Proletářská poezie

Proletářská poezie je literární směr, který vznikl v Československu na přelomu 20. a 30. let 20. století. Jeho hlavním cílem bylo oslavovat a propagovat dělnickou třídu a socialistické ideály prostřednictvím básnické tvorby. Proletářská poezie dává důraz na sociální a politické otázky, jako je třídní nerovnost, vykořisťování dělníků a nespravedlivý kapitalistický systém. Autoři této poezie se snaží vyjádřit bolest a utrpení dělnické třídy, stejně jako naději na lepší budoucnost a sociální změnu. Významnými představiteli proletářské poezie byli například Jiří Wolker, Stanislav Kostka Neumann, Vítězslav Nezval a někteří další členové skupiny Devětsil. Jejich básně představovaly protiklad k romantickému a dekadentnímu umění, které bylo v té době populární. Proletářská poezie byla však také kritizována za svou jednostrannost a schematickost. Někteří literární kritici tvrdili, že se příliš zaměřuje na politiku a zanedbává estetickou hodnotu básnického díla. I přes tyto kontroverze měla proletářská poezie významný vliv na českou literaturu a stala se důležitou součástí československé kultury v první polovině 20. století.