Sándor Bródy

Sándor Bródy (23. července 1863, Eger - 12. srpna 1924, Budapešť) byl maďarský židovský spisovatel, dramatik a publicista. Ve svých dílech zobrazoval temnou stránku života a byl žákem moderní francouzské realistické školy. Jeho dílem byli ovlivněni: Endre Ady, Zsigmond Móricz, Gyula Krúdy, Dezső Szomory a Ferenc Molnár.

Život

Narodil se v rodině Jacoba Bródy (1819-1878) židovského obchodníka s obilím a Kataliny rozené Blau (1818-1907). Jeho sourozenci byli: Vilmos (1841-1887), Júlia (1847-1910), Adolf (1848-1902) měl syna fyzika Imre Bródyho, Bertalan (1850-1930), Johanna (1854-1924), Esther (1858-1910), Etelka Braun (1860), Hanna Deutsch, Maximillian (1875-1924), Rózalia a Charlotte-Etel.

Po otci zdědil svůj pověstný vzhled a dobrou kondici. Měl se stát se učitelem, ale studia nikdy nedokončil. +more Nedostatek vzdělání mu vynahradil mimořádný talent. Ačkoli většina maďarské buržoazie a inteligence té doby byla téměř dvojjazyčná, on mluvil pouze maďarsky. V 18 letech začal pracovat jako úředník pro svého bratra, který byl advokátem v Gyule. Jeho první články zde byly publikovány v místních novinách. Velký vliv na něj mělo Jókaiho "šumivé" vyprávění a Zolův naturalismus. Po přestěhování do Budapešti v roce 1884 se mu podařilo vydat sbírku povídek Nyomor a román Faust orvos, které vzbudily pozornost. Mnozí v něm viděli maďarského Zolu.

V letech 1888-1889 pracoval Sándor jako novinář pro Magyar Hírlap. Odjel do Kluže-Napoky a redigoval Transylvánské ilustrované noviny, později Kolozsvári Élet (1889) a poté Magyarországot. +more Byl to člověk vášnivé povahy. Pohledný Bródy po svém příchodu do Kluže svedl Margit Hunyadyovou (1854-1906), známou herečku své doby. Brzy se mu narodil syn Sándor Hunyady (1890-1942), který se později také věnoval literární kariéře. V témže roce se vrátil do Budapešti, oženil s Izabellou Rosenfeldovou (1869-1908), autorkou, která psala pod pseudonymem Judit Féher. Měli spolu pět dětí: dceru Marii (1891-1899), po níž následovali čtyři synové, novinář András (1892-1964), István (1894-1981), János (1898-1962) a Illés (1899-1953).

V Budapešti opět pracoval pro Magyar Hírlap. Do roku 1891 vydával literární a publicistický měsíčník Fehér Könyv, který psal zcela sám. +more Pravidelně publikoval články a umělecké kritiky o současném umění v týdeníku Ference Herczega Új Idők. Byl rázný, vtipný, plný nápadů, byl životem a duší tehdejší společnosti a diktoval literární módu.

V letech 1903-1905 vydával spolu se Zoltánem Ambrusem a Gézou Gárdonyim týdeník Jövendő, který lze považovat za předchůdce Nyugatu. Kritizoval v něm nešvary tehdejší společnosti. +more Prožil milostný románek se spisovatelkou Renée Erdős (1879-1956). V létě r. 1905 se v Semmeringu pokusil o sebevraždu. Po uzdravení se vrátil k novinářské práci (Pesti Hírlap, A Nap, Az Újság, později Az Est). Ačkoli sympatizoval s Maďarskou sovětskou republikou, nehrál v ní žádnou roli. Přesto byl nucen během kontrarevoluce emigrovat do Vídně.

Do Maďarska se vrátil v roce 1923. Náhle zůstal sám a měl finanční problémy. +more Napsal své poslední velké dílo, cyklus povídek o osamělém stárnoucím umělci Rembrandtovi. Následně byl hospitalizován a zemřel.

V roce 1952 byla po něm v Egeru pojmenována knihovna (Okresní a městská knihovna Bródy Sándor). V roce 1995 na jeho počest zřídil jeho vnuk (syna Jánose), maďarský Američan Alexander Brody (1933-2021), literární cenu Sándora Bródyho za nejlepší první román roku vydaný v maďarštině. +more Ulice Bródy Sándor utca, se nachází v centru Budapešti. Hotel a klub Brody House byl pojmenován po něm.

Anekdota

I ve svých šedesáti letech hodně dbal na svůj vzhled, na mužskou módu. Při hraní karet si posteskl, že muž, který nosí dlouhé spodky, není gentleman. +more Když ho jeho karetní partner upozornil, že i jemu zpod jedné nohavice kalhot trčí prozrazený chuchvalec kalhot, odpověděl: To není moje noha.

Dílo

Próza

Kromě sbírky Nyomor (Bída) a románu Faust orvos (doktor Faust) po sobě zanechal řadu významných děl, např. román Hófehérke (Sněhurka), který evokoval romantismus Jókaiho typu, a realistické romány Az ezüst Kecske (Stříbrná koza) a A nap Lovagia (Rytířův den).

Hry

A dada (Chůva) bylo jedno z jeho nejlepších dramat, které zobrazovalo svět rolníků v jejich skutečné bídě a odsuzovalo svět buržoazie. K A tanítónöhöz (Učitelům) napsal dva konce. +more Jeden se šťastným, veselým koncem (určený pro měšťanské publikum), druhý smutný, tragický. Drama A medikus (Lékař) bylo kriticky realistické, ale třetí dějství končilo dvěma šťastnými manželstvími. Učil generace dramatiků, jak psát divadelní hry.