Nuri Bilge Ceylan
Author
Albert FloresNuri Bilge Ceylan [džejlan] (* 26. ledna 1959 Istanbul) je turecký filmový režisér, scenárista, producent, kameraman, střihač a příležitostný herec. Na poli profesionálního filmu debutoval roku 1997, od té doby natočil celkem 8 snímků. Díky mnoha oceněním na předních filmových festivalech patří k jedním z nejuznávanějších autorských tvůrců současnosti. Jeho prozatím největším kariérním úspěchem byla roku 2014 výhra na festivalu v Cannes, kde obdržel Zlatou palmu za film Zimní spánek.
Tematicky se Ceylan zabývá především detaily z každodenního života a niternými, slovy těžko popsatelnými stavy svých hrdinů, které (především v počátcích tvorby) často hráli členové jeho rodiny.
Mládí a počátky kariéry
Rané dětství strávil na maloměstě Yenice. Po dostudování střední školy nastoupil na chemické inženýrství na İstanbul Teknik Üniversitesi, následně přestoupil na obor elektroinženýrství na Boğaziçi Üniversitesi. +more Zde započal jeho zájem o umění, když se stal členem tamějšího fotografického klubu. Během těchto let také pravidelně navštěvoval istanbulskou cinematéku, díky čemuž si vybudoval vztah ke kinematografii.
Po absolvování univerzity roku 1985 strávil několik měsíců v Londýně a Káthmándú, kde - dle vlastních slov - přemítal nad tím, čemu se v životě věnovat naplno. Následovalo 18 měsíců povinné vojenské služby, po kterých měl definitivně jasno - svou budoucnost ucítil ve filmaření.
Následovala studia filmu na Mimar Sinan Güzel Sanatlar Üniversitesi, kde byl jakožto raný třicátník nejstarším studentem. Po dvou letech své školní snahy ukončil a začal se věnovat praxi. +more Za našetřené peníze si pořídil kameru Arriflex 2B, se kterou v roce 1993 natočil svůj krátkometrážní debut Zámotek, do něhož obsadil vlastní rodiče. Dvacetiminutový snímek byl následně o dva roky později vybrán do soutěže krátkých filmů v Cannes, a Ceylan se tak stal vůbec prvním tureckým soutěžícím na festivalu. Tento úspěch mu otevřel dveře k profesionálním celovečerním filmům.
Celovečerní tvorba
Následovaly snímky Městečko (1997), Májová oblaka (1999), Vzdálený (2002), které tvoří volnou "venkovskou" trilogii. Za poslední z jmenovaných vyhrál Ceylan v Cannes Velkou cenu poroty, a dostal se tak do celosvětového povědomí; mimo to si odnesl také dalších 46 festivalových cen, z toho 23 mezinárodních, díky čemuž je dodnes film historicky nejoceňovanějším tureckým počinem.
Díky této silné pozici a také faktu, že si většinu režijních projektů Ceylan sám píše, produkuje, natáčí i stříhá, je jeho tvůrčí svoboda téměř neomezená. Výsledkem toho jsou pak další a další ocenění z nejšpičkovějších festivalů, a to v případě všech následujících filmů - Klima (2006), Tři opice (2008), Tenkrát v Anatolii (2011), Zlatou palmou vyznamenaný Zimní spánek (2014) a Planá hrušeň (2018).
Oblíbené filmy
Roku 2012 se Ceylan zúčastnil hlasování britského magazínu Sight & Sound o nejlepší film všech dob. Jeho žebříček vypadal následovně:
# Zrcadlo (1975, režie Andrej Tarkovskij) # Andrej Rublev (1966, režie Andrej Tarkovskij) # Příběh z Tokia (1953, režie Jasudžiró Ozu) # Pozdní jaro (1949, režie Jasudžiró Ozu) # K smrti odsouzený uprchl (1956, režie Robert Bresson) # A co dále, Baltazare (1966, režie Robert Bresson) # Hanba (1968, režie Ingmar Bergman) # Scény z manželského života (1973, režie Ingman Bergman) # Dobrodružství (1960, režie Michelangelo Antonioni) # Zatmění (1962, režie Michelangelo Antonioni)