Cesko.wiki Perloočky
Author
Albert FloresPerloočky (Cladocera) nazývané též vodní blechy je řád malých vodních lupenonožců (Branchiopoda). Tvoří monofyletickou skupinu, která je tvořena asi 620 známými druhy v 80 rodech a 11 čeledích. Vývojově pocházejí již z paleozoika. V Česku žije asi 90 druhů, nejznámější jsou hrotnatky (Daphnia).
Anatomie
Perloočky jsou plovoucí korýši s tělem uzavřeným v dvojchlopňovém krunýři. Dosahují velikosti 0,2 až 6 mm (rod Leptodora až 18 mm). +more Mají dva páry tykadel, první je malý a slouží jako smyslový orgán, druhý je mnohem větší, rozvětvený a používaný k pohybu. Na hlavě mají jediné velké pigmentované složené oko tvořené 22 ommatidii, které je vnořeno do hlavy a pokryto průhlednou pokožkou. Na jeho povrchu se nachází množství lesklých částic, které se lesknou jako malé perličky, což dalo perloočkám jejich jméno. 4-6 párů drobných hrudních nožek fungují jako filtr ke získávání částeček potravy, u většiny druhů je zadeček zakončen drápkovitou vidličkou. Dýchají celým tělem nebo žábrami. Pohybují se jakoby skákavým pohybem pomocí svých obrvených tykadel - udělají několik temp, poté pomalu klesají dolů a následně opět udělají několik temp.
Cévní soustava
Cévní soustava je otevřená, tvořená jednoduchým srdcem s kruhovitou svalovinou, které tepe 200-250krát za minutu. Srdce leží v čelistním článku hřbetní části těla. +more Hemolymfa je bezbarvá.
Rozmnožování
U perlooček dochází ke střídání generace rozmnožující se pohlavně a generace, která se množí partenogenezí, tento jev se nazývá heterogonie. V létě se jen samičky množí partenogenezí a tvoří také jen samičky. +more Na podzim se z neoplozených vajíček líhnou i samečkové, kteří brzy oplodní mladé samičky. V zimě se líhnou zimní vajíčka, uzavřena v párech v sedélku (schránce z chitinu = efipium). Díky této schránce dokáží přečkat i suché a chladné období. Vývoj je přímý.
Ekologie, význam
Perloočky obývají především sladké i slané kontinentální vody, přičemž preferují vody stojaté. Několik druhů je možno nalézt i v moři. +more Společně s vířníky a klanonožci tvoří nejvýznamnější skupinu planktonních živočichů. Jako takoví jsou potravou ryb i dalších vodních tvorů. Samy se naopak živí fytoplanktonem (řasami a sinicemi), čímž zlepšují kvalitu vody. Některé druhy jsou predátoři a živí se zooplanktonem. Z toxikologického hlediska je důležitá jejich mimořádná citlivost na látky typu organofosfátů, která je srovnatelná s citlivostí plynové chromatografie. Zvláště hrotnatka velká (Daphnia magna) se používá jako testovací organismus k biologickým zkouškám toxicity; známým zástupcem tohoto rodu je i hrotnatka obecná (Daphnia pulex).
Lidé je využívají při různých vědeckých studiích, neboť se snadno množí, chovají a zkoumají.
Taxonomie
Rozdělení perlooček na podřády a čeledi:
Řád Cladocera Latreille, 1829 * Podřád Ctenopoda Sars, 1865 ** Holopediidae Sars, 1865 ** Sididae Baird, 1850 * Podřád Anomopoda Stebbing, 1902 ** Bosminidae Baird, 1845 ** Chydoridae Stebbing, 1902 ** Daphniidae Straus, 1820 ** Gondwanotrichidae Van Damme et al., 2007 ** Macrotrichidae Norman & Brady, 1867 * Podřád Onychopoda Sars, 1865 ** Cercopagididae Mordukhai-Boltovskoi, 1968 ** Podonidae Mordukhai-Boltovskoi, 1968 ** Polyphemidae Baird, 1845 * Podřád Haplopoda Sars, 1865 ** Leptodoridae Lilljeborg, 1900
Galerie
Soubor:Cladocera Ephippium. jpg|Zimní vajíčko perloočky (ephippium) Soubor:Daphnia pulex. +morepng|Hrotnatka obecná (Daphnia pulex) Soubor:Daphnia longispina - female, adult with asexual eggs. jpg|Hrotnatka průhledná (Daphnia longispina) s vajíčky Soubor:Scapholeberis aomukimznk06. jpg|Hladinovka (Scapholeberis) Soubor:Ceriodaphnia2-SEM microphotograph. jpg|Mikrosnímek břichatky (Ceriodaphnia).