Parník filozofů

Parník filozofů anebo Loď filozofů je souhrnný název nejméně pěti osobních lodí, včetně německých parníků „Oberbürgermeister Haken” a „Preußen”, použitých k deportaci 81 opozičních představitelů inteligence, mimo jiné filozofů, vyhnaných ze sovětského Ruska. Spolu s rodinnými příslušníky je celkový počet vyhoštěných ze země podle různých zdrojů 228 nebo 272 osob. Termín „parník filozofů“ zavedl filozof a matematik Sergej Choružij, který v roce 1990 publikoval článek s tímto názvem ve dvou číslech novin Litěraturnaja gazeta. Toto vyhnání slavných osobností vědy a kultury ze země bylo provedeno z iniciativy V. I. Lenina v letech 1922-1923 v rámci boje proti disentu. Leninovu iniciativu podpořil také Lev Trockij. Deportace se prováděly také na parnících z Oděsy a Sevastopolu a vlaky z Moskvy do Lotyšska a Německa. Vstupenky na parníky byly hrazeny sovětskou vládou, zatímco ti, kteří odjížděli vlaky, si je museli platit sami. Podle memoárů Fjodora Stěpuna, jednoho z pasažérů „parníku filozofů“, si všichni

Mezi deportovanými byli Nikolaj Berďajev, Sergej Bulgakov, Ivan Iljin, Alexandr Alexandrovič Kiesewetter, Ivan Ivanovič Lapšin, Nikolaj Losskij a Princ Sergej Trubetskoy.

Papírová občanská válka

Deportaci inteligence v roce 1922 a 1923 předcházel proces, který Lesley Chamberlainová ve své knize Parník filozofů; Lenin a vyhnání inteligence nazývá Papírovou občanskou válkou.

Papírová občanská válka probíhala na stránkách periodik, knih i pamfletů současně s občanskou válkou vedenou zbraněmi. Základem pro sestavování seznamů nežádoucích osob určených k deportaci se pro Lenina staly zkušenosti z papírové války. +more Příslušníci inteligence, kteří se v této „válce“ angažovali proti bolševikům a ideologii komunismu, si mohli být jisti, že se na seznamech lidí určených k deportaci objeví také. Protikomunistickou inteligenci sjednocoval její budoucí nelehký osud, ale jednotná ve svém odporu proti etablujícímu se režimu v žádném případě nebyla. Jednotlivé organizace a kvazipolitická uskupení uspokojivě popisuje kromě Chamberlainové i Martin Malia ve svém obsáhlém díle Sovětská tragédie.

Leninův rozkaz o vyhnání inteligence i s rodinami se týkal více než dvou set lidí. Tito lidé se do emigrace dostávali různými způsoby. +more V roce 1922 se část vyhnané inteligence dostala do emigrace na palubách německých parníků Oberbürgermeister Haken a Preussen z Petrohradu do Štětína. Další intelektuálové, které postihl Leninův rozkaz, se během roku 1923 dostávali vlaky do Rigy nebo byli převezeni lodí z Oděsy do Konstantinopole. Filozof Berďajev se ženou cestovali do emigrace na lodi Oberbürgermeister Haken. Plavby na této lodi se zúčastnilo 25 členů ruské inteligence s rodinami. Šlo tedy zhruba o 75 lidí, mezi kterými se nacházeli kromě Berďajeva ještě např. filozofové a teologové Nikolaj Losskij a Sergej Bulgakov, nebo světoznámý sociolog Pitirim-Sorokin. Emigranti si museli parník sami pronajmout a zaplatit. Po příjezdu do Štětína se emigranti rozhodli usadit v Berlíně.

Odkazy

Reference

Literatura

v cizích jazycích

Související články

Marxisticko-leninská filozofie

Externí odkazy

Kategorie:Zločiny proti lidskosti Kategorie:Sovětská filozofie Kategorie:Deportace v Sovětském svazu Kategorie:Vladimir Iljič Lenin