Ptolemaios XIII. Theos Filopatór

Ptolemaios XIII. Theos Filopatór (Πτολεμαῖος Θεός Φιλοπάτωρ) byl po smrti svého otce Ptolemais XII. faraonem v letech 51-47. Na trůn nastoupil ve svých 11 letech a jeho spoluvládkyní byla sestra Kleopatra VII., které tehdy bylo jen 18 let. Jistou roli v tom sehrál regent Pothinius nezletilého Theose Filopatora, který se ovšem obával většího vlivu Kleopatry na bratra.

Historický vývoj

Historická mapa Egypt ~30 př. +more n. l. , ptolemáiovské a římské období Ptolemaius před bohyní Isis Usirem chrám Dendera Vzhledem k Ptolemaiově věku byl za něj jmenován regent, eunuch Pothinus. Pothinus a někteří další soudní úředníci - především Achillas, generál a Theodotos, Ptolemaiův učitel - vytvořili s mladým Ptolemaiem úzce propojenou skupinu. V roce 48 př. n. l. se tato skupina snažila sesadit Kleopatru, protože se bála jejích ambicí o podíl na vládě. Vláda tedy již od počátku vedla ke sporům o vlastní podíl na moci. Vyhnání Kleopatry 48 př. n. l. vyvolalo otevřenou občanskou válku, která skončila přímou římskou intervencí Egypta. S podporou arabských spojenců bylo obléháno egyptské pohraniční město Pelusium[url=https://mapy. cz/letecka. q=31°02′30″N%2032°32′42″E&source=coor&id=32. 544999999999995%2C31. 041666666666668&ds=1&x=32. 5450000&y=31. 0417218&z=13]. ]Mezitím Ptolemaiův římský patron [[Pompeius|Gnaeus Pompeius Magnus[/url]], jehož vojsko bylo rozhodně poraženo silami Julia Caesara v bitvě u Pharsalu, Pompeius pak vyhledal útočiště v Pelusiu. Aby se ucházel o přízeň římského vítěze Caesara, poradci 15 letého krále nechali nalákat Pompeia do léčky k přepravě lodí ke králi, nicméně byl zde úkladně zavražděn (48 př. n. l. ). To uvolnilo cestu Caesara do Alexandrie. Ptolemaios i Kleopatra byli předvedeni do Caesarova tábora a byli nuceni přijmout formální usmíření. Tato dohoda však nepřinesla občanský mír. Vzhledem k tomu, že Caesar měl ve své péči legitimního vládce Egypta, ovšem Pothinus a další na dvoře Alexandrie bojovali za jeho sestru Arsinoë a obléhali Alexandrii. Arsinoë se však nepohodla s vůdci egyptských sil, nechala zavraždit schopného generála Achillase, aby před Caesarem podpořila své mocenské ambice. Caesar věřil, že pro jeho pověst bude lepší porazit Ptolemaia než Arsinoë a využil příležitosti poněkud se zastavit a čekat na posily. Sám Caesar vzpomíná, že Ptolemaios plakal, když mu bylo řečeno, že ho musí opustit. Ale mladý faraon se nevzdal, okamžitě obnovil válečné úsilí, dokonce i se svými dvěma nejprominentnějšími rádci - Pothinusem a Achillasem.

Nedlouho poté Caesar konečně přivítal posily, čímž skončila jeho dlouhá početní nevýhoda. To ve spojení s Ptolemaiovou taktickou nezkušeností - a ztrátou jeho hlavních poradců a vojenských stratégů - proti Caesarově taktické prozíravosti mělo být nakonec faraonovým pádem. +more Po sérii bitev Caesar vmanévroval Ptolemaia XIII. do bitvy na Nilu, porazil jeho síly a donutil ho uprchnout. Bylo to počátkem roku 47 př. n. l. co se Ptolemaios XIII. Theos Phliopator utopil v Nilu ve snaze uniknout vítěznému Caesarovi. Bylo mu pouhých 15 let. Caesar měl nyní úplnou kontrolu nad Egyptem a na trůn znovu dosadil Kleopatru VII. , která se stala spoluvládkyní se svým ještě mladším (13 let) bratrem, Ptolemaiem XIV. Caesara se stal vládcem, a diktoval budoucnost Egypta. Jeho sestra Kleopatra VII. s podporou Caesara se ujala trůnu jako poslední egyptská královna.

