Madona ze Zahražan

Socha Panny Marie s Ježíškem, zvaná Madona ze Zahražan, pochází z bývalého kláštera magdalenitek v Mostě-Zahražanech (1281-1442). Vznikla v 70. letech 14. století. Nyní je umístěna v Národní galerii v Praze.

Popis a zařazení

Jedná se o sochu z lipového dřeva, výška 84 cm, se zbytky původní polychromie. Výrazně esovitě prohnutá postava Madony drží na pravé paži Ježíška, který prstem na ústech symbolizuje mlčenlivost řádových sester. +more Oděv Panny Marie obepíná tělo, zdůrazňuje přirozený pohyb a obloukem na pravém boku kompozičně vyvažuje postavu dítěte. Drapérie je rozvedena do propracované soustavy záhybů a kombinuje hluboké příčné prohlubně a složité řasení splývajících dolních cípů šatu. Užití perspektivní zkratky a skloněné pohledy Marie i Ježíška naznačují, že socha byla původně umístěna na vysoké konzole nebo v horní části oltáře.

Zahražanská Madona je příbuzná některým dřevěným trůnícím Madonám ze 70. let (z Hrádku, z Konopiště) a také kamenné soše Madony ze Staroměstské radnice v Praze (1380) a triforiové bustě Blanky z Valois, které jsou dílem svatovítské huti. +more Figurální typ, shodný se zahražanskou Madonou, se objevuje v knižní malbě (Evangeliář Jana z Opavy, 1368). Kompoziční schéma má svůj předstupeň v Liber viaticus (1354-1364), opakuje se v řadě nástěnných maleb (Karlštejn, Emauzy) a také u postavy sv. Kateřiny na deskové malbě z cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě (Madona mezi sv. Kateřinou a sv. Markétou, kol. 1360).

Zahražanská Madona je mimořádně kvalitní a stylově vyhraněná řezba, ke které v kontextu středoevropského sochařství třetí čtvrtiny 14. století nelze nalézt paralelní dílenské práce. +more Představuje důležitý přechodný vývojový stupeň a stylový zlom českého gotického sochařství od Michelské madony k madonám Krásného slohu.

Kult milostné sochy

Socha madony byla od konce 14. století umístěna na hlavním oltáři klášterního kostela magdalenitek (a po roce 1421 farního chrámu) v Zahražanech uctívána jako zázračná (= milostná, tj. +more projevující prosebníkům svou milost). Díky popsaným zázračným uzdravením věřících se zahražanský kostel v době baroka stal významným římsko-katolickým poutním místem. Zmínil je již roku 1660 Bohuslav Balbín, a pod něm je Wilhelm Gumppenberg zařadil do mariánského atlasu nejvýznamnějších poutních míst Evropy. Atlas byl v českém prostředí rozšířen a čten zejména v německém překladu cisterciáka Augustina Sartoria z roku 1717. Poutníkům se v něm doporučovalo propojit pouť s Bohosudovem, Mariánskými Radčicemi, Horním Jiřetínem, Chomutovem, Kvínovem a Údlicemi. Poutě byly po částečném poboření kláštera roku 1893 přesunuty do děkanského kostela v Mostě a direktivně zrušeny novým politickým režimem a projektem těžby v mosteckém hnědouhelném revíru po roce 1948. Nové publikace Zahražany mezi poutními místy již neuvádějí.

Reference

Literatura

Jiří Fajt, Štěpánka Chlumská, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Katalog stálé expozice Národní galerie v Praze 2014, s. 39-40 * Aleš Mudra, Madona ze Zahražan, Ústecký sborník historický 2004, s. +more 409-431 * Albert Kutal, in: České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970, s. 132-133 * Rudolf Hönigschmid, in: Josef Opitz, Gotische Malerei und Plastik Nordwestböhmens. Katalog der Ausstellung in Brüx-Komotau (Most-Chomutov), 1928, s. 76-77 * Jan Royt, Obraz a kult v Čechách v 17. a 18. století. Karolinum Praha 2011, s. 282, 289, 295; * Augustin Sartorius, Marianischer Atlas, oder Beschreibung der Marianischen Gnaden-Bilder. in eine besondere Ordnung der Länder, Städte, und Oerther eingerichtet. Praha 1717, dostupné online [https://books. google. cz/books. redir_esc=y&hl=cs&id=oMddAAAAcAAJ&q=Saras#v=snippet&q=Saras&f=false].

Kategorie:České gotické sochařství Kategorie:Sbírka Národní galerie v Praze Kategorie:Sochy Madony s dítětem v Česku Kategorie:Poutní místa litoměřické diecéze Kategorie:Dřevěné sochy v Praze Kategorie:Sochy žen v Praze