Madona se sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou

Madona se sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou jsou dřevěné sochy ze 60. let 14. stol., které byly součástí oltářního archy v jednom z chebských kostelů. Sochy představují ranou fázi konstituování nového výtvarného stylu, ovlivněného malbou a zejména knižními miniaturami dvorského okruhu. Kvalita a styl řezby napovídají, že pravděpodobně vznikly v některé pražské dílně. Jsou součástí expozice gotické plastiky v Galerii výtvarného umění v Chebu. === Původ === Provenience z prvního farního kostela v Chebu, zbořeného v roce 1812, není jistá. Tomu by odpovídalo jedině zasvěcení kostela sv. Janu Křtiteli, jehož socha stála v oltářní skříni na významnějším místě po pravici Panny Marie. Kostel sv. Jana Křtitele však v době vzniku této trojice soch již dávno ztratil na významu a donace se soustřeďovaly spíše ke kostelu sv. Mikuláše. Patronátní práva k němu držel řád německých rytířů, jehož představitelé udržovali vztahy s pražským panovnickým dvorem, v jehož blízkosti příslušná dílna působila.

=== Původní umístění === Novější bádání nepochybuje o tom, že všechny tři sochy pocházejí ze skříně nedochované oltářní archy, přestože chebské uspořádání Trůnící Madony se sv. Janem Křtitelem po pravici a sv. +more Janem Evangelistou po levici nemá přesnou dobovou analogii. Třífigurové schéma s centrální sochou Madony bylo ve střední Evropě druhé pol. 14. - první pol. 15. století vcelku běžné. Dvojice soch Janů, které mohly být součástí oltáře s centrální sochou Madony se dochovaly v Tovačově a Rychlebách (Złoty Stok, Dolní Slezsko).

=== Umělecká situace === Chebské sochy vznikly v mimořádně zajímavém období českého umění ve třetí čtvrtině 14. století. +more Za vlády českého krále a římského císaře Karla IV. zde panovaly velice příznivé podmínky pro rozvoj sochařství. Hospodářská prosperita a mocenská stabilita umožnily bezprecedentní intenzitu výstavby kostelů a jejich zařizování. Předpokladem pro fungování mnoha dílen produkujících oltářní nástavce byly obrovské investice do oltářních fundací. Příklad Karlovy zakladatelské a budovatelské iniciativy strhával mnoho příslušníků jeho dvora, ale i další církevní hodnostáře, šlechtice i měšťany, čímž vznikalo množství příležitostí pro umělecké řemeslníky všeho druhu. Vysoká poptávka a výborné podmínky přitahovaly ty nejlepší tvůrce z celé Evropy. Právě skutečnost, že se v centru říše setkávali řemeslníci školení v různých končinách Evropy, především v Itálii, Francii a německých zemích, se promítla do neobyčejné stylové různorodosti a vývojové dynamiky.

Sochaři ve snaze neopakovat již dosažené přinášeli v rychlém sledu nová originální řešení, jak v zobrazení madon a světců aktivovat vrstvené významy. Hlavním prostředkem se jim sta­la reprodukce bohatství vizuální zkušenosti, buď přímo na zákla­dě pozorování (uváděním prvků nepravidelnosti, náhodnosti či obyčejnosti do dříve ideali­zovaných tvarů) nebo obraznou evokací pomocí draperie, různorodé jak ve stylu uspořádání záhybů, tak v textuře látky. +more Díky jedinečné situaci v pražském uměleckém centru doby Karla IV. mohl být styl stále obohacován o nové inspirace umělců obeznámených se současným uměním v Itálii a západní Evropě, které se zde ná­sledně křížily, prolínaly a transformovaly. Z oblasti dvorského malířství byl do řezbářství uveden např. kompoziční princip, který vnáší pomocí ne­stejně vysoko postavených chodidel do postavy dynamiku a u reliéfních soch účinně podporuje iluzi prostorové hloubky. Dobře známý a relativně nejlépe dokumento­vatelný je vztah trůnících madon ke stylu ilumináto­rů 60. let, působících při pražském arcibiskupském dvoře.

=== Panna Marie s Ježíškem === Plně plastická socha z lipového dřeva 97 x 39 x 19 cm, záda vyhloubena, polychromie chybí. Restaurováno 1964 a 1987, 1994 (J. Živný). Inv. č. P1

Socha představuje tradiční typ Trůnící Panny Marie s oblečeným Kristem, stojícím na jejím koleni. Je oděna do přiléhavého šatu a pláště sepnutého na prsou. +more Madona sedí na profilovaném trůnu s poduškou a na hlavě má roušku a korunu. Pravou rukou objímá Ježíška, v levé patrně držela žezlo. Obě sochy mají obličej obrácen k vnímateli. Kristus drží v levé ruce jablko a pravou rukou žehná. Tento typ mariánských soch byl rozšířen v období 1270-1350, ale ojediněle přetrvává i v období krásného slohu. Oproti starším sochám tohoto typu se chebská liší v labilním postoji Ježíška. Ten je v následujícím období často zobrazován jako živě gestikulující dítě, které vztahuje ruce k matce (Madona z Hrádku u Benešova, 1360-1370, Madona Z Kerhartic, 1361-1368).

