Růže pro Johanku
Author
Albert FloresRůže pro Johanku, s podtitulem Panychida za statečné, je opera o třech dějstvích českého skladatele Otmara Máchy na libreto Josefa Pávka. Jejím námětem je osud atentátníků na Heydricha. Premiéru měla 8. ledna 1982 ve Státním divadle v Brně v budově Janáčkovy opery.
Vznik a charakteristika opery
Otmar Mácha se vrátil k opernímu žánru s odstupem zhruba deseti let po úspěšném uvedení své předchozí vážné opery, Jezero Ukereve. Na novém díle, jakési umělecké reportáži o atentátu na Heydricha, pracoval v první polovině 70. +more let 20. století (uváděny jsou letopočty 1971-1974 nebo 1973-1975). Libretista pojal příběh obecněji, alegoričtěji a psychologičtěji, jako „baladu o věrnosti a zradě“, čemuž odpovídá i hudební zpracování. Opera nemá přímočarý děj: líčí cestu parašutistů os letiště v Anglii až po jejich pobyt a smrt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje a jejich marný poslední boj, je však přerušován úvahami, vzpomínkami a halucinacemi hlavního hrdiny Prokopa. V těchto vložených scénách má významnou úlohu ženská postava: jako dívka Džejn byla Prokopovou snoubenkou v Anglii, kde zahynula při náletu, jako Jana zastupuje řadu žen, které parašutistům pomáhaly v Čechách, jako Johanka se nakonec stává jejich mstitelkou.
I hudební zpracování je velmi kaleidoskopické, Mácha používá techniky koláže nebo reportáže, jednotlivé epizody jsou hudebně ostře odlišeny. Často využívá kontrastu mezi dramaticky napjatou hudbou doprovázející bezprostřední akce hrdinů a klidnými, velebnými oratorními pasážemi zpívanými sborem mimo scénu, který reprezentuje pravoslavné mnichy nebo je vůbec ireálným komentátorem. +more Zaznívá i hudba jiných forem, např. taneční orchestr z baru. Zpěv se pohybuje mezi recitativem a ariosem; náročné zpěvní party se pohybují v širokém rozpětí výrazu od mluvené řeči po vypjatý kantabilní výraz. Jednotlivé postavy jsou tak výrazně individualizovány a psychologicky charakterizovány. Orchestr je většinou tlumen, aby umožnil srozumitelnost zpívaného slova, výbušnými vstupy však zvýrazňuje a osvětluje dějové situace.
Podle Ladislava Šípa je Růže pro Johanku „hudebně dramatickým vyjádřením a oslavou hrdinství a sebeobětování vůbec“.
Osoby a první obsazení
osoba | hlasový obor | premiéra (8. 1. +more1982) |
---|---|---|
Džejn, Jana, Johanka | soprán | Magdalena Blahušiaková / Jindra Pokorná |
Prokop | tenor | Jiří Olejníček / Zdeněk Šmukař |
Murdych | baryton | František Caban / Jan Hladík |
Krampol | tenor | Jiří Holešovský |
Ďurgič | tenor | Josef Veverka |
Marek | baryton | Stanislav Bechynský |
Kameník | bas | Richard Novák |
Murdychová | alt | Anna Barová |
Květinářka | alt | Jarmila Palivcová / Daniela Suryová |
Bogard | bas | Josef Klán |
Klement | tenor | Vladimír Krejčík |
Hampejz | tenor | Vilém Přibyl |
Otec | baryton | Pavel Kamas |
Hrabal | bas | Václav Halíř |
1. muž v černém | bas | Jan Kyzlink |
2. muž v černém | baryton | Jiří Bar |
Hospodyně | soprán | Květa Belanová / Naděžda Vodičková |
Barman | tenor | Josef Škrobánek |
Hostinská | soprán | Cecilie Strádalová/ Milada Šafránková |
Major | bas | Jiří Přichystal |
Mužský hlas z tlampače | mluvená role | Jiří Bar |
Ženský hlas z tlampače | mluvená role | Zdena Herfortová |
Dirigent: Jiří Pinkas, režisér: Ilja Hylas, choreograf: Daniel Wiesner, scéna: Karel Zmrzlý. | Dirigent: Jiří Pinkas, režisér: Ilja Hylas, choreograf: Daniel Wiesner, scéna: Karel Zmrzlý. | Dirigent: Jiří Pinkas, režisér: Ilja Hylas, choreograf: Daniel Wiesner, scéna: Karel Zmrzlý. |
Instrumentace
3 flétny, 3 hoboje, 4 klarinety, saxofon, 3 fagoty; 4 lesní rohy, 4 trubky, 4 pozouny, tuba; tympán, bicí souprava; 3 kytary, smyčce.