Meret Oppenheim

Život

Meret Oppenheim pocházela z rodiny německo-židovského lékaře Ericha Alfonse Oppenheima a jeho švýcarské manželky Evy Wenger. Jméno Meret dostala podle Meretlein, divokého děvčete žijícího v lesích, postavy z novely Gottfried Kellera Der grüne Heinrich. +more Její babička Lisa Wenger vystudovala malířství na düsseldorfské Akademii a vedla školu malby na porcelánu v Basileji, matčina sestra Ruth Wenger, provdaná krátce za Hermanna Hesse, byla malířka a koncertní pěvkyně. Meret měla sestru Kristin (* 1915, etnoložka) a bratra Burkharda (* 1919).

Roku 1914, když byl otec povolán do armády, se matka s Meret přestěhovala ke svým rodičům do Delémontu ve Švýcarsku. Zde od mládí přicházela do kontaktu se současnými umělci i všemi druhy umění, včetně divadla. +more Po absolvování základní školy pokračovala na reálce v Schopfheimu, soukromé škole v Zell, škole Rudolfa Steinera v Basileji, dívčí škole s internátem v Königsfeldu (Schwarzwald) a vysoké škole v Lörrachu. Od roku 1918 do roku 1932 rodina žila poblíž Basileje v jihoněmeckém městě Steinen, kde si otec otevřel lékařskou praxi. Jako patnáctiletou ji otec seznámil s dílem svého přítele Carla Gustava Junga a od té doby si začala zapisovat své sny, které se pak staly inspirací pro většinu jejího díla. Ovlivnila ji také retrospektivní výstava Paula Klee v Kunshalle Basel roku 1929.

V 18 letech (1932) odešla s o čtyři roky starší malířkou Irène Zurkinden do Paříže. Zapsala se ke studiu na Académie de la Grande Chaumière, ale většinou tvořila ve svém pokoji v hotelu Odessa na Montparnassu. +more Roku 1933 se přestěhovala do ateliéru na Avenue de Châtillon 44, kde ji navštívili Hans Arp a Alberto Giacometti. Ti ji pozvali k účasti na výstavě surrealismu na Salon des Surindépendants. Později se seznámila s André Bretonem a začala docházet na schůzky surrealistického kroužku v Café de la Place Blanche, jehož členy byli i Marcel Duchamp, Max Ernst a Man Ray. Po celý život ráda pózovala fotografům a díky sérii fotografií Man Raye (Erotique voilée) z roku 1933 byla považována za "Múzu surrealistů". Prodělala neopětovanou lásku k Giacomettimu a prožila milostný vztah s Ernstem a Man Rayem. Až do roku 1960 se zúčastňovala skupinových výstav surrealistického umění.

Roku 1936 se zúčastnila výstav surrealismu v Paříži a New Yorku a měla svou první autorskou výstavu v Galerii Schulthess v Basileji. Otec musel z rasových důvodů ukončit svou praxi v Německu a celá rodina se přestěhovala do Švýcarska. +more Tam nesměl jako Němec pracovat a Meret přišla o finanční zázemí. Roku 1938 podnikla cestu do Itálie se surrealistickou malířkou Lorou Fini a francouzským spisovatelem André Pieyre de Mandiargues. V Basileji po dva roky navštěvovala kursy kreslení a restaurování na tamní Vysoké škole umění a řemesel. Získala potřebné technické vzdělání a našla si možnost skromného výdělku jako restaurátorka. Roku 1939 se stala členkou protifašistické skupiny Group 33. Po poslední předválečné výstavě v Galerii René Drouin v Paříži roku 1939 začala její umělecká krize, během které řadu děl nedokončila nebo zničila a až do roku 1954 nevystavovala. II. světovou válku strávila ve Švýcarsku.

V roce 1949 se provdala za obchodníka Wolfganga La Roche (1909-1967), se kterým žila v Bernu až do jeho smrti v roce 1967. V roce 1967 měla retrospektivu v Moderna Museet ve Stockholmu a v letech 1974 a 1975 výstavy ve Stockholmu, Winterthuru a Duisburgu. +more V 60. letech se její domovské město Bern stalo významným uměleckým centrem. Meret Oppenheim kromě domova v Bernu měla od roku 1968 rekreační dům v Caroně (Švýcarsko) a od roku 1972 ateliér v Paříži.

V roce 1974 získala uměleckou cenu města Basilej a ve svém slavnostním projevu se věnovala "androgynní" podstatě kreativity a potřebě ženy obhájit osobní svobodu. V roce 1982 byla Meret Oppenheim oceněna Grand Prix města Berlín ("Berliner Kunstpreis") a zúčastnila se výstavy Dokumenta 7 v Kasselu. +more Krátce před smrtí se stala členkou Akademie umění v Berlíně. Zemřela na srdeční selhání 15. listopadu 1985, v den vydání její knihy Caroline. Největší sbírku jejího díla vlastní Kunstmuseum Bern.

