Panikadilo
Author
Albert Floreschrámu Proměnění Páně v Toljatti Panikadilo, паникадило (z řeckého πολυκάνδηλον / polykandilon - poly = mnoho, kandilon = svíčka) je v pravoslavném chrámu hlavní lustr, svítidlo s velkým množstvím svic či žárovek.
Podle církevního řádu se při nedělních a svátečních bohoslužbách rozsvěcejí všechna světla, a taktéž panikadilo, jež symbolizuje přítomnost Božího světla, které osvěcuje věřící v Království nebeské. Množstvím svých světel panikadilo symbilizuje Nebeský Chrám jako souhvězdí, shromáždění lidí, osvícených dobrotou Svatého Ducha, planoucího ohněm lásky k Bohu.
Panikadilo v literatuře
Na nebi svítí panikadila,
A dole… tma.
Chodila jsi za ním, či nechodila?
Pověz sama!
На небесах горят паникадила,
А снизу - тьма.
Ходила ты к нему иль не ходила?
Скажи сама!
Vladimír Solovjov, 1895
U I. S. Turgeněva v povídce "Král Lear ze stepi", citace:
Kněz se oblékl do prastarého roucha. Dědoušek, který se sotva držel na nohou, vyšel z kuchyňky a s námahou rozfoukával ladon ve starém měděném panikadilu. +more Potom začala bohoslužba.
Spisovatel zde zjevně zaměnil panikadilo s kadidlem.
Reference
Literatura
Настольная книга священнослужителей, т. 4, М., 1983.
Externí odkazy
[url=http://inter-gallery. ru/znaete-li-vy/pervye-lyustry]První lustry[/url] článek (rusky) * [url=https://web. +morearchive. org/web/20140112193613/http://lib. eparhia-saratov. ru/books/04g/glad_ner/dictionary/193. html]Panikadilo // E. V. Gladyševová, L. V. Něrsesjan Словарь-указатель имен и понятий по древнерусскому искусству[/url].