Pärnu (řeka)
Author
Albert FloresPärnu je řeka v Estonsku, která protéká Pärnu městem. Je to jedna z nejdelších a nejvýznamnějších estonských řek. Pärnu pramení poblíž vesnice Tori v kraji Pärnu a ústí do Rigského zálivu Lamanáho mysu. Celková délka řeky je 144 kilometrů. Pärnu má bohatou historii a je významná pro turistický ruch v regionu, díky krásné přírodě a možnostem vodních aktivit. Na březích řeky se nacházejí lázně, přístavy a přírodní rezervace, které lákají mnoho návštěvníků. V minulosti byla Pärnu využívána především pro dopravu a rybolov, avšak dnes je více zaměřena na rekreační a turistické aktivity. Pärnu má také vliv na místní ekonomiku, zejména v oblasti cestovního ruchu a rybolovu.
Průběh toku
Červánky nad řekou Pärnu ve městě Sindi Řeka pramení v Pandiverské vysočině poblíž městečka Roosna-Alliku a teče na jihozápad nejprve Středoestonskou rovinou a pak Pernovskou nížinou k Pernovskému zálivu, do něhož se vlévá na území města Pärnu, obklopena z obou stran přes 2 km dlouhými umělými hrázemi.
Přítoky
Hlavními přítoky Pernavy jsou (v pořadí od pramene k ústí) zprava Reopalu, Lintsi, Mädara, Käru, Vändra a Sauga, zleva Vodja, Esna, Prandi, Aruküla, Navesti, Kurina a Reiu.
Využití
Poblíž ústí je možná vodní doprava. Na řece bylo vybudováno 11 přehrad a malé vodní elektrárny. +more Poblíž vesnice Purdi na horním toku odbočuje z Pernavy kanál odvádějící část vody do Jägaly pro posílení Tallinnského vodovodu.
U městečka Tori na dolním toku řeky se nachází významný odkryv devonských pískovců, zvaný Tori põrgu („Torské peklo“).
Historie
Řeka byla od pravěku význačnou dopravní tepnou, kolem níž od nejstarších dob vznikala lidská sídla. Nálezy kamenných seker a klínů a rozličných kostěných předmětů na mnoha místech podél řeky a v říčním korytě svědčí o lidské přítomnosti již v době kamenné.
Ve vesnici Pulli poblíž Sindi byly pod dvou- až třímetrovými nánosy naplavenin vykopány pozůstatky nejstaršího známého sídla na estonském území, lovecko-rybářská vesnice Kundské kultury, datovaná do poloviny 9. +more tisíciletí před naším letopočtem. Nálezy obsahují pazourkové a kostěné hroty šípů, nože, pěstní klíny a další užitkové předměty, ale také losí, bobří, medvědí, ptačí a rybí kosti, svědčící o lovecké aktivitě obyvatel.
Významnost řeky se projevila též na vztahu lidí k ní. Ve středověku se Pernava objevuje na mapách též pod jménem Embeke („Matička“), které svědčí o tom, za jak důležitou pro své živobytí ji obyvatelé jejích břehů považovali.