Cesko.wiki Rus (historické území)
Author
Albert FloresRus je historické území na východním okraji Evropy, které dnes zahrnuje území několika států, včetně Ukrajiny, Běloruska, Ruska a Polska. Toto území hrálo významnou roli v raném středověku jako centrum mnoha starých východních Slovanů. V průběhu let se území Rusi rozšířilo, přičemž za vrcholného období Rusi byl Kyjevský stát, který existoval od 9. do 13. století. Během této doby se na Rusi vyvinula ruská kultura a založeno bylo první ruské státovyznání, které zahrnovalo křesťanství. Později Rus přešel pod nadvládu Mongolské říše a rozpadl se na několik samostatných knížectví. Rusínská kultura a jazyk významně ovlivnily vznik ukrajinského a ruského národa. V moderní době je termín Rus používán k označení území dnešního Ruska.
Jaroslava I. Moudrého v roce 1054 Rus (starorusky Рꙋсь, Rous’ nebo Рꙋсьскаꙗ землꙗ, Rous’kaja zemlja; rusky, ukrajinsky, bělorusky Русь, Rus’; , Rhós nebo později Ῥωσσία, Rhóssía; ) je historické označení pro etnokulturní prostor ve východní Evropě obývaný východními Slovany. V určitých souvislostech může být použit také coby poetické synonymum pro Rusko, Ukrajinu (Malá Rus) a Bělorusko (Bílá Rus), nebo jako součást historických názvů (Kyjevská Rus, Černá Rus, Červená Rus, Podkarpatská Rus).
.jpg)
Geografické vymezení
Geograficky lze Rus vymezit zhruba jako území mezi (od jihozápadu po směru hodinových ručiček): Dněstrem, středními Karpatami, Západním Bugem, středním Němenem, Čudsko-pskovským jezerem, Narvou, Karelskou šíjí, Ladožským jezerem, Oněžským jezerem, Severní Dvinou, horní Volhou, horním Donem a dolním Dněprem - tj. zhruba polovina dnešní evropské části Ruska, většina Ukrajiny, celé Bělorusko a menší části přilehlých států (Finsko, Pobaltí, Polsko).
Historie
Území Rusi bylo jako celek vymezeno raně středověkým státním útvarem Kyjevská Rus, který se zde konstituoval od konce 9. +more století s vládnoucí dynastií Rurikovců, původem severogermánských varjagů (Rusů). Největšího rozmachu a kulturního rozkvětu dosáhl v 10. -11. století. Potřeby tohoto státu vedly ke vzniku jednotného jazyka (staroruštiny) a podle některých názorů i zformování staroruského etnika. Rozpad Kyjevské Rusi (30. léta 12. století) vedl k zastavení konsolidačních procesů a odlišnému vývoji v jednotlivých částech Rusi v oblasti kultury, jazyka a částečně i náboženství. Název Rus se nadále používal pro označení historického území, jako součást názvů států nebo správních celků a ve jménech východoslovanských národů, ale Rus již nikdy nebyla obnovena jako samostatný státní či administrativní celek.
Území Rusi jak již uvedeno zůstalo rozděleno na více území, na severovýchodě vzrůstala od 14. +more století moc moskevského velkoknížectví, na opačné straně bylo v 15. století k Polsku připojeno Ruské vojvodství s centrem ve Lvově. Od 16. století si Ruské carství titulem nárokovalo vládu nad celou Rusí, nicméně v západní části dominovala Polsko-litevská unie. V 17. století v oblasti Ukrajiny proti ní vypuklo Chmelnického povstání, vznikl Kozácký hetmanát a neúspěšně se jednalo o jeho připojení formou Polsko-litevsko-ruské unie. Prakticky celá Rus se ocitla pod nadvládou Ruského impéria na konci 18. století při velmocenském dělení Polska.
Název
Slovo rus pochází ze staré severštiny, znamená „veslaři“ a má etymologickou souvislost s názvy Roden/Roslagen, což byla pojmenování pobřežní části Svealandu, jádrové oblasti dnešního Švédska, odkud na lodní výpravy do východoevropských oblastí a do Černomoří vyráželi varjagové (švédští vikingové), kteří se od poloviny 9. století stali na Rusi vládnoucí vrstvou. +more Původně germánské jméno tak přešlo do slovanštiny (zřejmě přes sousedící ugrofinské jazyky, které však tímto názvem označují Švédsko) a rozšířilo se na oblasti, jimž varjagové vládli, které kolonizovali a s jejichž slovansko-ugrofinským obyvatelstvem nakonec splynuli.