Cesko.wiki Protiútok
Author
Albert FloresProtiútok je vojenská taktika, která se využívá ve válce nebo obranném boji. Znamená útok provedený obráncem na síly útočníka, který zahájil původní útok. Protiútok slouží především k získání strategické výhody a stabilizaci situace na bojišti, které bylo vybojováno útočníkem. Cílem protiútoku je odrážet útočníkovy síly, ničit jeho útočné jednotky a narušit jeho plány, aby bylo dosaženo protiútočníkova následného ovládnutí území. Protiútok může být proveden jak po celé délce fronty, tak i na určitém úseku či v místě hlavního útoku protivníka. Je nezbytné, aby byl protiútok časově synchronizován s počáteční vlnou útoku, aby způsobil co největší zmatek a dezorganizaci útočníkových sil. Protiútok může být proveden různými způsoby, například pomocí úderových skupin, rychlých útočných vojenských jednotek nebo jednotek převedených z odstrčených částí fronty. Velmi důležitou součástí protiútoku je překvapení a rychlost akce, což umožňuje útočníkovy síli zasadit rozhodující ránu.
Mortain counterattack 6. - 17. srpna 1944 v Normandii Protiútok je bojová taktika používaná bránící se stranou, která je pod útokem. Spočívá v tom, že útočník se během svých akcí vyčerpává, opouští svá obranná postavení a zpravidla vynuceně rozvíjí své síly způsobem, který není optimální pro obranu. To umožňuje bránící se straně za určitých podmínek zaútočit a využít tak slabin útočníkova rozvinutí. Protiútok provedený na strategické úrovni se nazývá protiofenzíva.
Provedení
Za příhodné podmínky k protiútoku se považuje zejména: * okamžik, kdy útočící strana musí zpomalit či zastavit svůj postup kvůli doplnění zásob, munice či početních stavů * okamžik, kdy se nepřátelské síly dostanou do příliš exponovaného postavení a mají slabě kryté boky nebo týl * okamžik, kdy nepřítel příliš rozptýlí své síly
Protiútok je důležitou součástí celé řady bojových doktrín, např. tzv. +more backhandové taktiky, kdy bránící se strana svými hlavními silami ustoupí, nechá útočícího nepřítele rozvinout své síly a vyplýtvat nejtvrdší úder v prázdném prostoru a poté jej prudkým protiútokem vrhne zpět nebo odřízne a zničí. Tato taktika má i svůj strategický protějšek v strategii pružné obrany. Jedním z nejdokonalejších příkladů jejího použití je Mansteinova jarní ofenzíva.
Další klasickou taktikou (či strategií) je vybudování hluboce členěné obrany a shromáždění silných mobilních záloh v týlu. Bránící se strana posečká, až se nepřítel unaví probíjením se skrz zmnožená obranná postavení, a nakonec jej vyčerpaného a rozptýleného napadne a zažene nasazením záloh.