Pro systém drapérie, která je u pravé nohy asymetricky nařasena do kaligraficky pojaté soustavy rourovitých kaskád a vytváří dramatický akcent, existují předlohy ve francouzském sochařství počátku 14. století. +more Hluboký zářez pláště ve tvaru V mezi koleny je zase charakteristický pro francouzské řezby ve slonovině (2. čtvrtina 14. stol. ). Chebská Madona má také možnou vazbu na moravské sochařství druhé čtvrtiny 14. století z doby bezprostředně po roce 1350 (Madona z Tovačova). Tato socha předznamenává způsob iluzivního prohloubení třetího rozměru, zohlednění podhledové zkratky a má shodnou typiku tváře jako chebská Madona. Způsob řezby drapérie ji spojuje s madonou z Kerhartic.

=== Sv. Jan Křtitel === Plně plastická socha z lipového dřeva 90 x 33,5 x 23 cm, záda vyhloubena, zbytky křídového podkladu, polychromie chybí. Restauroval J. Živný (1994). Inv. č. P2

Světec je zobrazen jako starší podsaditý muž s dlouhými vlasy a rozděleným plnovousem. V levé zdvižené ruce drží medailon s Beránkem božím (částečně poškozen), pravá ruka pravděpodobně držela rákosový kříž, který je tradičním atributem Jana Křtitele. +more Světec je zahalen do vrstveného šatu a jeho další atribut - velbloudí kožešina, byl patrně původně naznačen v nyní chybějící polychromii. Socha představuje ranou formulaci výrazně asymetrického kompozičního schématu, které bylo později typické zejména pro slezské řezbářství. Nerovnováhu vytváří zejména umístění atributu i těžkého závěsu na pravé straně, ačkoli nosná noha je vlevo. Velká hlava s extatickým výrazem je v českém prostředí nezvyklá.

Socha sv. Jana Křtitele ještě navazuje na odkaz antikizující plastiky 13. +more století a zároveň vykazuje některé pokročilé rysy - zejména tendenci k zdůraznění plastických tvarů tělesného objemu i živějšímu gestu rukou. Celkovým pojetím je blízká Madoně z farního kostela v Broumově, Madoně Eiglově a Madoně z kostela sv. Jakuba v Jihlavě. Expresivní výraz tváře má blízko k Prorokům z Rottweilu, Apoštolovi z pilíře chóru kostela sv. Jakuba v Brně a sv. Janům z Tovačova. === Sv. Jan Evangelista === Plně plastická socha z lipového dřeva 95,5 x 29,5 x 18,5 cm, záda vyhloubena, zbytky křídového podkladu, polychromie chybí. Ruce sochy nejsou původní. Restaurováno 1964 a 1994 (J. Živný). Inv. č. P3.

Socha byla identifikována jako Jan Evangelista na základě typu (mladík s dlouhými vlasy) a analogie s obdobnými sochařskými dvojicemi, které mají tradici již z doby kolem roku 1300. Nezachovaly se ruce ani atributy. +more Lze odvodit, že původně Jan držel knihu, kalich nebo medailon s orlem. Vyvážená a symetrická kompozice vychází ze starších vzorů. Nejbližší analogie je sv. Jan Evangelista z kostela sv. Maří Magdaleny ve Vratislavi (1350-1362) a Jan z nástavce hlavního oltáře v Levoči. Podobně jako u dalších soch této chebské skupiny je vztah tělesného jádra k povrchu pojednán způsobem, který prozrazuje hledání nového sochařského stylu.

Příbuzná díla

Madona z Wachau (kolem 1360-1365) * Madona z Tovačova (kolem 1360-1370) * Madona z Hrádku u Benešova (kolem 1360-1370) * Madona z Bečova v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostě (kolem 1364-1368) * Madona z Kerhartic v děčínském muzeu (kolem 1361-1368) * Madona z Rödelwitz v muzeu v Eisenachu (kolem 1370) * Retábl v Puschendorfu (kolem 1370) * skupina slezských Madon na lvu

Reference

Literatura

Aleš Mudra, Kontexty italizujícího sochařství doby lucemburské v severozápadních Čechách, in: Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách. +more Aleš MUDRA / Michaela OTTOVÁ (ed. ), Praha 2014, s. 169-187, [url=https://www. academia. edu/11158414/Kontexty_italizuj%C3%ADc%C3%ADho_socha%C5%99stv%C3%AD_doby_lucembursk%C3%A9_v_severoz%C3%A1padn%C3%ADch_%C4%8Cech%C3%A1ch]on line[/url] * Jiří Vykoukal (ed. ), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, * Jiří Vykoukal (ed. ), Gothic Art in the Cheb Region, Cheb 2009, * Jiří Fajt (ed. ), Karel IV. , císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437, Academia, Praha 2006, * Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění, Academia Praha 1984 * Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975 * Albert Kutal, České gotické sochařství 1350-1450, Praha 1962 * Josef Opitz, Sochařství v Čechách za doby Lucemburků I, Praha 1935.

Kategorie:České gotické sochařství Kategorie:Sochy Madony s dítětem v Česku Kategorie:Vzniklo ve 14. +more století Kategorie:Dřevěné sochy v Karlovarském kraji Kategorie:Sochy mužů v Česku.