Sapirova–Whorfova hypotéza

Sapirova-Whorfova hypotéza je lingvisticko-antropologická hypotéza, podle níž je pojetí reálného světa vystavěno na jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity, jež pak předurčují výběr interpretace reality. Je jednou z historicky významných teorií psycholingvistiky.

S touto teorií vycházející z jazykového relativismu přišel americký strukturalistický lingvista Edward Sapir ve 30. letech +more_století'>20. století. Nechal se inspirovat zjištěními svého učitele, proslulého antropologa Franze Boase, jenž si povšiml, že indiánské jazyky se značně odlišují od indoevropských dokonce i ve vyjadřování stejných reálií. Podle této teze žijeme bez velké nadsázky v jiných světech. Se Sapirovou prací přišel do kontaktu Benjamin Lee Whorf, který za něj suploval na univerzitě, a následně jeho úvahy prohloubil a radikálně rozpracoval.

Názor většiny antropologů a lingvistů na jejich závěry, jež vešly ve známost jako Sapirova-Whorfova hypotéza, je však dnes poněkud skeptický, protože myšlení není zcela redukovatelné pouze na jazyk a řada významů může být vyjádřena neverbálními či mimojazykovými prostředky, jako je například mimika, posunky, umění, jazykový či situační kontext apod.

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20130309144108/http://petulaje.chytrak.cz/sapir-whorf.html]Esej na téma Sapirovy-Whorfovy hypotézy a překlad[/url]

Kategorie:Lingvistika Kategorie:Antropologie Kategorie:Psychologické teorie