Nicolau María Rubió i Tudurí

Park v Lloret de Mar. Nicolau María Rubió i Tudurí (5. února 1891, Menorca - 4. května 1981, Barcelona) byl architekt, zahradní architekt , urbanista a spisovatel, původem z města Menorca.

Život

Byl syn vojáka Mariana Rubia i Bellver a synovec architekta Joana Rubia i Bellver. V roce 1915 dokončil studia na vysoké škole L'Escola d'Arquitectura de Barcelona a titul získal 13. +more března 1916. Studoval pod vedením osobností jako Francesc d'Assís Galí a Jean Claude Nicolas Forestier.

Již v roce v roce 1917 zahájil svou kariéru jako profesor architektury na výtvarné škole Escola Superior dels Bells Oficis a jako ředitel veřejných zahrad v Barceloně. Tři roky na to, v roce 1920, byl jmenován tajemníkem Ciutat-Jardí, kde spolupracoval s Jean Claude Nicolas Forestierem na realizaci parku Montjuïc a v roce 1925 navrhl první park v Katalánsku, na náměstí Francesca Macià v Barceloně. +more V roce 1922 se podílel na úpravě vzhledu Ràdio Barcelona v Tibidabo. V Katalánsku prosazoval trendy zaváděné Le Corbusierem.

V roce 1932 se účastnil prvního sjezdu katalánsky hovořících architektů, kde bylo řešeno plánování politiky urbanismu. Založil zahradu Viver de Can Borni, která se nachází v blízkosti Tibidabo, pro rostliny z celého světa, inspirovanou nejobdivovanějšími zahradami, jako je třeba Alhambra v Granadě. +more Byla kompletně zrekonstruována v roce 2006.

V roce 1932 vláda Katalánska, zadala projekt územního plánování pro tento region a Nicolau María Rubió i Tudurí se svým bratrem Santiago Rubio Tuduri zpracoval územní plán pro Katalánsko. Současně s tím se v roce 1934 podílel na stavbě budovy Metro Goldwyn Mayer v Barceloně. +more Také publikoval články o architektuře, reklamě a urbanismu. Poté, co bylo dosaženo separátního míru s Itálií se Katalánsko stává neutrální zónou. Během španělské občanské války pobýval v exilu v Paříži. 23. června 1938 v Londýně vystupoval jako delegát vlády Katalánska pod vedením prezidenta Josep Maria Batista i Roca a dosáhl příměří podepsaného katalánskými separatisty a zástupci fašistického Španělska pod vedením diktátora Franka. Z exilu se vrátil v roce 1946 a od té doby až do své smrti působil výhradně v soukromém sektoru.

V roce 1978 v Barceloně, plánoval a provedl úpravy zahrady v přední části severní fasády kostela Sagrada Familia, která byla otevřena šest měsíců po jeho smrti.

Park vytvořený architektem Nicolau María Rubió i Tudurí v Barceloně.

Zahrady a parky

Montjuïc - spolupráce s Forestierem, 1915 a 1923. * Zahrady před katalánským parlamentem (1916-1917) * Els jardins de Santa Clotilde v Lloret de Mar (1919) * Pedralbes - zahrady královského paláce (1927) * Viver de Can Borni, v blízkosti Tibidabo (1929) * Turó Park v Barceloně (1933)

Knihy

Jardines de Barcelona (1929) * El jardí meridional (1934) * Diàlegs sobre l'arquitectura (1927) (přepracovaná pro Quaderns Crema, 1999) * Cacera en el no-res (1954) * Un crim abstracte o el jardiner assassí * No ho sap ningú (1961) * Caceres a l'Àfrica tropical (1926) * Sahara-Níger (1932) * Viatges i caceres a l'Àfrica negra (1960) * Un sospir de llibertat (1932), divadelní hra * Ulisses a l'Argòlida (1962), divadelní hra

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20130319172937/http://www.fundaciorubio.org/fam%C3%ADlia-rubi%C3%B3/nicolau-m-rubi%C3%B3-tudur%C3%AD/]Stránky rodiny Rubió, Nicolau Rubió Tudurí[/url]

Kategorie:Španělští urbanisté Kategorie:Zahradní architekti Kategorie:Narození v roce 1891 Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Muži