Sélové

Technology

12 hours ago

Author

Sélové jsou obce, které vznikly na území Československa po druhé světové válce. Vytvořeno bylo celkem 679 sélových obcí, které se nacházely v pohraničních oblastech, kde došlo k odsunu německého obyvatelstva. Tyto obce sloužily jako nová sídla pro uprchlíky a vysídlené obyvatele. Sélové měly často specifickou organizaci a správu, které se odlišovaly od běžných obcí. Základním stavebním prvkem byly modulové domy, které byly rychle postaveny pro ubytování nových obyvatel. V současné době jsou některé sélové obce stále obývány, avšak jejich počet a důležitost se počátkem 21. století snížilo.

Baltské kmeny ve 12. století. Oblast osídlení Sélů (Sėliai) je podél levého břehu středního toku Daugavy, mezi Litevci a Latgaly (na severu) Sélové (; livonsky sälli; či Zelones) byl jeden z baltských kmenů, který dal základ modernímu lotyšskému (a částečně i litevskému) národu. Sélové sídlili v oblasti dnešní severovýchodní Litvy a jihovýchodního Lotyšska (Sélsko) od dob raného středověku až do konce 15. století. Hovořili svébytným východobaltským jazykem, sélštinou a svou kulturou byli úzce spřízněni s Latgaly, svými severními sousedy, žijícími na pravém břehu řeky Daugava (Západní Dvina). Politicky však více sdíleli osudy se svými sousedy západními, Zemgaly, pod jejichž zemi, Zemgalsko , byli od 13. století zahrnováni. Kromě Zemgalů udržovali též těsné kulturně-politické vazby s litevskými Aukštaity.

Dějiny

O Sélech není mnoho zpráv, oproti Latgalům či Zemgalům nevystupovali politicky ani kulturně nějak zvlášť výrazně. Spolu s Latgaly přišli do povodí střední Daugavy ve 3. +more-4. stol. ze severní Litvy (Aukštaitska).

Poprvé jsou zmiňováni v Jindřichově Livonské kronice. Na území Sélů se nacházelo pět hradišť, z nichž hlavním byl Sélspils, důležitý opěrný bod na levém břehu Daugavy, dobytý počátkem roku 1208 Řádem mečových rytířů během rozsáhlého tažení pod vedením biskupa Alberta z Buxhoeveden. +more Mečonoši dobytím a vyvrácením Sélspilsu i jeho okolí chtěli definitivně zabránit nájezdům Sélů a zejména jejich spojenců-protektorů, mocných litevských kmenů, na tehdy čerstvě ustavenou Mariinu zemi (Livonsko). Sélové pod hrozbou zničení souhlasili s přijetím křesťanství a na místě jejich sídelního hradiště byl poté postaven řádový kamenný hrad Selburg .

V průběhu první pol. 13. +more století se jižní část území Sélů stala součástí Velikého litevského knížectví, zatímco severní část byla zahrnuta do řádového Livonska.