Léon Degrelle

Léon Joseph Marie Degrelle (15. června 1906, Bouillon - 1. dubna 1994, Málaga) byl belgický fašistický politik, zakladatel rexismu. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, kde dosáhl hodnosti SS-Standartenführer der Reserve (plukovník v záloze). Mimo jiné byl nositelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání včetně Rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi nebo Německého kříže ve zlatě.

Život

Léon Degrelle se narodil v belgickém Bouillonu, ležícím na francouzských hranicích. Jeho otec, prosperující pivovarník, byl francouzský emigrant, příslušník jezuitského řádu. +more V roce 1921 vstoupil patnáctiletý Degrelle do jezuitské koleje. Již tehdy začal publikovat novinové články. V roce 1924 opustil kolej a pokračoval ve studiích na katolické univerzitě v Lovani, která zakončil doktorátem práv. Začal se stále více věnovat politice a žurnalistice a v roce 1927 začal řídit studentské noviny, které dosáhly poměrně velkého nákladu. O tři roky později se stal ředitelem vydavatelství Rex a postupem času se odpoutal od katolického hnutí a založil vlastní tzv. rexistickou stranu. Začal prosazovat populistický směr a autoritativní politické reformy, které nacházely podporu u těch, kteří se bouřili proti neschopnosti politických stran vypořádat se se sociálními a hospodářskými problémy Belgie. Jeho hnutí bylo nejúspěšnější ve volbách v roce 1936 (11,5% hlasů). Po vzoru Mussoliniho „pochodu na Řím“ i on zorganizoval „pochod na Brusel“, ale ten skončil fiaskem kvůli malému zájmu v ulicích. Po vypuknutí 2. světové války, v předvečer německé invaze byl on a jeho spolupracovníci zatčeni pro podezření z kolaborace a při ústupu přesunuti do Francie. Nakonec byl z koncentračního tábora propuštěn německými okupanty.

Ve svých úvahách došel k závěru, že v novém poválečném uspořádání Evropy si Belgie musí své místo zasloužit bojem proti nepříteli číslo jedna, komunismu. Teprve potom bude čas uspořádat své vztahy s Němci.

Po německém útoku na SSSR roku 1941 zformoval z dobrovolníků svého hnutí celý prapor zařazený nejprve do Wehrmachtu, ale brzy pod zbraně SS. Měl následující plán: na bojišti bude tak úspěšný, že se vrátí do Belgie v čele vítězné armády, čímž si konečně získá politickou důvěru a moc. +more Jenže tu byl háček, neměl totiž žádné vojenské zkušenosti. Svými dalšími kroky proto ohromil: předal vedení strany Victoru Matthysovi a přihlásil se do boje proti sovětům jako obyčejný pěšák. Vstoupil do legie SS Vallonie, německé armádní jednotky složené z francouzsky mluvících Valonů. Hned v květnu 1942 už z něj byl důstojník, na seznam svých vyznamenání si připsal železný kříž první třídy, další tři měsíce nato obdržel odznak za pěchotní útok. Legie se zkonsolidovala a přicházeli do ní další dobrovolníci. Sázka na vojenský úspěch Degrellovi vyšla.

Své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941-45. Během této doby dosáhl hodnosti plukovníka SS a z cizineckých příslušníků německé branné moci je nositel největšího počtu vyznamenání. +more V roce 1944 obdržel osobně od Hitlera rytířský kříž.

Útěk

+morejpg|náhled|320px|vlevo'>Nouzové přistání Degrellova He 111 na pláži La Concha v San Sebastiánu ve Španělsku Dříve než německá vojska kapitulovala, uprchl ze severního Německa do Kodaně odkud odplul na minolovce do Osla. Odtud 7. května po setmění odstartoval Heinkel He 111 s posádkou k letu do Španělska. Po spotřebování paliva v téměř 2. 300 km dlouhém letu Heinkel nouzově přistál na pláži u San Sebastiánu. Degrelle utrpěl vážná zranění, ze kterých se několik měsíců léčil a která byla důvodem, pro který španělská vláda odmítla první žádost o vydání.

Po útěku

Po válce byl v Belgii v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, ale pod ochranou režimu generála Franca a pod novou identitou jako José León Ramírez Reina dožil více než polovinu života ve Španělsku. Během té doby byl činný v neofašistickém hnutí a vyjadřoval své pochybnosti o holocaustu.

Vyznamenání

ek1-1939 Železný kříž, I. +more třída (21. 05. 1942 * ek2-1939 Železný kříž, II. třída (13. 03. 1942) * Medaile za východní frontu Medaile za východní frontu (15. 08. 1942) * Útočný odznak pěchoty ag Útočný odznak pěchoty, stříbrný (25. 08. 1942) * spona Spona za boj zblízka, bronzová (30. 11. 1943) * Odznak za zranění, stříbrný (20. 02. 1944) * Rytířský kříž Železného kříže Rytířský kříž Železného kříže (20. 02. 1944) * Odznak za zranění, zlatý (19. 03. 1944) * spona Spona za boj zblízka, stříbrná (19. 03. 1944) * dub. rat. Rytířský kříž Železného kříže, s dubovou ratolestí (27. 08. 1944) * spona Spona za boj zblízka, zlatá (14. 09. 1944) * Německý kříž Německý kříž , ve zlatě (09. 10. 1944) * Odznak za zranění1939černé Odznak za zranění, černý.

Dílo

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://forum.valka.cz/topic/view/11266#35661]Valka.cz, Standartenführer Léon Joseph Marie Ignace Degrelle[/url]

Kategorie:Příslušníci Waffen-SS Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Osobnosti druhé světové války Kategorie:Belgičtí emigranti a exulanti Kategorie:Nositelé Rytířského kříže Železného kříže Kategorie:Lidé exkomunikovaní římskokatolickou církví Kategorie:Odsouzení k trestu smrti Kategorie:Zemřelí na infarkt myokardu Kategorie:Narození 15. +more června Kategorie:Narození v roce 1906 Kategorie:Úmrtí 1. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1994 Kategorie:Muži Kategorie:Popírači holokaustu Kategorie:Belgičtí novináři Kategorie:Monarchisté.