Cesko.wiki Pierre-Esprit Radisson
Author
Albert FloresPierre-Esprit Radisson (v angličtině Peter-Esprit Radisson, cca 1636-1710) byl francouzský dobrodruh, cestovatel, obchodník a „zálesák“ (coureur de bois), jeden ze zakladatelů Společnosti Hudsonova zálivu. Většinu svého života strávil v Severní Americe, kde střídavě pracoval jak pro Francouze, tak pro Angličany.
Život
Rané období
O jeho rodičích ani dětství se téměř nic neví. Narodil se pravděpodobně roku 1636 (nebo možná až 1640) a to nejspíše v nebo poblíž Avignonu, kde jeho rodina žila. +more Do Nové Francie se dostal zřejmě roku 1646 se svou nevlastní sestrou Marguerite Hayetovou. Ta si v roce 1653 vzala Médarda Chouarta Des Groseillierse, muže, který se stal Radissonovým druhem na jeho cestách.
V irokézském zajetí
První zmínka o Radissonovi je až z jeho zajetí Irokézi, k němuž došlo asi v roce 1651. V té době žil v Trois-Rivières při řece sv. +more Vavřince. Když se vydal s kamarády na lov, byl přepaden a zajat Mohawky (jeden z kmenů Irokézské ligy), kteří ho odvlekli na své území. Prošel rituálem adopce (smuteční války) a dostal se do významné rodiny, zřejmě původem huronské, přesídlené mezi Irokéze. Podle jeho vlastních slov se k němu všichni od začátku chovali velmi mile a doslova ho rozmazlovali. Rychle se naučil jejich jazyk a začal se zúčastňovat loveckých výprav. S životem mezi Indiány se ale nesmířil a pokusil se o útěk. Byl však chycen a tentokrát už neunikl krutému zacházení. Irokézové ho mučili pro ně běžným způsobem. "Vytrhali mi čtyři nehty a donutili mě zpívat. Přišla žena s chlapcem a řekla mu, aby mi křemenem uřízl prst. Chlapci byly asi 4 roky. nepodařilo se mu to, neboť neměl dost síly. Prst krvácel a žena řekla chlapci, aby z něj vysál krev. Následující ráno. mě opět donutili zpívat. Pak přišli starší muži, jeden si sedl ke mně, zapálil si dýmku a rozžhavený tabák přikládal na můj palec. až byl úplně opuchlý a nehet a maso vypadaly jako uhlíky. Příští den mi pálili nohy a chodidla. Kvůli velkému utrpení jsem už ani nevěděl, jestli žiju nebo jsem mrtvý, měl jsem horečku a velké bolesti. " Po této „lehčí“ formě mučení obvykle následovalo extrémně kruté opečení na pomalém ohni, ale Radisson byl této finální tortury ušetřen. Na rozdíl od mnoha jiných zajatců, které Mohawkové přivedli s ním, přežil a byl znovu adoptován svou původní rodinou, která se o něj postarala a za přispění jejích členů se uzdravil. Obdržel indiánské jméno Oninga.
Návrat do Nové Francie
V roce 1653 se Radisson vydal s několika svými soukmenovci do Fort Orange (v současnosti Albany), kde za něj Nizozemci nabídli výkupné. On sám to odmítl a vrátil se zpět do své indiánské vesnice. +more Nicméně po návratu si to rozmyslel, utekl a dosáhl v bezpečí Fort Orange. Nějakou dobu zde působil jako překladatel, ale záhy odjel s lodí do Evropy, do Amsterdamu. Koncem roku 1654 už byl zpět v Nové Francii. Jeho švagr Médard Chouart Des Groseilliers právě v té době odjel na dvouletou cestu do nitra kontinentu. Podle samotného Radissona se cesty účastnil i on, ale jiné prameny toto jeho tvrzení popírají.
