Cesko.wiki Na shledanou v pekle, přátelé
Author
Albert FloresNa shledanou v pekle, přátelé! (slovensky Dovidenia v pekle, priatelia!, italsky Arrivederci all' inferno, amici!, anglicky See You in Hell, My Friends!) je koprodukční slovensko-italský film režiséra Juraje Jakubiska. Film zasažený "normalizací" měl pohnutý osud. Od verze, dokončené italským koproducentem, se autor v r. 1972 distancoval, po létech se v nových podmínkách k dávnému projektu vrátil, výrazně ho přepracoval, dotočil několik sekvencí, změnil dialogy.
Děj
Bizarní příběh o skupině divných lidí, kteří se na vesnickém sídle oddávají radovánkám, plný surrealistických symbolů, polemiky o Bohu a spravedlnosti. To vše se rozvíjí v retrospektivě: svět je postižen katastrofou, z které se má lidstvo zachránit v arše. +more Katastrofické vize, strach a zděšení z krvavé cesty člověka a lidské historie. Společenství lidí ve snaze uniknout před “červenou archou” totality hledá spásu v založení fiktivní rodiny. Krásna Rita a její společník Petras, spolu se starým Plukovníkem a ukradnutým dítětem, se snaží vytvořit společenství mimo reálný svět. Prsty politiky a její “spravedlivost” si je však najdou… V závěru filmu svitá naděje. Pádem zdi kolem “archy” se nejenom hrdinům filmu otevírá okolní svobodný svět.
Produkce
Architekt: Miloš Kalina, Slavomír Procházka * Scénář: Karol Sidon * Návrhy kostýmů: Enrico Ruffini * Střih: Patrik Pašš * Vedoucí výroby: Ján Svikruha, Viliam Čánky * Exteriéry: Liptovský Mikuláš a okolí, Ráztoky, Liptovský Ján, Korytnica, Žiarská dolina, Štrbské pleso, Lakšárska Nová Ves * Premiéra: 1. +more listopad 1990.
Režisér o filmu
„Tento film patří do Guinnessovy knihy rekordů. Začal jsem ho točit během Pražského jara 1968, ale komunistická cenzura těsně před dokončením natáčení zrušila. +more Směl jsem ho dokončit až po 22 letech. Už v průběhu natáčení jsem stále více a více nabýval přesvědčení, že tento film bude pro cenzora nepřijatelný, proto jsem vsadil na estetiku vyprávění pomocí symbolů a jinotajů. Netušil jsem však, že o něm nebude rozhodovat obvyklý cenzor, ale politická moc. V době realizace se její kruh stahoval nejen kolem mne, ale i kolem celého československého umění. “Na shledanou v pekle, přátelé. ” bylo posledním zvoláním pro kolegy i celou inteligenci, výkřikem zoufalce, jenž cítil, že svobodě na tomto světě je navždy odzvoněno. V dotočené části v roce 1990 tiše doufám, že lidstvo opojené radostí ze svobody je poučeno z této nelidské zkušenosti a bude mít delší paměť. Snad konečně má možnost být velkorysejší a pozornější vůči menším a slabším. “.