Dílo

Meret Oppenheim: Ptačí stolek, 1972 +morejpg|náhled'>Meret Oppenheim: Der grüne Zuschauer, Duisburg Meret Oppenheim: Věžová fontána Meret Oppenheim upoutala svými díly Arpa a Giacomettiho a poprvé vystavovala již jako devatenáctiletá studentka na Salon des Surindépendants roku 1933. Ke svému nejznámějšímu dílu se inspirovala když seděla v pařížské kavárně s Dorou Maar a Pablem Picassem. Picasso si všiml jejího kovového náramku s kožešinou a žertoval o tom, že cokoli ozdobené kožešinou je přitažlivější. Krátce po tom Meret Oppenheim koupila šálek, talířek a lžičku a pokryla ho kožešinou z čínské gazely. Vystavila ho jako Objekt (1936) nejprve v Paříži a poté na výstavě Fantastic Art, Dada and Surrealism v Museum of Modern Art v New Yorku. Její dílo, považované od té doby za ikonický surrealistický objekt, ji okamžitě proslavilo a jako první žena byla přijata do Klubu surrealistů.

Roku 1946 Objekt do svých sbírek zakoupilo Museum of Modern Art v New Yorku. André Breton Objekt nazval Le Déjeuner en fourrure (Snídaně v kožešině), jako parafrázi Manetovy Snídaně v trávě (Le Déjeuner sur l’herbe) a s odkazem na erotický román Leopolda von Sacher-Masocha Venus en fourrures (1870, něm. +more Venus im Pelz).

Série Surrealistických rukavic, kterou navrhovala od roku 1934 pro prestižní módní dům Elsy Schiaparelli byla převratná a později často imitovaná. Rukavice z kozinky ozdobila zlatými drápy, barevnými nehty, kostrou ruky nebo kresbou cév.

Jiným slavným objektem Méret Oppenheim je dvojice hnědých dámských bot spojených ve špičce (Das Paar, 1956) nebo dámské lodičky s kožešinou na nártu, které navrhla pro Elsu Schiparelli. Kromě objektů tvořila i sochy, kreslila a malovala a navrhovala šperky a kostýmy. +more Roku 1956 navrhla kostýmy a masky pro provedení Picassovy hry Le Désir attrapé par la queue v Bernu, v režii Daniela Spoerriho. Během jarního banketu pro tři dvojice svých přátel (Frühlingsfest, 1959) nechala účastníky konzumovat opulentní hostinu z těla nahé ženy se zlatou tváří. Na přání Bretona byla akce zopakována o několik měsíců později jako Kannibalenfestmal na Exposition inteRnatiOnale du Surréalisme (EROS) v Galerii Cordier v Paříži. Uměleckými kritiky je řazena i k dadaistům, protože některá její díla mají povahu "ready-mades. ".

V 70. letech byla důležitou postavou v debatách o feminismu, ačkoli sama se za feministku nepovažovala. +more Mezi surrealisty byla uznávána jako autorita v oboru psychoanalýzy a podařilo se jí prolomit bariéru mezi uměním a módou návrhy pro Elsu Schiaparelli.

Známá díla

30. léta náramek La Sardine (šperk) * 30. +more léta Prsten s kostkou cukru (šperk) * 1933 Giacomettiho ucho * 1936 jednooké Brýle * 1936 Kožešinový náramek (šperk) * 1936 Object (Le Déjeuner en fourrure), Fur Cup * 1936 Mein Kindermädchen (moje guvernantka) * 1936 Pelzhandschuhe * 1936-1937 Kostní náhrdelník s ústy (šperk) * 1938 Kamenná žena (malba) * 1939 Kávový stolek s ptačíma nohama (Tisch mit Vogelfüssen, Traccia table) * 1956 Das Paar * 1969 Veverka * 1960-1977 Unterirdische Schleife (podzemní motýlek) * 1976 Der grüne Zuschauer, Sochařský park Lehmbruckova muzea, Duisburg * 1983 Věžová fontána, Waisenhausplatz, Bern * 1986 socha La Spirale (návrh r. 1971) instalována v Paříži (Ministère de l'Enseignement supérieur et de la Recherche) * 1996 Fontana di Hermes, sochařská zahrada Daniela Spoerri v Seggiano * Dvojitý šálek * Dadaistická žehlička s ostny.

Básnické sbírky

"Steine" (1978) * "Sansibar", Galerie Fanal, Basel (1981), poezie z let 1933-1957 * "Karoline" (1985), kniha inspirovaná dopisy (publ. 1840), které si posílaly Bettina Brentano (1785-1859) and Karoline von Günderode (1780-1806) * Husch, husch, der schönste Vokal entleert sich: Gedichte, 215 s. +more, Suhrkamp Verlag, 2015.

