Cesko.wiki Pohádka máje
Author
Albert FloresPohádka máje je trilogie básnických sbírek Karla Hynka Máchy, kterou napsal v letech 1836 a 1837. Sestává ze tří samostatných částí: Máj, Věčný život a Mezi proudy. Tato díla představují vrchol Máchovy tvorby a patří mezi nejvýznamnější díla české romantické literatury. První část Pohádky máje, nazvaná Máj, je lyrickým eposem, který se skládá ze šesti oddílů. Poetika díla je založena na nejrůznějších přirovnáních, atmosféře tajemného pohádkového světa a romantickém poutání za krásou a láskou. Druhá část, Věčný život, je filosofickým a náboženským lyrickým dílem, které se zabývá existenciálními otázkami lidského života, smrtí a posmrtným životem. Text se vyznačuje hlubokou filosofickou reflexí a obsahuje i některé autobiografické prvky. Poslední část Pohádky máje, Mezi proudy, je sbírkou lyrických básní, ve kterých Mácha oslavuje krásu přírody, lásku a romantický vztah s přírodou i ženou. Tato část díla je převážně intimní a emocionální. Pohádka máje je charakteristická svou bohatou a rafinovanou poetikou, vyjadřuje hluboké lidské pocity a otázky. Dílo má vliv na českou literaturu a patří k vrcholům světové romantické poezie.
Pohádka máje, vydání 1897, závěrečná strana Pohádka máje je román českého spisovatele Viléma Mrštíka. Dílo je typickou impresionistickou romancí s farou, mladým právníkem a poetickým líčením přírody. Dílo bylo zajímavé také tím, že autor původně chtěl své dílo odpoetizovat: vylíčil hlavní hrdiny po letech tak, že z Ríši se stane milý venkovský právník a Helenka je vykreslena jako korpulentní dáma. Takový závěr však vyvolal u čtenářů protesty a musel být přepsán.
Dílo časopisecky vyšlo ve Světozoru v roce 1892, knižní verze se pak román dočkal v roce 1897. Toto první knižní vydání Pohádky máje je považováno za první moderní českou knihu z hlediska úpravy. +more Výtvarnou stránku řešila komplexně Zdenka Braunerová, která uvedla do souladu ilustrace, druh písma i rozvržení stránek. Braunerová se inspirovala starými tisky jako byly kancionály nebo žaltáře.
Děj
Děj knihy je zasazen do 70. let 19. +more století a začíná návštěvou jedenadvacetiletého studenta práv Richarda Gregora v Ostrovačicích u Brna, v obci, ve které vyrůstal a kde jeho strýc vykonává funkci faráře. V Ostrovačicích se právě koná bál, na němž se Richard, všemi přezdívaný Ríša, seznámí s šestnáctiletou Helenkou, dcerou revírníka.
Zatímco je Helenka plaché děvče a dosud ještě v mnohém dítě, Ríša vede nevázaný život v Praze. Studium práv zanedbává, je vášnivý kuřák, vyhledává ženskou společnost a celé dny se toulá po pražských lokálech anebo vyráží do přírody za město. +more Přebývá v domácnosti mladé bezdětné vdovy, jež se k němu chová téměř mateřsky. Bezstarostný pobyt v Praze mu náhle ukončují rodiče poté, co obdrží několik upomínek, v nichž Ríšovi věřitelé požadují po jeho otci náhradu dluhů. Ríša je povolán ke svému strýci na ostrovačickou faru, kde má přijít na jiné myšlenky a vrátit se ke studiu. Nedobrovolný útěk na čerstvý vzduch venkova však Ríšu tím spíše vábí k procházkám po okolí, ke studiu se nemá a čas zahání pokuřováním a myšlenkami na Helenku.
Helenka žije se svým starým otcem, chůvou a čeledí v hájovně stranou od ostatních. Cele se věnuje domácím zvířatům a péči o svoji zahrádku, na kterou nedá dopustit. +more Už tak samotářský život se u Helenky ještě prohloubí po ostrovačickém plese a jejím seznámení s Ríšou. Nedělní mše se stávají jedinou příležitostí, jak jí zastat mezi lidmi. Této příležitosti se Ríša snaží využít, leč marně. Helenka se mu všemožně vyhýbá a nechává jeho prosby bez odpovědi. V Ríšovi tak roste nešťastná láska, kterou přechodně léčí na svou osobu netypicky i studiem. Helenka mezitím vede neustálý vnitřní boj s dosud nepoznanými city, které se v ní k Ríšovi probouzejí.
Nakonec se Ríša Helence vyzná a Helenka propadá své první lásce. Svůj vztah se oba snaží před okolím neúspěšně utajit. +more Měsíc máj mladá dvojice tráví procházkami přírodou a nevinnými něžnostmi. Ríšovi však vztah pomalu zevšední. Začne v Helenčině přítomnosti kouřit a vytahovat se svými světáckými historkami z Prahy, které si značně přibarvuje. Poslední kapkou se stává jeho dvojsmyslné vypravování o mladé pohledné vdově, své někdejší bytné. Helenka již další Ríšovu bodavou poznámku neunese, utíká domů a přestane se s ním scházet. Od té doby trpí Helenka neklidem a začne tělesně strádat. To přiměje jejího otce, aby o celé záležitosti zpravil Ríšova strýce. Ten obratem rozkáže Ríšovi, aby se neprodleně odstěhoval zpět do Prahy. Ríša stráví poslední dny svého pobytu na venkově jednak v hospodě, jednak poslední procházkou po známých místech v naději, že ještě naposled spatří Helenku. K jeho překvapení na jednom takovém místě skutečně Helenku nachází. Úpěnlivě jí domlouvá a když se tato nemá k odpovědi, odchází. V poslední chvíli však za ním Helenka zavolá, aby se vrátil, a pár se usmiřuje.
Příběh končí dovětkem autora, že Ríša sice onen den do Prahy odjel, nakonec si však Helenku vzal a i přes mnoho trpkých chvil spolu tito dva vydrželi až do smrti.
Ukázky
Dílo obsahuje množství barvitých popisů přírody:
Helenka je vylíčena jako čistá nevinná duše, teprve dospívající dítě:
V přímém kontrastu s Helenčinou povahou pak stojí popis Ríšova charakteru:
Vztah mezi Helenkou a Ríšou se vyvíjí od prvních setkání, přes zamilovanou fázi, až po rozchod a konečné usmíření:
Filmové verze
Dílo bylo zfilmováno poprvé v roce 1926. Režie stejnojmenného filmu se ujal Karel Anton, Ríšu sehrál Jiří Voskovec pod pseudonymem Petr Dolan a dále zde účinkovaly mimo jiné Anita Janová, Berta Reifová či Jarmila Horáková. +more Záběry z tohoto filmu použil v roce 1960 Bohumil Veselý v díle Jak se u nás kdysi filmovalo.
Podruhé byl román filmově zpracován v roce 1940. Režíroval jej Otakar Vávra a mezi herci se objevili Nataša Gollová, Jaroslav Vojta, Leopolda Dostalová, Svatopluk Beneš, Theodor Pištěk a Miloš Nedbal.