Maxmilián z Ditrichštejna

Původ a kariéra ve službách Habsburků

kostela sv. +more Josefa v Brně Narodil se jako druhorozený syn Zikmunda z Ditrichštejna (1561-1602), který zastával zemské úřady na Moravě, a jeho manželky italské šlechtičny Giovanny Scaligerové (Johanny von der Leiter, 1574-1649). Měl tři bratry, všichni ale zemřeli předčasně. V šesti letech přišel o otce a jeho poručníkem se stal strýc, olomoucký biskup František z Ditrichštejna. V dětství se stal pážetem arcivévody Albrechta, později přešel do služeb arcivévody Matyáše a již v šestnácti letech sehrál důležitou úlohu v sourozeneckém sporu o moc mezi Rudolfem II. a Matyášem. V roce 1612 byl povýšen do hraběcího stavu, stal se císařským komorníkem a štolbou. Po nástupu Ferdinanda II. zastával funkci nejvyššího hofmistra císařovny Eleonory (1621-1636). Mezitím byl závětí svého strýce Františka již v roce 1615 předurčen jako jeho univerzální dědic, což se odrazilo v udělení knížecího titulu (1631), navíc se v roce 1634 stal rytířem Řádu zlatého rouna.

Po smrti Františka z Ditrichštejna v roce 1636 převzal správu obrovského majetku na Moravě, kde byl druhým největším vlastníkem půdy. V souvislosti s tím rezignoval na posty u dvora, ale svého strýce následoval v úřadu moravského zemského hejtmana (1637-1648). +more Na konci třicetileté války působil jako diplomat v Polsku, kde se snažil přesvědčit krále Vladislava IV. k podpoře Habsburků, později podnikl diplomatickou cestu do Bavorska. V letech 1648-1649 byl nejvyšším hofmistrem císařovny Marie Leopoldiny a nakonec se stal nejvyšším hofmistrem císaře Ferdinanda III. (1650-1655). Od roku 1651 byl též členem tajné rady a státní konference. V návaznosti na aktivity svých předků patřil k neoblomným stoupencům Habsburků a prošpanělsky orientované politiky. Z korespondence jeho současníků ale vyplývá, že byl spíše jen vlivným a vysoce postaveným dvořanem, zatímco k přímému řízení státních záležitostí habsburské monarchie předpoklady neměl.

Majetkové poměry

vlevo Po otci byl dědicem panství Hollenburg v Korutansku, v rámci pobělohorských konfiskací získal krátce do svého majetku statky ve Slezsku (Slezské Rudoltice) a v Dolním Rakousku (Fünfkirchen). +more V roce 1636 převzal po strýci Františkovi obrovský majetek na Moravě (Mikulov, Žďár nad Sázavou, Polná, Přibyslav, Lipník nad Bečvou, Helfštýn, Hranice, Nové Město na Moravě ad. ) Většina statků byla závětí kardinála Františka z Ditrichštejna zahrnuta do fideikomisu, Maxmilián ale hned po převzetí dědictví začal vyjednávat o možnostech část majetku prodat na úhradu vysokých dluhů. V roce 1638 prodal svému hospodářskému správci Šimonu Kratzerovi panství Nové Město na Moravě. Po dlouhém vyjednávání prodal v letech 1638-1639 řádu cisterciáků rozsáhlé panství Žďár nad Sázavou za 146 000 zlatých, později na Vysočině prodal ještě Horní Studenec (1648).

Na hlavním rodovém sídle v Mikulově pokračoval ve stavebních úpravách zahájených již za kardinála Františka z Ditrichštejna, po roce 1645 vybudoval hospodářské budovy zámku včetně rozsáhlých vinných sklepů a největšího sudu na světě (1643). V Mikulově byla také dokončena stavba kostela sv. +more Anny s pozdější rodovou hrobkou. Stavební úpravy s budováním zahrad proběhly v Lipníku nad Bečvou, zatímco jiná sídla po vpádu švédských vojsk zůstala v ruinách (Polná). Jako moravský zemský hejtman obýval rodový palác v Brně na Zelném trhu, ale když v roce 1648 přešel ve vysokých funkcích do Vídně, tento palác daroval řádu františkánek jako náhradu za jejich válkou zničený klášter. Za švédského vpádu na Moravu pobýval Maxmilián z Ditrichštejna jako diplomat v Polsku, švédskou okupací značně utrpěly Mikulov a Polná, zatímco hrad Helfštýn se Švédům nepodařilo dobýt. Právě Helfštýn byl ale později určen k demolici, aby nemohl sloužit nepříteli jako opěrný bod. K poboření Helfštýna došlo až po Maxmiliánově smrti (1656).