Próza

Träume Aufzeichnungen, Bibliotek Suhrkamp 2010 * Meret Oppenheim - Worte nicht in giftige Buchstaben einwickeln: Das autobiografische Album 'Von der Kindheit bis 1943' und unveröffentlichte Briefwechsel, Taschen 2015 (soubor dokumentů a korespondence)

Autorské výstavy

1967 Meret Oppenheim: Retrospective, Moderna Museet, Stockholm * 1984 Meret Oppenheim, Kunsthalle Bern, Switzerland * 1996 Meret Oppenheim, Beyond the Teacup, The Solomon R. Guggenheim Museum, New York * 1997 Meret Oppenheim: A Different Retrospective, Galerie Krinzinger, Vienna * 2003 Meret Oppenheim. +more From Breakfast in Fur and Back Again, Museum fur Kunst und Gewerbe, Hamburg * 2006 Meret Oppenheim: Retrospective, Kunst Museum, Bern, Switzerland * 2013 Meret Oppenheim: Retrospective, Bank Austria Kunstforum, Vienna, Martin Gropius Bau, Berlin.

Filmové dokumenty

IMAGO Meret Oppenheim, 1989, režie Anselm Spoerri, Pamela Robertson-Pearce. Film získal řadu ocenění (Outstanding Quality Prize, The Swiss Film Board, Gold Apple Award, Oakland, Grand Prix, Mulhouse Honorary Mention, Paris)

Odkazy

Reference

Článek byl přeložen z několika jazykových verzí Wikipedie a dalších zdrojů uvedených v odkazech.

Literatura (výběr)

Guido Comis, Maria Giuseppina Di Monte (eds. ) MERET OPPENHEIM: WORKS IN DIALOGUE FROM MAX ERNST TO MONA HATOUM, Skira, 2018, * Carolyn Lanchner, Oppenheim: Object, MoMA New York 2017, * Thomas Levy (ed. +more), Meret Oppenheim: Mirrors of the Mind, Kerber 2014, * Simon Baur, Christian Fluri (Hg. ), Meret Oppenheim - eine Einführung, 144 s. , Christoph-Merian-Verlag, Basel 2013, * Elisabeth Bronfen et al. , Meret Oppenheim: Retrospective, 2013 * Joseph Manca et al. , 1000 Sculptures of Genius, Sirrocco, London 2007 * Martin A. Bühler, Simon Baur (eds. ), Meret Oppenheim: Brunnengeschichten, 128 s. , něm. , angl. , Hatje Publ. , * Schulz, Isabel, "Oppenheim, Meret" in: Neue Deutsche Biographie 19 (1999), S. 567 [url=https://www. deutsche-biographie. de/gnd118787136. html#ndbcontent]On line[/url] * Jacqueline Burckhardt (autor), Bice Curiger (ed. ), Meret Oppenheim: Beyond The Teacup, 175 s. , Independent Curators publ. , 1997, * Galerie Krinzinger (Hrsg. ): Meret Oppenheim - Eine andere Retrospektive. A different Retrospective. Graphische Kunstanstalt Otto Sares, Wien 1997, * Josef Helfenstein, Meret Oppenheim und der Surrealismus, 203 s. , G. Hatje, Stuttgart 1993 * Josef Helfenstein, Meret Oppenheim und der Surrealismus, 178 s. , Diss. phil. -hist. Bern 1991 * Bice Curiger, Meret Oppenheim: Defiance in the Face of Freedom, The MIT Press, Cambridge, MA 1989 * Grunder, Mariann, Meret Oppenheim, Studio Miele, Nola 1985.

Související články

Ženy ve fotografii * Seznam švýcarských fotografek

Externí odkazy

[url=http://www. hls-dhs-dss. +morech/textes/d/D12190. php]Historisches Lexikon der Schweiz: Oppenheim, Meret[/url] * [url=http://www. manray-photo. com/catalog/advanced_search_result. php. keywords=Meret+Oppenheim&categories_id=32. keywords=Meret+Oppenheim&categories_id=32&largeur=1920]Man Ray Photo: Meret Oppenheim[/url] * [url=https://nmwa. org/explore/artist-profiles/meret-oppenheim]National Museum of Woman in the Arts: Meret Oppenheim[/url] * [url=http://www. artmuseum. cz/umelec. php. art_id=332]Art Museum: Méret Oppenheim[/url] * [url=http://www. helveticat. ch/search/query. term_1=M%C3%A9ret+Oppenheim&locale=en&theme=Helveticat]Katalog literatury o Meret Oppenheim[/url].

Kategorie:Švýcarští výtvarníci Kategorie:Němečtí výtvarníci Kategorie:Surrealismus Kategorie:Narození 6. +more října Kategorie:Narození v roce 1913 Kategorie:Úmrtí v Basileji Kategorie:Úmrtí 15. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1985 Kategorie:Ženy Kategorie:Švýcarské fotografky Kategorie:Absolventi waldorfské školy Kategorie:Surrealističtí umělci.