Marie Wágnerová-Černá byla česká spisovatelka, literární kritička a překladatelka. Narodila se 14. června 1900 v Praze a zemřela 10. února 1986 ve stejném městě. Její díla jsou charakterizována hlubokým psychologickým záběrem a vykreslují životy žen ve společnosti.
Wágnerová-Černá vystudovala filozofii a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1924 se provdala za Bohuslava Psyche, s nímž měla dceru Boženu a syna Jana. Její manžel byl vlivným kulturním pracovníkem a spoluzakladatelem nakladatelství Melantrich.
V letech 1924 až 1948 byla Wágnerová-Černá redaktorkou a později šéfredaktorkou časopisu Květy. Pracovala také jako kritička v Národních listech a Lidových novinách. V této době se stala jednou z předních postav české literární scény.
Její první román "Manželství" vyšel v roce 1932 a za jehož překlad do francouzštiny získala rok poté Cenu Edgara Quineta-Mauriceho. Mezi její další významná díla patří "Podobojí" (1940), "Dům v Kaplově ulici" (1946), "Sázavské pokusy" (1953) a "Zlom" (1976).
Wágnerová-Černá také přeložila řadu knih z angličtiny, včetně děl Williama Shakespeara. Byla také členkou Svazu českých spisovatelů od roku 1945.
Její tvorba zaujímá v české literatuře významné místo a postupně se stala předmětem literárního výzkumu. Marie Wágnerová-Černá je považována za jednu z nejvýznamnějších českých spisovatelek 20. století.
Cesko.wiki 