Mistr Palma

Mistr Palma (ve francouzském originále ) je komická opera (opéra comique) o jednom dějství francouzské skladatelky píšící jako slečna Rivayová (Mlle Rivay). Libreto k ní napsali Philippe Gille a Eugène Furpille. Její premiéra se konala 17. června 1860 v pařížském operním divadle Théâtre-Lyrique.

Vznik, historie a charakteristika

Třetí pařížská operní scéna po Opeře a Opéře-Comique vzniklo - po prvním pokusu z roku 1847, přerušeném únorovou revolucí roku 1848 - roku 1851, přijalo název Théâtre-Lyrique a díky dramaturgii zaměřené na nové autory a díla nového typu mělo značný kulturní význam, i když se zpočátku potýkalo s finančními těžkostmi. V 60. +more letech 19. století poskytlo příležitost i několika skladatelkám, i když v podobě drobných děl. První z nich byla slečna Rivayová (pravděpodobně pseudonym), o níž není téměř nic známo - kromě toho, že byla v době premiéru asi dvacetiletá a že byla do té doby známa jen několika romancemi pro klavír a hlas. Libreto jednoaktové komické opery s mluvenými dialogy Mistr Palma, původně ohlašované pod názvem Svatba na meče , pro ni napsali zkušení dramatici Philippe-François-Émile Gille (1830-1901) a Jacques-François-Eugène Furpille (1822-1900).

Mistra Palmu přijal ještě ředitel Léon Carvalho, který však v březnu 1860 musel kvůli finančních problémům odejít. Nový ředitel Charles Réty tuto operu nasadil ho až na samém sklonku sezóny, jen pár dní před divadelními prázdninami v letní neděli a jako první číslo programu, takže s minimem obecenstva. +more Jak novináři připomínali, byl to jasný znak, že vedení divadla v dílo nevěří (John Davidson v Le Figaro: „Vytáhli ho ze dna šuplíku po předchozím vedení. “), a obecenstvo reagovalo podle toho. Do konce sezóny 31. července se odehrála 3 představení Mistra Palmy, v nové sezóně již se k němu divadlo nevrátilo.

Dramatik Philippe Gille, jeden z autorů libreta k Mistru Palmovi Ohlas kritiky byl vlažný, i když různorodý. +more Libreto jedni chválili (Journal amusant: „Libreto je komické; důmyslná zápletka se odehrává v barvitém a pitoreskním prostředí. “), jiní haněli (Saint-Valry: „O libretu nemluvme, to dílko za to nestojí a upozorňuje na sebe jen mimořádně nesrozumitelnou zápletkou. “); kritik Alexis Dureau si stroze poznamenal: „Libreto bylo dostatečné. “ Na hudbě se podle většiny recenzentů odrážela nezkušenost skladatelky, většina jí však přiznávala několik „šťastných a přirozených kvalit“ nebo si všimla „několika pěkných myšlenek a pečlivé snahy“. Léon Durocher v Revue et gazette musicale de Paris popisoval bez nadšeni: „Hudba plyne přirozeně a snadno, občas i s dostatkem půvabu. “ Pochválil první árii Marty a dvě dosti pěkné romance, pro Martu a mistra Palmu, ostatní čísla „nestojí za to zmiňovat“. „Hudba slečny Rivayové je korektní a zpěvná; její instrumentace nemá velký lesk, ale je jemná a nenáročná. “ Nejpříznivěji psal v deníku Le Pays Gaston de Saint-Valry: popisoval úsilí, jaké musela autorka vyvinout vůbec k tomu, aby operu na jeviště dostala, a konstatuje: „Malá opéra comique slečny Rivayové pěkně uspěla. Její hudba je prostá a melodická; potlesk sklidila árie zpívaná slečnou Moreauovou, balada půvabného střihu a duet napsaný s velkorysostí a snadností. Slyšel jsem, že slečna Rivayová má pouze dvacet let. Mistr Palma ukazuje přirozené vlohy, které, budou-li podpořeny studiem, jí umožní dosáhnout skutečných úspěchů. “ Oproti tomu například Jules Lovy v hudebním magazínu Le Ménéstrel považoval hudbu za mnohem slabší než slova: „Libreto je příjemná benátská fantazie ze středověku, která by si zasloužila lepší osud než selhat. hudebně. “.

Pohled z blízkého zahraničí přinesl dopisovatel Niederrheinische Musik-Zeitung, který ukázal slabiny partitury Rivayové, ale na podkladu soudobé „náročné“ francouzské tvorby: „Nejnovější novinka byl Mistr Palma, jeden akt s hudbou jedné dámy, slečny Rivayové, jež mezi svými přáteli a přítelkyněmi jistě platí za velký talent. Budiž. +more člověk to nesmí brát tak vážně, když u dámské hudby převažují taneční rytmy a hlavní roli hraje koloraturní valčík. Totéž musíme totiž snášet i u nejnovějších produktů nejslavnějších skladatelů [francouzské] ‚vážné dramatické hudby‛ [‚la haute musique dramatique‛]. “.

Ještě před premiérou Mistra Palmy obdržel ředitel Théâtre-Lyrique Charles Réty na vlastní objednávku od Rivayové další operu nazvanou Bílý kříž , kterou měl podle smlouvy uvést do ledna roku 1861. Neučinil tak a o uvedení opery se vedl soudní spor, při kterém bylo shledáno, že se Révy „všemi prostředky ve své moci snažil provedení odložit“, a Rétymu byla uložena pokuta. +more Nastudování této druhé opery se však Rivayová nedomohla. O jejích případných dalších kompozičních aktivitách není nic známo.

