Sarah Kane

Sarah Kane (3. února 1971, Essex, Spojené království - 20. února 1999, sebevražda v londýnské nemocnici) byla anglická dramatička, původním povoláním divadelní režisérka a herečka, jedna z představitelů moderní britské dramatiky.

Už v době svého studia na střední škole projevovala velký zájem o divadlo. Jako studentka hrála a režírovala školní představení A. +more P. Čechova a Williama Shakespeara. Nejednou chodívala i za školu, aby se mohla účastnit zkoušek jako asistentka režie v divadle Soho Polytechnic. Po ukončení střední školy se rozhodla pro studium dramatu a herectví na univerzitě v Bristolu. Byla talentovanou herečkou a režisérkou, i když postupně ztrácela nadšení pro své budoucí povolání a rozhodla se, že bude raději psát.

Ve své tvorbě se nechala ovlivnit díly Samuela Becketta, Pintera, Pottera, Büchnera, Bonda nebo Barkera. V jejích divadelních hrách se však nacházejí i texty vypůjčené z Bible jakož i ze skladeb skupin jako Joy Division, Pixies nebo PJ Harvey.

Jejím prvním dílem byla krátká série třech monologů pod názvem Nemocní (Sick), která byla představena publiku v jedné edinburské hospodě. Po promoci v Bristolu odešla do Birminghamu, kde si, na naléhání své matky, udělala doktorát.

Dílo

V době doktorandského studia začala psát svojí první divadelní hru - Zpustošení (Blasted). Hra byla poprvé uvedena na závěrečné přehlídce studentských prací, kde ji viděla Mel Kenyon, která byla hrou unesena a rozhodla se autorku osobně kontaktovat. +more Po vzájemné dohodě se Keynon stala její agentkou. Hra Zpustošení byla uvedena v šedesátimístném Theatre Upstairs v londýnském Royal Court 12. ledna 1995. Naturalistické zobrazení násilí, sexu a vulgární jazyk pobouřily kritiku i mnohé diváky. Hra se stala největším divadelním skandálem od uvedení hry Romans In Britain v roce 1980. Kritika nebyla schopna snést násilí a energii, hru označovali přídomky »krvavá jatka« a »nechutný svátek špíny«.

Hra je i dnes považována za jednu z nejkontroverznějších divadelních her uvedených v britských divadlech za posledních 30 let. Snahou autorky však nebylo šokovat diváky krvavými lázněmi, ale prostřednictvím bezprostředního kontaktu s expresivitou hry prolomit stěnu apatie, kterou si diváci vybudovali k mnoha tématům zobrazeným v médiích (válečné konflikty, rasová nenávist, znásilnění).

Hra Zpustošení vypráví příběh Iana, stárnoucího novináře, a mladé Cate, kteří se spolu ocitnou v hotelovém pokoji. Na pozadí naturalistického děje se autorka věnuje tématům nevyrovnaného vztahu muže a ženy, nacionalizmu a rasismu, médii vyvolané apatie a souvislostem mezi každodenním a neviditelným psychickým násilím a násilím ve vojenských konfliktech.

Po Zpustošených dostala nabídku od divadla Gate v londýnském Notting Hillu nově zpracovat mýtus o Faidře. Hra Faidřina láska (Phaedra’s Love) byla uvedena v autorčině režijním nastudování dne 15. +more května 1996. Ona sama od podzimu 1996 působila v nové spisovatelské společnosti Pains Plough, která byla založena v Londýně. Zkoumala možnosti psaní dramatických děl i další umělecký růst mladých autorů.

V roku 1997 britská stanice Channel 4 uvedla desetiminutový krátký film Pokožka (Skin) rozebírající problémy rasismu a xenofobie ve Velké Británii, film byl natočen podle jejího scénáře.

Mezitím pokračovala v psaní hry Očištění (Cleansed). Hry Zpustošení a Očistení byly zamýšlené jako první dvě části dramatické trilogie, u které 3. +more část měla hovořit o nukleární devastaci lidstva. Po dokončení hry se však myšlenky na trilogii vzdala a ubrala sa úplně jiným směrem. Ve své další práci se vzdala naturalistického způsobu psaní a začala experimentovat s formou i obsahem.

Hra Toužím (Crave) byla veřejnosti představena během čtení, která byla zorganizována spisovatelskou společností v Plains Plough pod pseudonymem Marie Kelvedon, ve snaze uniknout ze stínu skandalizované autorky, autorky Zpustošených, a tím ušetřit hru od předsudků kritiky. V hře se objevují čtyři hlasy, které jsou identifikovány jen písmeny A, B, M a C. +more Jednotlivé hlasy popisují své tužby, vzpomínají na zklamání a prohry z minulosti a zpochybňují svoji budoucnost. Dochází zde k úplnému setření charakterů postav, obrazotvornost hry se přesouvá z roviny fyzické do roviny textové. Kritika po uvedení na edinburském festivalu nešetřila chválou a hra je považována za její nejvyspělejší dílo.

Poslední léta

Navzdory tomu, že byla svým okolím považována za veselé, milé a příjemné děvče, v době svého života trpěla záchvaty depresí. Počátkem léta 1998 ji zachvátila další vlna depresí, proto se rozhodla svěřit se do odborné péče psychiatrů. +more Léčba deprese jí poskytla námět na napsání další divadelní hry.

Psychóza 4:48 (4:48 Psychosis) byla napsána na podzim a v zimě v letech 1998-1999. V tomto textu posunula formální prvky použité ve hře Toužim ještě dále. +more V hře nejsou načrtnuty ani hlasy a z textu není jasný ani počet ani pohlaví vystupujících postav. Text je složen z vnitřních monologů jedné z postav a z úlomků dialogů mezi postavami, které připomínají doktora a pacienta. Autorčin záběr se zúžil na mysl samotnou, na prostor vevnitř sebevražedné psychózy, kterou většina z nás, jak doufá, nikdy nepozná.

Hra byla posmrtně uvedena v Londýně, v červnu roku 2000 v režijním nastudování jejího přítele a spolupracovníka Jamese MacDonalda v Theatre Upstairs v Royal Court.

Hry

Zpustošení (1995) * Faedřina láska (1996) * Očištění (1998) * Toužím (1998) * Psychóza 4:48 (2000)

Související články

cool drama * Mark Ravenhill

Externí odkazy

Stránka Iaina Fischera o [url=http://www. iainfisher. +morecom/kane. html]Sarah Kane[/url] * Guardian Unlimited: [url=http://www. guardian. co. uk/arts/critic/feature/0,1443943,00. html]The Best British Playwright You Will Never See[/url] * British Theatre Guide: [url=https://web. archive. org/web/20121107010750/http://britishtheatreguide. info/articles/070399. htm]Nekrolog[/url].

Kategorie:Narození v roce 1971 Kategorie:Úmrtí v roce 1999 Kategorie:Anglické dramatičky Kategorie:Sebevražedkyně Kategorie:Sebevraždy oběšením v Anglii Kategorie:Ženy Kategorie:Narození 3. +more února Kategorie:Úmrtí 20. února.