Cesko.wiki Paklitaxel
Author
Albert Flores{{Infobox - chemická sloučenina | název = Paklitaxel | obrázek = Taxol.svg | velikost obrázku = 250px | popisek = Strukturní vzorec paclitaxelu | systematický název = (1S,2S,3R,4S,7R,9S,10S,12R,15S)-4,12-diacetoxy-15-{[(2R,3S)-3-(benzoylamino)-3-fenyl-2-hydroxypropanoyl]oxy}-1,9-dihydroxy-10,14,17,17-tetramethyl-11-oxo-6-oxatetracyklo[11.3.1.03,10.04,7]heptadec-13-en-2-yl-benzoát | ostatní názvy = 5β,20-epoxy-1,7β-dihydroxy-9-oxotax-11-en-2α,4,10β,13α-tetrayl-4,10-diacetát-2-benzoát-13-[(2R,3S)-3-benzamido-3-fenyl-2-hydroxypropanoát] | triviální název = Abraxen | anglický název = Paclitaxel | německý název = Paclitaxel | sumární vzorec = C47H51NO14 | vzhled = bílá krystalická práškovitá látka. | číslo CAS = 33069-62-4 | PubChem = 36314 | molární hmotnost = 853,92 g·mol−1 | teplota tání = 213-216 °C | rozpustnost = | symboly nebezpečí GHS =
}} Paklitaxel (angl. paclitaxel, obchodní název taxol) je rostlinný tricylický diterpen ze skupiny taxanů, používaný v medicíně jako cytostatikum.
Působení
Jedná se o tzv. vřeténkový jed, čili látku jejíž cytostatický účinek spočívá v působení na dělicí vřeténko buňky. +more Její účinek spočívá v tom, že působením na mikrotubuly buněk zabrání jejich depolymeraci během buněčného dělení a tím transportu chromozomů k pólům dělící se buňky.
Použití
Je používán k léčbě karcinomů prsu v kombinaci s trastuzumabem, ovariálních karcinomů v kombinaci s cisplatinou, v kombinaci s tímto také u bronchiálních karcinomů. V karcinomu prostaty je používán spíše docetaxel.
Nežádoucí účinky
Typickým vedlejším účinkem paklitaxelu je periferní neuropatie a ztráta tekutin v organismu. Značná část vedlejších účinků není způsobena přímo paklitaxelem ale Cremaphorem a dalšími přidavnými látkami. +more Novější formulace jako Abraxan, kde není paklitaxel rozpuštěn v Cremaphoru, ale "zabalen" v albuminu, mají lepší profil vedlejších účinků a nevyžadují preventivní infuzi prednisonem.
Výskyt
Paklitaxel je rostlinným alkaloidem izolovaným z tisu západoamerického (Taxus brevifolia).
Výroba
Většina paklitaxelu je vyráběna semisynteticky z 10-deacetylbakatinu III, který je získáván z tisu červeného (Taxus baccata) pěstovaného na plantážích. Od roku 2002 se používá i postup zahrnující fermentaci tisových buněk.
Provedena byla i úplná syntéza paklitaxelu, pro komerční účely je však nevhodná. Obdobně neekonomické se ukázalo využití hub parazitujících na tisu, které paklitaxel produkují.
Historie
Paklitaxel byl poprvé izolován roku 1966, a to z kůry tisu západoamerického, jejíž vzorky byly sbírány v rámci programu zkoumajícího léčebné účinky přírodních materiálů. Ukázal se být slibným cytostatikem, jeho další výzkum však závisel na omezeném množství dostupných tisů.
Důležitým se proto stal objev jeho syntézy z 10-deacetylbakatinu III izolovaného z běžnějšího tisu červeného, kterou poprvé provedl roku 1988 Pierre Potier. Jeho postup dále vylepšil +more_Holton'>Robert A. Holton.
Název „paklitaxel“ se používá od roku 1989 namísto původního „taxol“, který byl tehdy zaregistrován jako název komerčního léčiva. To bylo schváleno pro klinické používání roku 1992.
Reference
Související články
Cytostatika * Docetaxel * Chemoterapie * Nádor * Rakovina * Taxany