Mluvnický pád

Technology

12 hours ago

Author

Pád je morfologická kategorie jejich proměn, často koncovkou, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin, tj. podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek) ke slovesu či jiným větným členům.

Na příklad čeština rozlišuje 7 pádů. V jiných jazycích některé z nich chybí nebo se naopak vyskytuje řada pádů, které nezná čeština. +more Tradičně uváděné české pořadí pádů je v mluvnicích většiny jiných jazyků od češtiny odlišné, proto se pro porovnávání jazyků mnohem více než české číslování (1. pád, …, 7. pád) hodí slovní názvy pádů odvozené zpravidla z latiny. Také funkce pádu ve větě s konkrétním jménem, byť podobná, nemusí být v různých jazycích úplně shodná.

Podle valence se rozlišuje prostý pád (bez předložky) a předložkový pád na základě toho, zda jméno použito v daném pádu s předložkou nebo bez ní. Jde tedy o konkrétní použití pádu, nikoli o dělení pádů do kategorií - většina českých pádů může fungovat jako prostá i předložková, pouze nominativ a vokativ jsou výhradně prosté a pouze lokál je výhradně předložkový.

Seznam českých pádů

# nominativ (kdo, co. ) # genitiv (bez) (koho, čeho. +more) # dativ (ke) (komu, čemu. ) # akuzativ (vidím) (koho, co. ) # vokativ (oslovujeme, voláme) # lokál neboli lokativ (na kom, o kom, na čem, o čem. ) # instrumentál (s) (kým, čím. ).

Vznik pádů

Historická a komparativní jazykověda se kromě jiného snaží objasnit vznik pádů v moderních jazycích.

Zejména aglutinační jazyky a jazyky ergativní obsahují často konstrukce, které lze považovat za předchůdce pádů (angl. proto-cases). +more Přitom je ve fázi vzniku pádů nutno rozlišovat pády * strukturní (zpravidla fungují jako aktant slovesa) a * sémantické (angl. také oblique cases). Například prauralština, jejíž existence ovšem není zcela prokázána, by měla dva nebo tři strukturní pády (nominativ, genitiv, někteří jazykovědci uvádí ještě akusativ) a tři pády sémantické, konkrétně lokativní (lativ, lokativ a adesiv). Z těchto pádů se v moderních ugrofinských a aleutských jazycích vyvinul jejich současný pádový systém. Polysyntetická inuitština má v současné době tři strukturní pády (ergativ, absolutiv a objektiv) a pět sémantických (z toho čtyři lokativní).

Vývoj pádového systému praindoevropštiny je nejasný, prvotní fáze jistě vedla k vzniku opozice nominativu a akuzativu, další pády pak zřejmě vznikaly začleněním adverbiálních forem a frází do paradigmatu (pozůstatky této tendence jsou znatelné ještě např. v paradigmatu tzv. +more o-kmenů, kde ablativní sufix *-h2ed (č. genitivní a sekundárně akuzativní -a) je etymologicky shodný s partikulí o významu "od". Podobné jevy lze sledovat také např. v ide. tocharštině či jazycích baltských a sabelských. Ve vývoji jazyka dochází postupně k reanalýze některých pádů (rozšiřování či přenesení významu) a u některých ke gramatikalizaci. Například v ajmarštině se z illativu vyvinul dativ, z lokativu genitiv, z instrumentálu způsob vyjádření konatele v trpném rodě apod.

Obecně platí, že objektivní vazba je starší než subjektivní. Z genitivu se často vyvinul ergativ, který zpravidla vychází z posesivního vyjádření (např. +more v některých indiánských jazycích se používá k vyjádření konatele u příčestí i v nepříznakových konstrukcích).