Otto Meixner

Otto Meixner von Zweienstamm (1. února 1858 Łobzów (dnes Krakov, Polsko) - 10. října 1946 Mondsee, Rakousko) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil od roku 1879 v armádě. Sloužil u různých posádek mimo jiné v Čechách a na Moravě. Od roku 1912 byl velitelem VII. armádního sboru a v roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty. Na začátku první světové války byl účastníkem bojů na východní frontě, v roce 1915 byl zbaven velení a v roce 1919 penzionován, od té doby žil v soukromí. Jeho bratr-dvojče Hugo Meixner (1858-1951) sloužil také v armádě a jako generál pěchoty byl taktéž v roce 1915 odeslán do penze.

Životopis

Pocházel z důstojnické rodiny, byl synem c. k. +more nadporučíka Eduarda Meixnera, měl bratra-dvojče Huga (1858-1951). Oba studovali nejprve v Sankt Pölten a poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a v hodnosti poručíka nastoupili k 55. pěšímu pluku. Spolu s bratrem později absolvoval školu pro vyšší důstojníky ve Vídni a až poté se jejich kariéra rozdělila. Otto sloužil u 22. pěší brigády, v roce 1886 byl povýšen na kapitána a v letech 1890-1891 sloužil v Olomouci. Poté postupoval v hodnostech (major 1892, podplukovník 1895), uplatnil se jako vojenský pedagog a novinář. Od roku 1899 byl velitelem 13. pěšího pluku v Krakově, poté sloužil v Plzni. Mezitím dosáhl hodnosti plukovníka (1898) a v roce 1904 byl povýšen na generálmajora. Od prosince 1907 zastával funkci sekčního šéfa na ministerstvu zeměbrany a v roce 1908 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V roce 1911 převzal velení 4. pěší divize v Brně.

Od roku 1912 zastával funkci vrchního velitele VII. armádního sboru rakousko-uherského vojska se sídlem v Temešváru. +more V roce 1913 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty a téhož roku byl jmenován c. k. tajným radou. Na začátku první světové války byl jeho armádní sbor původně určen k invazi do Srbska, k tomu ale nedošlo a v srpnu 1914 byl převelen na východní frontu. Krátce poté byl oficiálně ze zdravotních důvodů odvolán a přeložen do Vídně. K datu 1. února 1915 dostal časově neurčenou dovolenou, formálně byl penzionován až v roce 1919.

V roce 1908 byl spolu s bratrem povýšen do šlechtického stavu (Edler Meixner von Zweienstamm), během své kariéry obdržel také řadu vyznamenání. V roce 1897 se stal nositelem Vojenského záslužného kříže, jako velitel pluku v Krakově obdržel v roce 1903 Řád železné koruny III. +more třídy a za zásluhy na ministerstvu zeměbrany získal v roce 1910 rytířský kříž Leopoldova řádu. V roce 1911 byl dekorován Vojenskou záslužnou medailí Signum Laudis. V letech 1926-1937 byl prezidentem Společnosti bývalých absolventů Tereziánské vojenské akademie.

Dne 18. listopadu 1888 se v Brně oženil s Elisou Albertinou von Kubin, dcerou c. +more k. polního podmaršála Johanna von Kubin (1819-1870). Jednalo se o dvojitou svatbu, protože Elisina starší sestra Augusta Ernestina (1860-1923) se téhož dne provdala za Ottova bratra Huga.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_M/Meixner-Zweienstamm_Otto_1858_1946.xml]Otto Meixner von Zweienstamm in: Österreichisches Biographisches Lexikon[/url]

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Narození 1. +more února Kategorie:Narození v roce 1858 Kategorie:Narození v Krakově Kategorie:Úmrtí 10. října Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Muži.