Epilog

Historie krátkého života Theose Filopatóra, která byla plná zvratů v období úpadku vládnoucího rodu Ptolemaiovců, kdy již v několika předchozích generacích na trůn nastoupili faraonové neschopní nebo ještě v dětském věku, kdy jejich chování ovlivňovala, například regentka matka, nebo skupiny vlivných členů vládních struktur, vlastníků půdy a v neposlední řadě i etnická nevraživost mezi rodilými Egypťany a zbohatlými Řeky, převážně ovládajícím hospodářské činnosti v Dolním Egyptě, především pak v Alexandrii. Z vnějších teritorií to byla trvale expanzivní politika Římské republiky, která se ovšem také potýkaly s řadou vnitřcích mocenských problémů. +more To vše se odehrávalo v letech od 4. století, kdy posledním suverénním egyptským faraonem byl Nachthareheb v 30. dynastii až do úmrtí poslední královny Egyptu Kleopoatry VII. , v 30 př. n. l. Egypt se stal pro Řím výnosnou provincií, který se neomezoval pouze na jeho zemědělství a bohatstvím nerostných suroviny. Díky jedinečnému přístupu ke Středozemnímu a Rudému moři tato země hrála klíčovou roli v římském obchodu - zejména obchodu s Indií, zdrojem orientálního přepychu. Strategická poloha Egypta, na křižovatce spojujících trasy Arábie, Asie, Afriky a Evropy byly hlavním důvodem její prosperity jako nezávislý národ. Stejná geografická výhoda nyní zajistila egyptské podrobení posloupností cizích říší. Řím, Byzanc a Persie, Chalífové, Osmané a ostatně i Britové - všichni pohlíželi na Egypt jako na zdroj bohatství a obchodní centrum.

+morejpg|náhled|700px|střed|Kleopatra_VII. _před_bohyněmi_Hathor_a_Anuket; Kartuše_(egyptologie)'>kartuše "Kleopatra, božská, otce milující".

Poznámky

Reference

Literatura

Sally L. D. +moreKatary, Land Tenure (To the endof the Ptolemaic Period, UAE, 2012 [https://escholarship. org/content/qt1nr1d3s9/qt1nr1d3s9_noSplash_c3ce91b92af4cd8b8589826bf44c0bc1. pdf] * Karl Lepsius, Der Ägyptische Dankmäler für die Kentnissen Der Ptolemäergesichte, Königlichen Akademie der Wissenschaften, 1853 [https://ia601602. us. archive. org/13/items/in. ernet. dli. 2015. 279352/2015. 279352. A-History. pdf] * Artur Ecstain, Mediterranean Anarchy, Interstate War, and the Rise of Rome, 2006, [https://delong. typepad. com/epdf. pub_mediterranean-anarchy-interstate-war-and-the-rise-. pdf] * J. G. Manning, Networks, Hierarchies, and Markets in the Ptolemaic Economy, Oxford Scholarship, 2011, ISBN 978 0199587926 * Westropp Hodder, Handbook of Archeology. Egyptian. Greek- Etruscan-Roman, London 1867.

Související články

+more'>Ptolemaios VIII. Euergetés II. * Ptolemaios XII. Neos Dionýsos * Ptolemaios XIV. Theos Filopatór II. * Kleopatra VII. .

Externí odkazy

Kategorie:Ptolemaiovci Kategorie:Egyptští panovníci Kategorie:Muži