Molla Panah Vagif

Technology

12 hours ago

Author

Molla Panah (ázerbájdžánsky: Molla Pənah), známější pod svým arabským pseudonymem Vagif ("Učený") (1717-1797) byl ázerbájdžánský básník, státník a diplomat. Je považován za zakladatele realistické tradice v v ázerbájdžánské poezii. Sloužil jako ministr zahraničních věcí Karabašského chanátu za vlády Ibrahima Chálila Chána.

Život

Vědci většinou přijímají, že Molla Panah se narodil v roce 1717 ve vesnici Salahly v Kazašském sultanátu. Někteří autoři za jeho rodiště ale považují i Hasansu a zpochybňováno je i datum narození, například Salman Mumtaz tvrdil, že se ve skutečnosti narodil až v roce 1733. +more Dostalo se mu studia arabštiny a perštiny u místního duchovního. Jeho rodina se musela v roce 1759 přestěhovat do Karabašského chanátu po konfliktu mezi Kazašským sultanátem a Gruzínským královstvím. Molla Panah se nakonec přestěhoval do Šušy, hlavního města Karabašského chanátu, a založil zde svou medresu ve čtvrti Saatli, která sloužila 17 rodinám.

V roce 1769 byl pozván ke dvoru vládce Ibrahima Chálila Chána, který slyšel o Panahově schopnosti předpovídat čas zatmění Měsíce, a byl jmenován osobou odpovědnou za zahraniční záležitosti. Musel ale kvůli tomu konvertovat k šíitské verzi islámu. +more Ve své funkci působil 27 let. Hrál důležitou roli při navazování vztahů mezi chanátem a Gruzií a také mezi chanátem a Ruskem. V této souvislosti několikrát odjel do Tbilisi, kde se spřátelil s princem Julonem. Dochovala se i jeho korespondence s carevnou Kateřinou II. .

Jeho snaha vytvořit širokou koalici proti kádžárovskému Íránu však úspěšná nakonec nebyla. Při invazi perského šáha Agá Mohammada Chána v letech 1795 a 1797 zůstal chanát bez zásadní pomoci. +more Vagif aspoň sehrál výraznou úlohu při hrdinské obraně Šušy v roce 1795. Po druhém, tentokrát již plně úspěšném obléhání Šušy v roce 1797, byl Vagif uvězněn a čekal na smrt. Byl ale zachráněn, když byl šáh za záhadných okolností zavražděn. Odklad ovšem netrval dlouho. Jeden z adeptů na uvolněný perský trůn nechal Vagifa a jeho syna Aliho popravit. Vagifův dům byl vydrancován a mnoho jeho veršů bylo ztraceno.

Vagifovy ostatky byly uchovávány v Šuše, za sovětské éry v 70. letech 20 století pro ně bylo postaveno mauzoleum, to však bylo zničeno arménskými vojsky v roce 1992 během první války v Náhorním Karabachu. +more Osud Vagifových ostatků není znám.

Dílo

Navzdory okolnostem smrti část jeho poezie přežila. Jeho verše byly poprvé shromážděny a publikovány v roce 1856 arménskými spisovateli Mirzou Jusifem Nersesovem a Mirzajanem Madatovem v Bujnaksku. +more Brzy poté jeho verše vydal Adolf Berge v Lipsku v roce 1867 za pomoci Fataliho Achundova, významného ázerbájdžánského dramatika 19. století.

Vagifovy verše zahájily novou éru v ázerbájdžánské poezii, zabývají se spíše světskými pocity a touhami než abstraktními a náboženskými tématy převládajícími v súfijské poezii té doby. To byla hlavní charakteristika, která odlišovala Vagifa od jeho předchůdců. +more Jazyk Vagifových básní byl také kvalitativně inovativní: živý, jednoduchý a blízko ázerbájdžánskému lidovému jazyku. Vagifovy básně měly velký vliv na ázerbájdžánský folklór a mnohé z nich jsou opakovaně používány v lidové hudbě ašiků (potulných hudebníků).