Osoby a první obsazení

Děj opery

(Odehrává se v Padově koncem 16. století. Zlatnický krám a dílna)

Palma, zlatnický a zbrojířský mistr, si zpívá k práci na meči; přitom naznačuje, že dříve vedl jiný život, ale nyní se spokojí s tím, co má (árie Chante, mon enclume). Jeho učeň Giletti mu mezi řečí sděluje dvě zprávy: za prvé se od svého přítele, velitele městských biřiců dozvěděl, že se po městě hledá známý duelista a vrah Contarini, uprchlý před deseti lety z Benátek. +more A za druhé již tři týdny v mistrově nepřítomnosti nahlíží zvenčí do krámu jakýsi šlechtic. Giletti, sirotek, jehož matka měla o chlapcově otci jen matnou představu, si namlouvá, že musí být syn nějakého vznešeného pána a že by to mohl být právě onen neznámý šlechtic. Palma se však dohaduje, že kavalírova pozornost patří spíše jeho pohledné, ale poněkud bláhové dceři Martě.

Marta si ostatně také neznámého všimla. I když ho viděla jen přes okno, zamilovala se do něho a je přesvědčena, že i on do ní; v duchu už chystá svatbu. +more Palma chce její nadšení zmírnit baladou o nešťastně zamilované pastýřce, ale Marta se nenechá zviklat a odpovídá romancí, v níž popisuje svou zamilovanost. A to tak dojemně, že Palma svoluje s mladým mužem alespoň promluvit o jeho úmyslech, než začne dceři její naděje vymlouvat (scéna a duet: Palmova balada Il était jadis une bergerette, Martin kuplet De son état je ne sais rien a ansámbl Espérance, espérance. ).

Muž se skutečně i dnes dostaví a upravuje si před oknem vlasy, jenže když Palma otevře dveře, mladík se nonšalantně vzdálí. Zdá se, že je to jen hejsek, který v odrazu obdivoval svůj zevnějšek. +more Marta je hořce zklamána (árie Eh quoi. C'était un songe. Je le sens d'avance). Když se ale Palma vzdálí, šlechtic - jménem Lorenzo - se vrací, aby na rozkaz svého otce koupil nějaké šperky své nemilované, ale bohaté nevěstě. Marta je však přesvědčena, že Lorenzo jen zakrývá svou lásku k ní, a zve ho k sobě na večeři. Lorenzo je překvapen, ale hbitě se chopí příležitosti vyhodit si před svatbou z kopýtka, i když jeho představa o dotyčné večeři jako intimním tête-à-tête je jiná než Martina, neboť dívka při ní hodlá otci představit ženicha a dohodnout co nejdřívější sňatek (duet Ce serait par trop primitif. Monseigneur, plus de retard).

Po Martině odchodu Lorenzo zpozoruje Gilettiho, dává mu peníze a nařizuje mu připravit večeři pro dva. Pošetilý Giletti stále hýčká představu, že je to jeho urozený otec, který se k němu konečně hodlá přihlásit. +more Svěřuje se s tím mistrovi, který ovšem ihned pochopí, že si Lorenzo sjednal s jeho dcerou galantní dostaveníčko. Vyčkává tedy Lorenzova návratu. Lorenzo Palmu považuje za soka v lásce, a protože mají oba horké hlavy, brzy se smluví na souboji. Jen příchod rozradostněné a nic netušící Marty je donutí duel odložit (árie Lorenza Je venais ici, je le jure, duet Lorenza a Palmy Ô ma brave et fidèle épée a jejich tercet s Martou Ah. la ravissante journée. ).

Marta nechápe, její ženich musí náhle odejít, ale Palma má jiné starosti. Dozvěděl se, že mu jsou biřici na stopě - ano, on je hledaný Contarini - a chce ještě dnes večer opustit s Martou město. +more Proto když se vrací Lorenzo a dožaduje se souboje, dělá Pala vše, aby ho upokojil a odbyl. ale nakonec se přece jen nechá vyprovokovat a zdvihne proti němu meč. V té chvíli vstoupí zvenčí několik mužů a identifikují Palmu jako Contariniho - jméno vytepané na jeho meči je posledním důkazem.

Jenže se ukáže, že Palmův kolega zbrojíř, kterého údajně zabil, přežil s drobným zraněním a Lorenzo je jeho syn. Ozbrojenci jsou ve skutečnosti notář a dva svědkové a listina, kterou nutili Palmu/Contariniho podepsat, je svatební smlouva mezi Lorenzem a Martou. +more Tím je celá situace poněkud překotně vyřešena a i Giletti, zklamán tím, že se nedočkal urozeného otce, je uspokojen padovskou dílnou, kterou mu jeho mistr přenechává výhledem na vlastní návrat do Benátek (finále-kvartet Le ciel prend en pitié ma peine. Et voilà).

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://books.google.be/books?id=bau61Td3G4QC]Libreto Mistra Palmy[/url] v databázi Knihy Google (ve francouzštině)

Kategorie:Opery Mlle Rivayové Kategorie:Opery ve francouzštině Kategorie:Opery z roku 1860 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Paříži Kategorie:Opéra-comique