Pierre Schaeffer

Technology

12 hours ago

Author

Pierre Schaeffer byl francouzský hudební skladatel, inženýr a teoretik, považovaný za otce elektroakustické hudby a zakladatele hudebního směru konkrétní hudby. Narodil se 14. srpna 1910 v Nancy a zemřel 19. srpna 1995 v Aix-en-Provence. Schaeffer se zajímal o zvukovou manipulaci a zkoumal možnosti elektronického zpracování zvuku. Přispěl k rozvoji technologií pro elektronickou hudbu, včetně vynálezu magnetofonového zařízení Musique concrète, které umožňovalo manipulovat se zvukem pomocí nahrávání na magnetický pásek. Konkrétní hudba, kterou Schaeffer rozvíjel, se zaměřuje na zvukové objekty a jejich manipulaci a transformaci. Jeho rané práce, jako například skladba "Cinq études de bruits", byly založeny na analýze a transformaci přírodních zvuků. Schaeffer se rovněž zabýval teoretickým výzkumem, ve kterém se zaměřoval na pojmy jako "akusmatika" a "redukovaný zvuk". Ve svých teoretických pracích se snažil zodpovědět otázku, co hudba vlastně je a jak může být definována. Jeho dílo mělo značný vliv na vývoj elektronické hudby a ovlivnilo řadu hudebních skladatelů a umělců. Pierre Schaeffer je považován za významnou postavu ve světě experimentální hudby a zanechal po sobě bohaté dědictví nejen ve formě hudebních kompozic, ale také ve formě teoretických textů.

Pierre Henri Marie Schaeffer (14. srpna 1910 - 19. srpna 1995) byl francouzský hudební skladatel, známý jako zakladatel tzv. konkrétní hudby - musique concrète. Byl prvním, kdo použil jako kompoziční prostředek magnetofonový pás. Jeho význam spočívá v tom, že slovník hudební řeči rozšířil na zvuky jakéhokoliv původu.

Biografie

Pierre Schaeffer se narodil v Nancy. Oba jeho rodiče byli inženýři a zpočátku se zdálo, že je Pierre bude v povolání následovat. +more Vystudoval technickou univerzitu „École Polytechnique“ a poté pracoval nějaký čas jako inženýr telekomunikací ve Štrasburku. V roce 1936 přechází jako zvukový technik do rozhlasového studia ORTF v Paříži. Zde poprvé začal experimentovat s magnetofonovými záznamy, přičemž využíval benevolence vedení radiostanice, které jej nechalo užívat veškeré vybavení. Zkoušel hrát zvuky pozpátku, různými rychlostmi, mixoval je a dolaďoval s jinými; zkoušel všechny techniky, které byly v té době prakticky neznámé. V roce 1942 spoluzaložil studio, později známé jako „Club d'Essai“, které hrálo roli v aktivitách francouzského odboje během druhé světové války a později se stalo středem hudební činnosti. Jeho prvním dokončenou skladbou, která byla výsledkem právě těchto experimentů, byla Étude aux chemins de fer (Etuda na vlaky) z roku 1948) vytvořená z nahrávek pořízených snímáním zvuků železnice. V roce 1949 společně s Pierrem Henrym založil výzkumný tým pro studium „musique concrète“ (Groupe de Recherche de Musique Concrète), která posléze v roce 1951 přešla pod patronát ORTF, studia vybaveného v té době nejmodernější nahrávací technikou, což Schafferovi umožnilo rozvinout svůj tvůrčí potenciál.

Pravděpodobně nejvýznamnějším Schafferovým dílem, a to i z hlediska teoretického, je kompozice Traité des objets musicaux (Učebnice hudebních objektů) z roku 1966, ve které se pokusil o klasifikaci zvuků podle objektů, které je produkují. Jeho rozdělení tzv. +more znělých předmětů obsahuje sedm kategorií: * hmotné objekty * dynamické objekty * objekty s harmonizujícími zabarveními * objekty melodického tvaru * objekty statické * řetězce * modulace.

Schaeffer působil též jako pedagog na různých školách, nejvýznamnější je jeho funkce profesora pařížské konzervatoře, kde působil od roku 1968 jako učitel skladby na katedře elektronické hudby.

Ke konci života trpěl Schaeffer Alzheimerovou chorobou. Zemřel v Aix-en-Provence.