S jezuity znovu k Irokézům
V době Radissonovy nepřítomnosti zatím došlo k uzavření příměří mezi Irokézi a Francouzi. V roce 1656 navíc jezuité vyslali své členy přímo do nitra Irokézie ustavit zde misii. +more K další výpravě vyslané v roce 1657, kterou vedl Paul Ragueneau a která mířila do Sainte-Marie-de-Gannentaa (v současnosti okres Onondaga County), se jako doprovod připojil i Radisson. Mezi Irokézy však velmi záhy převládla nespokojenost s přítomností misionářů a plánovali jejich likvidaci. Radisson se rozhodl rafinovaným způsobem jezuity a jejich pomocníky zachránit. Kanadská jeptiška Marie de l’Incarnation, která si vedla o událostech v Nové Francii deník, napsala: "mladý Francouz (Radisson), který byl adoptován významným Irokézem a jenž se naučil jejich jazyk, řekl svému indiánskému otci, že měl sen, že (Irokéz) musí uspořádat oslavu, na níž musí být všechno snědeno, jinak umře. " Poslušni splnění poselství snů, přišli všichni Indiáni na oslavu a snědli velké množství zřejmě drogami napuštěných pokrmů a nápojů. Indiáni se tím dostali do takového transu, že si nevšimli, jak Francouzi zatím opouštějí svou misii.
Objevitelské a obchodní cesty
1659-1660
Krátce po návratu do údolí sv. Vavřince se Radisson vydal se svým švagrem na cestu k Hořejšímu jezeru a do jeho okolí. +more Výprava trvala asi jeden rok a tentokrát je z Radissonových zápisků zjevné, že se cesty skutečně zúčastnil. Jako doprovod měli Ottawy a Hurony. Pronikli na západ od Hořejšího jezera a dostali se do kontaktu se Siouxy, pravděpodobně jako vůbec první běloši. Radisson také popsal slavnost mrtvých, která se odehrála v zimě 1659/60 a na níž se sešlo „18 různých národů“. Během roku se jim zřejmě podařilo prozkoumat poměrně velké okolí jezera. V létě 1660 se s velkou skupinou Indiánů a obrovským množstvím kožešin vrátili do Trois-Riviéres. Chamtiví úředníci však většinu nákladu zabavili, dali oběma pokutu a Groseillierse načas zavřeli do vězení s odůvodněním, že cestovatelé neměli na cestování a obchodování povolení od guvernéra. Oba byli tímto jednáním pochopitelně hluboce zklamáni.
Přes Anglii do Hudsonova zálivu
Oblast Hudsonova zálivu na mapě z roku 1779 Po jistých peripetiích se oba dobrodruzi vydali hledat lepší zázemí do Nové Anglie. +more Odtud zřejmě podnikli několik neúspěšných pokusů dosáhnout Hudsonova zálivu lodí. V roce 1665 opustili Novou Anglii a po dobrodružné cestě, kdy jejich loď zajali a vyrabovali Nizozemci, se přes Španělsko dostali do Londýna. Anglie se neukázala o nic klidnější. V době jejich pobytu zasáhl Londýn požár a epidemie moru. Nicméně oběma se podařilo získat vlivné přátele u dvora a oblíbil si je i král Karel II. V roce 1668 vypluli na dvou lodích na cestu do Hudsonova zálivu, ale jen lodi, na níž byl Groseilliers se podařilo dosáhnout cíle a vrátila se roku 1669 s velkým nákladem kožešin. Krátce na to v květnu 1670 došlo k založení Hudson’s Bay Company (Společnost Hudsonova zálivu). Hned poté se oba cestovatelé vydali znovu do Hudsonova zálivu. Lodě dorazily do oblasti ústí řek Rupert a Nelson a místní území bylo prohlášeno za vlastnictví Hudson’s Bay Company. Oba cestovatelé pak do roku 1675 podnikli několik dalších cest po ose Anglie-Hudsonův záliv.
