Polygamie

Polygamie - arabský muž se třemi manželkami a dvěma služkami Polygamie nebo též mnohomanželství označuje současnou účast muže či ženy v manželství nebo pohlavním soužití s více jedinci. V užším pojetí termín polygamie označuje jen manželství jednoho muže s více ženami, tedy polygynii nebo též mnohoženství, opačné soutiží jedné ženy s více muži se nazývá polyandrie či mnohomužství. Za opak polygamie se považuje monogamie, tedy výhradní vztah dvou jedinců (párové manželství).

Název

Slovo polygamie má původ v řečtině. První část slova je nepravá předpona (prefixoid) poly-, která pochází z řeckého slova (česky „četný, mnohý“) a má význam „vícenásobný, mnohý“. +more Druhá část slova -gamie má potom původ v řeckém , česky „sňatek“.

Slovo polygamie se též používá v užším pojetí, kdy označuje jen stav, kdy má muž více manželek (a nikoliv žena více manželů), synonymně se pro to používají též termíny polygynie či mnohoženství.

V přeneseném významu se slovo polygamie používá též v zoologii, kde označuje střídání partnerů při rozmnožování, a vedle člověka se tak týká i dalších druhů savců a ptáků. V dalším významu se slovo používá též v botanice, kde označuje tzv. +more mnohomanželnost, tedy současný výskyt oboupohlavných i jednopohlavných samčích i samičích květů na téže rostlině.

Druhy polygamie

Rozlišujeme polygamii ženy a muže. Jestliže má muž více než jednu ženu, mluví se o polygynii či mnohoženství - např. +more islám toto muži umožňuje, ačkoli Mohamed doporučuje omezit se nanejvýš na čtyři manželky, protože vůči nim všem musí muž plnit své povinnosti rovným dílem; realita mnohoženství je zachycena i ve starších biblických knihách. V současné době se s polygynií setkáváme v Africe, v Mikronésii, na Sumatře nebo u některých původních obyvatel Severní Ameriky.

Pokud je tomu naopak a žena má více než jednoho muže, označuje se tento stav jako polyandrie či mnohomužství. S takovým soužitím se můžeme setkat např. +more u kmene Šerpů v Nepálu, Eskymáků či Tibeťanů, případně u některých společenství v Indii (např. kmene Džátů či Todů), kde se z důvodů chudoby může/mohlo více mužů složit na věno jediné ženy.

Existují však i kultury, kde je možné kombinovat obojí - polygynní polyandrie byla popsána například u Nyinbů v Tibetu.

Polygamní soužití mohou mít buď formu paralelních vztahů (polygamní účastník je členem několika samostatně žijících a hospodařících rodin) nebo jednoho skupinového manželství, případně může nést smíšené znaky obojího. V tradici některých východních kultur (osmanské, perské, čínské) žily ženy pána domu společně v harému, někdy s nimi byly ubytovány i další ženy - třeba matka pána domu, milenky pána domu, otrokyně - a do určitého věku i děti obojího pohlaví. +more V některých kulturách žily ve významných harémech až tisíce žen.

S rozvojem genetiky bylo podle pestrosti dědičných znaků (chromozomu X a Y) populací senegalských Mandenků, Baiaků z centrální Afriky a namibijských Sanů prokázáno, že do dědičné informace těchto etnik po desítky tisíciletí přispívalo mnohem méně mužů než žen. To svědčí o polygamním (polygynním) uspořádání vztahů a naznačuje, že i u ostatních etnik bylo z evolučního hlediska teprve nedávno nahrazeno monogamií.

Historie

V Tóře (ve Starém zákoně) jsou popisovány předpisy týkající se polygamie, konkrétně o nich pojednává Exodus 21:10, v němž se uvádí, že vícenásobné manželství nesnižuje postavení první manželky; Deuteronomium 21:15-17 připisuje nutnost uznání dědictví prvorozenému synovi, ač má jeho otec více žen i dětí a ve stejné části Deuteronomia 17:17 tvrdí, že král by neměl mít příliš mnoho žen. Jedním z pramenů polygamie je levirátní sňatek, který požaduje po muži, aby si vzal a podporoval vdovu svého zesnulého bratra. +more Obvykle to však byli pouze bohatí muži, kteří si dopřávali mnohonásobné manželství. Příklady jsou Ezau, Isakův syn, který měl dvě manželky, Gideon, který měl celkem 70 synů s různými ženami, či král Rechabeám, jenž měl 18 manželek a 60 konkubín.

V návaznosti na četné oběti třicetileté války povolil roku 1650 Norimberský parlament sňatky kněžím. Ti se po slibu, že budou své manželky čestně zaopatřovat a nepodporovat jejich vzájemné nepřátelství, mohli oženit až s deseti ženami.

Polygamie jako náboženská praxe

Polygamie se v některých náboženstvích stala povolenou, či dokonce přikázanou praxí. Nejslavnějším biblickým polygamistou je pravděpodobně praotec Jákob, mající (nedobrovolně) dvě manželky.

Křesťanství

V křesťanském prostředí je v současné době polygamie spojována především s Církví Ježíše Krista Svatých posledních dní.

Islám

Když Muhammad přišel s islámským učením, byla v Arábii polygamní praxe běžná a ve společenském životě hluboce zakořeněná. V otázce způsobů soužití zde existovala značná volnost. +more Byla možné nejen polygamie a soužití s konkubínami, ale i polyandrie, manželé si též mohli vyměnit manželky mezi sebou.

Možnost polygamních svazků byla hojně využívána především v raném středověku, kdy byla situace ve společnosti velmi nejistá. Ve 20. +more století se ukázalo, že polygamie se stává raritou.

Reference

Související články

Manželství * Monogamie * Polygynie * Polyandrie * Bigamie * Polyamorie

Externí odkazy

[url=https://encyklopedie. soc. +morecas. cz/w/Polygamie]Polygamie[/url] v Sociologické encyklopedii na stránkách Sociologického ústavu Akademie věd České republiky * [url=http://www. novinky. cz/clanek/112584-proc-je-polygamie-trestna. html]Proč je polygamie trestná[/url] - příspěvek sexuologa Radima Uzla na webu Novinky. cz * [url=http://ve-svetle-trojuhelniku. blogspot. cz/]Ve světle trojúhelníku[/url] - blog o soužití muže a dvou žen.

Kategorie:Manželství Kategorie:Rodina