Cesko.wiki Německá továrna na mrtvoly
Author
Albert FloresNěmecká továrna na mrtvoly byl nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor, který fungoval během druhé světové války. Tábor se nacházel na území Varšavy v Polsku a byl jedním z největších a nejhorších táborů v rámci systému koncentračních táborů provozovaných nacistickým Německem. Tábor byl založen v roce 1942 a sloužil k zajištění genocidy a likvidace židovského obyvatelstva. Jeho hlavním účelem bylo zničit židovskou populaci tehdejšího Varšavského ghetta. Tisíce lidí, včetně žen, dětí a starých lidí, byly deportováni a uvězněni v táboře, kde byli podrobeni krutému zacházení, vyhladovění a těžké práci. Tábor byl vybaven nejen krematoriem, ale také továrnou na výrobu mýdla z lidského tuku a továrnou na výrobu uměleckých předmětů z lidských kostí. Tyto kruté praktiky byly součástí širšího programu nacistické ideologie, která si kládla za cíl totální fyzickou a morální degradaci židovského obyvatelstva. Po skončení války byla tato strašlivá místa objevena spojeneckými vojsky a zveřejněna veřejnosti. Bylo spuštěno vyšetřování zločinů spáchaných v táboře a mnoho válečných zločinců bylo potrestáno. Název "Německá továrna na mrtvoly" se stal symbolickým vyjádřením hrůz nacistického režimu a jeho bezohledného zacházení se životy nevinných lidí.
1917 karikatura císaře směrem k rekrutovi:" A nezapomeňte, že váš Císař pro vás najde uplatnění - ať už budete živý nebo mrtvý." Německá továrna na mrtvoly, německy Kadaververwertungsanstalt, anglicky German Corpse Factory, často přezdívaná jako Továrna na lůj, nebo nazývaná Německá továrna na zpracování těl, byla jednou z nejznámějších protiněmeckých propagandistických historek, které se šířily za první světové války. Poprvé začaly historky o takovém zpracování těl kolovat v roce 1915 v Anglii, o rok později se objevily ve Spojených státech a Francii.
Dle povídání byl Německá továrna na mrtvoly speciálním zařízením, v němž se kvůli nedostatku tuků v Německu v důsledku britské námořní blokády, zpracovávaly německé mrtvoly z bojišť na tuk, který se pak používal k výrobě nitroglycerinu, svíček, mazadel a krémů na boty. Za frontovou linií ji údajně provozovala DAVG - Deutsche Abfall-Verwertungs Gesellschaft ("Německá společnost pro využití odpadu").
Po válce v roce 1925 The Times otiskly, že John Charteris, bývalý šéf britské armádní rozvědky, ve svém projevu prohlásil, že si příběh vymyslel pro propagandistické účely, přičemž jeho hlavním cílem bylo přimět Číňany, aby se zapojili do války proti Německu. Tomuto tvrzení se ve 30. +more letech 20. století všeobecně věřilo a nacisté jej používali jako součást své vlastní protibritské propagandy.
Badatelé však Charterisovi nevěří. Historik propagandy Randal Marlin tvrdí, že „skutečný zdroj příběhu lze nalézt na stránkách Northcliffova tisku“, čímž má na mysli noviny vlastněné lordem Northcliffem. +more Adrian Gregory předpokládá, že příběh vznikl na základě pověstí, které kolovaly po celá léta, a že jej „nevymyslel“ žádný jednotlivec: „Továrna na zpracování mrtvol nebyla výmyslem ďábelského propagandisty; šlo o populární lidovou povídačku, 'městský mýtus' (tzv. urban legend), který koloval měsíce předtím, než se mu dostalo oficiálního oznámení“.