Rodina

Ditrichštejnská hrobka v Mikulově Maxmilián z Ditrichštejna byl dvakrát ženatý a měl celkem 17 dětí. +more Poprvé se oženil v Lednici v roce 1618 s Annou Marií z Lichtenštejna (1597-1640), dcerou českého místodržitele knížete Karla z Lichtenštejna. Krátce po ovdovění se v roce 1640 podruhé oženil s hraběnkou Žofií Anežkou z Mansfeldu (1619-1677), dcerou polního maršála Volfa z Manfeldu a neteří císařského nejvyššího štolby Bruna z Mansfeldu. Pokračovatelem rodu byl nejstarší syn kníže Ferdinand (1636-1698), který dosáhl nejvyšších postů u dvora, ve dvorských službách se uplatnil i nejmladší Filip Zikmund (1651-1716). U Maxmiliánova potomstva je dobře sledovatelná cílevědomá sňatková politika zohledňující mocenské ambice Ditrichštejnů v polovině 17. století. V tomto ohledu lze za nezdařený označit sňatek Marie Terezie (1639-1658), která byla provdána za svého bratrance Karla Adama z Mansfeldu. Marie Terezie zemřela tragicky a předčasně pravděpodobně na následky fyzických útoků ze strany manžela.

Spolu s nevlastním bratrem Janem Maxmiliánem z Lamberka vytvořil Maxmilián z Ditrichštejna svou sňatkovou politikou s vazbami na vídeňský dvůr, zemské úřady v Čechách a na Moravě a přední pozemkové vlastníky rodové klany, jejichž vliv přesahoval několik generací až do poloviny 18. +more století.

Potomstvo: * 1. Anna Františka (1621-1685), sňatek 1647, Walter hrabě Leslie (1605-1667), polní maršál * 2. +more Marie Eleonora (1623-1687), 1. sňatek 1646 Lev Vilém hrabě z Kounic (1614-1655), nejvyšší sudí na Moravě, 2. sňatek 1663 Bedřich hrabě z Oppersdorffu († 1699), nejvyšší komorník na Moravě * 3. Johanna Beatrix (1625-1676), sňatek 1644 Karel Eusebius kníže z Lichtenštejna (1611-1684) * 4. Marie Klára (1626-1667), sňatek 1650 Jan Bedřich hrabě z Trauttmansdorffu (1619-1696), nejvyšší komorník Českého království * 5. Ferdinand Josef (1636-1698), císařský nejvyšší hofmistr, sňatek 1656 Marie Alžběta hraběnka z Eggenbergu (1640-1715) * 6. Marie Margareta Josefa (1637-1676), sňatek 1657 Raimund kníže Montecuccoli (1609-1680), polní maršál, prezident dvorské válečné rady * 7. Maxmilián III. Ondřej (1638-1692), císařský komorník, sňatek 1663 Marie Justina ze Schwarzenbergu (1647-1696) * 8. Marie Terezie (1639-1658), sňatek 1654 Karel Adam hrabě z Mansfeldu (1629-1662) * 9. Filip Zikmund (1651-1716), nejvyšší císařský štolba, 1. sňatek 1680 Marie Alžběta Hoffmannová z Grünbühelu (1660-1705), 2. sňatek 1707 Dorota Josefa Jankovská z Vlašimi (1666-1742) * 10. Marie Sofie (1652-1711), 1. sňatek 1662 František Eusebius hrabě Pötting (1627-1678), vyslanec ve Španělsku, nejvyšší maršálek císařského dvora, 2. sňatek 1681 Václav Ferdinand hrabě z Lobkowicz (1654-1697), vyslanec v Bavorsku a ve Francii.

Kníže Maxmilián z Ditrichštejna zemřel v Mikulově a spolu s oběma manželkami je pohřben v rodové hrobce na náměstí v Mikulově.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009

Externí odkazy

[url=http://genealogy. euweb. +morecz/dietrich/dietrich6. html]Rodokmen Ditrichštejnů na stránkách genealogy. euweb. cz (Miroslav Marek)[/url] * [url=http://www. rmm. cz/czech/dietrichstein. html]Informace na webu Regionálního muzea v Mikulově[/url].

Maxmilián Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Čeští hofmistři Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Narození v roce 1596 Kategorie:Narození 27. +more června Kategorie:Narození v Mikulově Kategorie:Úmrtí v roce 1655 Kategorie:Úmrtí 6. listopadu Kategorie:Úmrtí v Mikulově Kategorie:Pohřbení v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově Kategorie:Muži.