Zpět k Francouzům
V Nové Francii mezitím rostlo znepokojení ohledně anglických aktivit na severozápadě. Jean Talon, intendant Nové Francie, poslal na západ několik expedic, z nichž jedna pronikla do oblasti Hudsonova zálivu. +more Jeden z členů expedice jezuita Albanel byl Angličany zajat, ale přesto přesvědčil Radissona a Des Grosseillierse, aby se vrátili do služeb Francouzů. Oba se vydali nejprve do Francie a následně do Kanady. Guvernér Nové Francie Frontenac si s nimi tak trochu nevěděl rady, obával se, jak na jejich případné aktivity zareaguje „prominentní objevitel“ La Salle. Des Grosseilliers zůstal v Trois-Rivieres. Radisson se vrátil do Francie a v letech 1677-78 se zúčastnil loupeživé protiholandsky zaměřené expedice do Afriky a Karibiku. Ta však skončila katastrofou a Radissonovi se sotva podařilo vyváznout životem a dostat se zpět do Francie. Zde mu ministr Jean-Baptiste Colbert sdělil, že jeho vlažné přijetí souvisí i s tím, že v Anglii má stále manželku a tak stále není jisté, zda nepřeběhne zpět. Radisson se jí pokusil přivézt do Francie, ale její otec tomu zabránil. Zde došlo mezitím k založení Compagnie du Nord, která měla hájit hospodářské zájmy Francie na severozápadě Kanady a neoficiálně konkurovat Hudson’s Bay Company. S expedicí Compagnie du Nord se do Kanady nakonec vydal i Radisson, připojil se i Des Grosseilliers a oba se pak podíleli na založení francouzských základen v Hudsonově zálivu. Stalo se tak začátkem 80. let 17. století.
Politika a další změna zaměstnavatele
Logo Společnosti Hudsonova zálivu
Mezitím došlo k několika událostem, jež ovlivnily situaci kolem sporů o Hudsonův záliv. V roce 1683 zemřel nejschopnější ministr krále +more'>Ludvíka XIV. Jean-Baptiste Colbert, na jehož podporu oba dobrodruzi spoléhali. Vztahy mezi Francií a Anglií byly tehdy víceméně přátelské a tak byla snaha jakékoli spory utlumit. Proto Francouzi přestali načas oficiálně podporovat pronikání do této oblasti. Des Groseilliers se vrátil do Kanady a Radisson se znovu stal zaměstnancem Společnosti Hudsonova zálivu (1684). Prakticky záhy se vydal do Hudsonova zálivu a opět zde provedl „převrat“ a obchodní stanici při ústí řeky Nelson převedl pod anglickou správu. Zabavil při tom množství francouzského zboží a přivezl do Anglie i svého synovce Des Groseillierse ml. Francouzi zuřili. Bylo stále zřejmější, že dobré vztahy mezi oběma mocnostmi jsou „nepřirozenou“ záležitostí udržovanou jen díky dynastické politice. I to se mělo brzy změnit.
Poslední roky v Americe a dožití v Anglii
V březnu 1685 se v Londýně podruhé oženil. Vzal si Margaret Charlotte Godetovou, ale brzy se zase vydal do Ameriky. +more Francouzi, jmenovitě ministr Seignelay a guvernér Nové Francie Brisay Denonville, hodlali Radissona přivézt zpět na francouzskou stranu ať už dobrovolně nebo násilím. Ten mezitím pobýval v oblasti Hudsonova zálivu. Bylo to v letech 1685-1687 a šlo o poslední roky strávené v Kanadě. V té době byl velmi vlivnou postavou Hundson’s Bay Company a dostával výplatu 100 liber ročně. Nicméně se stále častěji dostával do sporů s dalšími představiteli společnosti. V roce 1687 se vrátil zpět do Londýna a tím jeho cesty skončily. Žil zde až do roku 1710, přičemž se stihl ještě potřetí oženit.
Dílo
O svých cestách napsal v letech 1668-9 francouzsky rukopis, ale ten se ztratil. Nicméně se zachoval anglický překlad. +more Z různých důvodů si Radisson pár věcí přidal, což lze doložit nejen z jiných pramenů, ale i ze samotného textu. Své pozdější cesty sepsal během svého života v Anglii. Později došlo k jejich kompilaci a vydání pod názvem Voyages of Peter Esprit Radisson, being an account of his travels and experiences among the North American Indians, from 1652 to 1684.
