Sefardská výslovnost hebrejštiny

Sfaradim|Sefardská výslovnost hebrejštiny zahrnuje množství variací výslovnosti hebrejského jazyka od západní Afriky až po Irák a Orient. Často se pod termínem „sefardská výslovnost“ myslí veškerá neevropská výslovost hebrejštiny, především pak orientálních Židů (kromě jemenských, jejichž výslovnost má jiné kořeny.

Původ

Sefardská výslovnost navazuje na výslovnost palestinskou a to jak ve výslovnosti konsonantů, tak i vokálů, čímž se odlišuje od výslovnosti jemenské i aškenázské. Palestinská výslovnost pravděpodobně přešla do Itálie, odtud se rozšířila rovnoměrně mezi aškenázské a sefardské Židy. +more Zhruba v pol. 10. století se ujímá jako výslovnost španělských Židů. Po reconquistě v 15. století je výslovnost již ovlivněna jak jazykem ladino, tak i arabštinou a po rozptýlení sefardských Židů do zemí Středomoří a do Nizozemí rovněž i tamními jazyky.

Jako palestinský dialekt (a tudíž považovaný za „původnější“) byla sefardská výslovnost s menšími obměnami zvolena jako výslovnost moderní hebrejštiny v Izraeli. V současnosti pod vlivem izraelské hebrejštiny přejímá tuto výslovnost řada světových obcí, včetně aškenázských.

Charakteristické znaky

Jedním z nejcharakterističtějších znaků sefardské hebrejštiny, který se projevuje i v moderní hebrejštině, je vyslovování šva. V řadě případů je ševa vysloveno (nebo spíše nevysloveno) jako neznělé (quiescent) a to i v případech, kdy v biblické hebrejštině je takové ševa charakterizováno jako znělé (mobile). +more Další zajímavou odlišností je rozlišování třené a ražené výslovnosti u všech konsonantů, kterých se to týká (bet, gimel, dalet, kaf, pe, tav), ovšem pouze při čtení biblického textu - v tradiční výslovnosti textu Mišny se rozdíl mezi třenou a raženou výslovností konsonantů gimel, dalet a tav ztrácí.

Konsonanty

Vokály

Související články

Hebrejština * Hebrejské písmo * Fonologie

*