Obléhání Soluně (617)

Technology

12 hours ago

Author

Obléhání Soluně v roce 617 (nebo 618) bylo neúspěšné obléhání Soluně, hlavní byzantské pevnosti v regionu, Avary a slovanskými kmeny, které se již předtím usadily v blízkosti města. Útok byl posledním a nejlépe organizovaným pokusem Avarů dobýt město. Trval 33 dní a zahrnoval použití obléhacích strojů, ale nakonec selhal. Hlavním zdrojem těchto událostí jsou Zázraky svatého Demetria, pojmenované podle patrona Soluně, svatého Demetria.

Okolnosti

V poslední třetině 6. století ohrožovaly byzantský Balkán rozsáhlé nájezdy Avarů, sídlících v Panonské nížině, a jejich slovanských spojenců, usedlých severně od Dunaje, který v té době tvořil severozápadní hranici Byzantské říše. +more Byzantinci, kteří se soustředili na svou východní hranici, kde se střetli se sásánovskou Persií ve vleklé válce, nebyli schopni udržet účinnou obranu svých balkánských provincií; po pádu Sirmia v roce 582 a Singiduna o rok později se Balkán zcela otevřel avarským nájezdům. Průlom dunajského limitu Avary umožnil slovanským kmenům podnikat nájezdy až na nejzazší jih Řecka a zahájil postupný proces slovanského osidlování těchto oblastí; o rozsahu, chronologii a dalších podrobnostech se mezi historiky diskutuje. Během těchto nájezdů, pravděpodobně v roce 586 (ačkoli je možný i rok 597), byla Soluň - kromě samotného hlavního města Konstantinopole nejdůležitější město na Balkáně - sedm dní obléhána Avary a jejich slovanskými spojenci, což bylo popsáno v Zázracích svatého Demetria, sbírce zázraků připisovaných svatému patronovi města ve dvou knihách, jedné napsané asi v roce 610 a druhé kolem roku 680.

Teprve poté, co byl v roce 591 na východě uzavřen mír s Peršany, byli byzantský císař Maurikios a jeho generálové schopni v sérii vojenských tažení zahnat Slovany a Avary zpět. Maurikiova vítězství však nakonec nedokázala obnovit stabilitu dunajské hranice kvůli povstání dunajské armády v roce 602, které vedlo k jeho sesazení, zavraždění a nastoupení uzurpátora Foky. +more Obnovení války s Persií v prvních desetiletích 7. století znamenalo rychlé a úplné zhroucení dunajské hranice, protože byzantská armáda byla stažena na východ. Fokas a jeho nástupce Herakleios si sice vykoupili mír s Avary za vyplácení každoročních tributů, ale Slované měli při nájezdech na Balkán opět volnou ruku a v roce 604 náhle v noci zaútočily jejich oddíly o síle asi 5 000 mužů na Soluň, nepodařilo se jim však překonat městské hradby.

Obléhaní a následky

Avaři a Slované obnovili svou ofenzívu teprve až po roce 610; zdá se však, že řada byzantských měst už v této době padla anebo byla opuštěna a mnoho uprchlých obyvatel proudilo na jih. V roce 615 zaútočila zjevně nezávisle na Avarech na Soluň koalice slovanských kmenů pod náčelníkem Chaconem , ale neuspěla. +more Po tomto neúspěchu se Slované obrátili na Avary a vyslali ke kaganovi své posly, kteří se ho snažili nalákat sliby velkého bohatství, které se ve městě nachází, a na skutečnost, že Soluň byla konečným útočištěm pro Byzantince prchajících před avarskými a slovanskými nájezdy.

Útok Avarů se uskutečnil až v roce 617 (nebo případně 618), protože mobilizace vojenských kontingentů z jim poddaných kmenů vyžadovala nějaký čas. Podle vyprávění v Zázracích svatého Demetria byl útok neočekávaný; Avaři nejprve vyslali zvědy, kteří zajali každého, koho chytili mimo městské hradby. +more Kagan s většinou svých sil, včetně těžkých obléhacích strojů, katapultů, beranidel a obléhacích věží, dorazil o několik dní později. Císař Herakleios, překvapený avarským útokem a plně zaměstnán válkou proti Peršanům, nebyl schopen poslat žádnou pomoc kromě několika zásobovacích lodí, které dorazily včas, a proto bylo město nuceno spoléhat se jen na vlastní síly. Přestože technická vyspělost obléhatelů byla nebývalá, zřejmě ji kvůli nezkušenosti nedokázali plně využít; obléhací věž se zřítila a zabila její posádku, zatímco beranidla se proti městským hradbám ukázala jako neúčinná. Obléhání bylo přesto mnohem lépe organizované než předchozí pokusy a trvalo 33 dní. Nakonec kagan s představiteli Soluně dojednal smírné řešení: zrušil obléhaní výměnou za zlato, ale ne dříve, než v okolí města vydrancoval a vypálil kostely. Slované naopak své zajatce prodali Soluňským. Po celou generaci, až do velkého slovanského obléhání v letech 676-678, žila Soluň se svými slovanskými sousedy v míru.