekt Antonín Viktor Barvitius, socha byla podle Šimkova modelu odlita do bronzu ve Vídni. * Socha rytíře Bruncvíka se štítem, mečem a lvem, pilíř Karlova mostu na Kampě, pískovec 1881-1883; podstavec se čtyřmi reliéfy je přesnou kopií originálu, socha od pasu výše jen parafrází původní sochy, zpola zničené Švédy roku 1648; torzo gotického originálu z roku 1503 je vystaveno v Lapidáriu Národního muzea v Praze. * Sousoší svatých Cyrila a Metoděje v Třebíči, které podle Šimkova návrhu vytvořil Bernard Otto Seeling. Odhaleno bylo při oslavách tisícího příchodu věrozvěstů na Moravu roku 1885. * Sousoší sv. Anny Samétřetí, sv. Lukáše a sv. Metoděje pro kapli svaté Anny (tj. Nostickou kapli) v Svatovítské katedrále * Třináct starozákonních proroků na hlavním oltáři Svatovítského chrámu * Reliéfy polofigury žehnajícího Krista mezi sv. Vojtěchem a sv. Matoušem v lunetovém nástavci v rodinné hrobce podnikatele a mecenáše umění Vojtěcha Lanny mladšího na Olšanských hřbitovech v Praze * Socha Krista Vykupitele z kararského mramoru pro hrobku rodiny Magagnoli na Olšanských hřbitovech v Praze (1878) * Sochy architekta Isidora Miletského, budovatele chrámu Hagia Sofia v Cařihradu, a merovejského zlatníka sv. Eligia z Noyonu na atice průčelí Uměleckohistorického muzea ve Vídni.

Spolupráce s architekty: plastiky a reliéfy na budovách: * Sochy Sv. Ludmily, Sv. +more Víta a českých králů, na průčelí Prašné brány v Praze, rekonstrukci navrhl architekt Josef Mocker: * budova Rudolfina v Praze na Starém Městě; navrhl architekt Josef Schulz; sochy umělců. * katedrála sv. Víta na Pražském hradě: 4 sochy z bílého dalmatského vápence medolino těženého v Medulinu na Istrijském poloostrově: sedící sv. Anna učí Pannu Marii, sv. Lukáš patron malířů s obrazem Sta Maria Maggiore; sv. Metoděj, to vše v chórové kapli sv. Anny 1880 * Model sochy svatého poustevníka Onufria pro Bílinu, (1884) * Tři reliéfy: Luneta s polofigurou sv. Václava mezi anděly pro tympanon, dva kruhové medailony s polopostavou svatém Anežky České a blahoslaveného Hroznaty, na západním průčelí kostela sv. Václava v Praze na Smíchově, který navrhl architekt Antonín Barvitius). Modely ve stylu toskánské renesance z roku 1885, provedení z pestrobarevně glazované keramiky-majoliky roku 1886 ve Florencii, osazeny až po Šimkově smrti.

Galerie

Malá Strana, Prague 1, Czech Republic - panoramio (26). jpg|Socha Bruncíka na Karlově mostě Prague September 2016-24. +morejpg|Reliéf sv. Václava, tympanon kostela sv. Václava na Smíchově Blahoslavený Hroznata, tondo na kostele sv. Václava na Smíchově. jpg|Bl. Hroznata, tondo na kostele sv. Václava na Smíchově Kostel svVaclava-Smichov-detail2. jpg| Ludvík Šimek - Josef Jungmann's Model. jpg|Model sochy k pomníku Josefa Jungmanna.

Odkazy

Reference

Literatura

Thieme-Becker: Lexikon der bildenden Künstler, svazek 30, Leipzig 1936, s. 72. +more * Cyril Merhout, Bruncvík na Karlově mostě. STN Praha 1958 * Nový slovník českého výtvarného umění, díl II. , P-Ž, editor Anděla Horová. Praha : Academia 1999 * Metamorfózy politiky: pražské pomníky 19. století, publikace k výstavě. Clam-Gallasův palác 25. září 2013 - 5. ledna 2014. Archiv hlavního města Prahy ve spolupráci s Noemi Arts&Media a spolkem Scriptorium, 2013, s. 127-137 (kapitola Miniatury pomníků, Dana Stehlíková).

Externí odkazy

Kategorie:Čeští sochaři 19. +more století Kategorie:Narození v roce 1837 Kategorie:Úmrtí v roce 1886 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Olšanech.