Milhostov (Zádub-Závišín)

Milhostov (německy Millestau) je malá vesnice, část obce Zádub-Závišín v okrese Cheb. Nachází se asi 1,5 km na jihovýchod od Zádubu-Závišína. Je zde evidováno 37 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 48 obyvatel.

Milhostov leží v katastrálním území Milhostov u Mariánských Lázní o rozloze 2,21 km2.

Obec Milhostov připadla pod správní území MěNV Mariánské Lázně dnem 1. +more dubna 1976. V minulosti byl Milhostov samostatnou katastrální obcí se 220 hektary. Patřil pod politickou obec Ovesné Kladruby, která mu byla i farní obcí a zeměpisně největším sousedem.

Poloha

Milhostov leží 5 km jihovýchodně od MariánskýchLázní ve svahu údolí Jilmového potoka ve výšce 700 m n.  m. +more Se okolím je obec spojena železnicí a špatnou silnicí - odbočkou ze silnice Závišín - Ovesné Kladruby. Severně od obce se tyčí nejvyšší hora Tepelské vrchoviny Podhorní vrch (846 m n. m. ), východně nad Jilmovým potokem se táhne výšina ve směru na Ovesné Kladruby, zakončená na jihu Jilmovým vrchem (Ulmberg m n.  m. ). Severně na západ se táhne výšina cca 720 m n.  m. Severním směrem leží Zádub a za ním je Závišín. Silniční poměry zkreslují polohu Milhostova vůči sousedním sídlům. Zádub, Vlkovice a Ovesné Kladruby leží přibližně stejně daleko v různých směrech.

Název

Tato ves - po celý čas existence čistě zemědělská - se poprvé uvádí v potvrzovací listině papeže Řehoře X. z 23. +more května 1273, která obsahuje seznam obcí, patřících premonstrátskému klášteru Teplá. Zapsána je jako „Milhoztouo“. Ještě v roce 1495, za krále Jiřího z Poděbrad, se uvádí jako „Milhostowo“. Německý název „Millestau“ se objevuje až později a teprve v roce 1854 je určen úřední název Milhostov, a něm. Muellestau. A. PROFOUS vysvětluje původ názvu od osobního jména Milhost, Milgost a uvádí příklady výskytu tohoto jména z let 1120-1182. Ves stejného jména v Čechách neexistovala a až po 2. světové válce se objevil název Milhostov pro jinou obec na Chebsku.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273. Historie obce je nejvíce spjata s historií její farnosti - Ovesnými Kladruby. +more Spolu s nimi pak patřila po 700 let pod premonstrátský klášter Teplá (1193-1848) s výjimkou dvou krátkých období v 16. století, kdy byla krátce v rukou Pluhů z Bečova a podruhé pánů Šliků, podobně, jako okolní vesnice. Mihostovští byli křtěni, ženili se a byli pochováváni v Ovesných Kladrubech, kam patřili farností.

Ovesné Kladruby byly místem, kam chodily děti do školy, kde bylo zprvu nádraží a kde byla policejní stanice. Zvláště v zimě byla cesta do školy pro metrové závěje velice obtížná. +more Nadané děti pokračovaly na měšťanské škole v Teplé a až do roku 1938 začaly chodit do Mariánských Lázní. Populární byla Landwirtschaftliche Volksbildungsschule ve Vlkovicích, která měla 2 zimní semestry.

Milhostov patřil mezi značně staré obce založené kolonizací Hroznaty, nebo jeho otce Sezimy a není vyloučen původ ještě starší. Šlo o typickou okrouhlici, se 14 dvory v uzavřeném kruhu. +more Vesnice ležela na svahu údolí Jilmového potoka a pouze starý mlýn na potoce ležel stranou (měl čp. 15). Vhodná poloha se týkala i povětrnostních podmínek, kdy výšina na západě chránila obec před převládajícími větry. A. GNIRS psal, že ves se znovu osídlila v 15. stol. , snad vymřela po černém moru r. 1381. Podle GNIRSE se ves vyvíjela ze tří čtyřhranných svobodných dvorů, které stávaly na různých místech ve svahu. Z nich nejzachovalejší byl dvůr „U Hutererů“, který shořel 1943. Gnirsova domněnka o třech dvorech je sporná, protože ještě indikační skica Milhostovského katastru (1833) zachycuje zcela jednoznačně ves v podobě okrouhlice.

Milhostovské mofety

Jilmový potok u Milhostovských mofetAsi 1 km jižně od Milhostova a 1 km severně od Martinova, nedaleko od soutoku Jilmového potoka a Kladrubského potoka se nachází v nadmořské výšce 620 m n. +more m. přírodní památka Milhostovské mofety. Jsou to malé krátery v zemi, do hloubky asi 50 cm, jimiž uniká z nitra země na povrch přírodní sirouhličitých plyn. Výstupní cesty plynu tvoří pukliny vzniklé pohybem starších zlomů a na ně kolmých zlomů vytvořených vulkanickou činností Podhorního vrchu. Za deště se malé krátery naplní vodou, kterou plyn probublává. Vývěry lze pozorovat i v okolí u břehů Jilmového potoka. Plynné vývěry jsou obdobného charakteru jako u výskytu mofet na přírodní památce Sirňák, vzdálené přibližně 4 km. Mofety působí jako přírodní pasti, v mofetových kráterech jsou běžné nálezy uhynulých drobných hlodavců a brouků. Příčinou jejich smrti je oxid uhličitý, který je hlavní součástí plynu. Místo je v terénu označeno informační tabulí.

Obyvatelstvo

Podle sčítání 1930 zde žilo v 27 domech 147 obyvatel. 147 obyvatel se hlásilo k německé národnosti. Žilo zde 147 římských katolíků.

Odkazy

Reference

Literatura

Ing. Richard Švandrlík, Mariánské Lázně 2005

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Cheb Kategorie:Zádub-Závišín Kategorie:Sídla v Tepelské vrchovině Kategorie:Sídla v CHKO Slavkovský les