Sie Fu-č’

Technology

12 hours ago

Author

Sie Fu-č’ (29. září 1909 - 26. března 1972) byl čínský komunistický politik. Roku 1931 vstoupil do Komunistické strany Číny, účastnil se bojů občanské války a čínsko-japonské války. Po vzniku Čínské lidové republiky byl stranickým tajemníkem ve východním S’-čchuanu (1949-1952) a v Jün-nanu (1952-1959). Roku 1959 přešel do Pekingu na místo ministra veřejné bezpečnosti (1959-1970) a místopředsedy vlády (1965-1972). Za kulturní revoluce patřil k jejím nejrozhodnějším stoupencům, což umožnilo jeho politický vzestup, stal se tajemníkem sekretariátu ÚV (od 1966), kandidátem (1966-1969) a členem politbyra (1969-1972), předsedou pekingského revolučního výboru (1967-1972) a prvním tajemníkem pekingského městského výboru KS Číny (1971-1972), členem užších skupin v rámci ústřední vojenské komise, které řídily ozbrojené síly (1967-1972).

Roku 1980 byl za své zločiny spáchané během kulturní revoluce posmrtně vyloučen ze strany.

Život

Sie Fu-č’ se narodil roku 1909 v okrese Chung-an na východě provincie Chu-pej. Roku 1930 se přidal k čínské Rudé armádě a následujícího roku vstoupil do Komunistické strany Číny vstoupil v roce 1931. +more Působil sovětské oblasti E-jü-wan, v řadách komunistické 4. armády, resp. později 4. frontu. Se 4. frontem se účastnil Dlouhého pochodu.

Koncem 30. let sloužil ve 129. +more divizi 8. pochodové armády. Před rokem 1949 sloužil jako politický komisař ve 4. koloně 2. polní armády. Jeho jednotka se zúčastnila kampaně Chuaj-chaj v občanské válce s Kuomintangem, po níž byla začleněna do nově vytvořené 14. armády 2. polní armády jako 41. divize. Později povýšil na politického komisaře 4. armády a pak 3. armády v 2. polní armádě. Se svými jednotkami se účastnil bojů v Che-nanu, přechodu řeky Jang-c’ a dobytí S’-čchuanu.

Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 byl jmenován tajemníkem regionálního výboru KS Číny pro východní S’-čchuan a komisařem východos’čchuanské vojenské oblasti. Roku 1952 byl přeložen do Jün-nanu na místo tajemníka (resp. +more od roku 1956 prvního tajemníka) provinčního výboru KS Číny (do 1959) a velitele a komisaře jünnanského vojenského okruhu (1955-1959). Při zavedení vojenských hodností roku 1955 obdržel hodnost generálplukovníka. Na VIII. sjezdu KS Číny v roce 1956 byl zvolen členem ústředního výboru KS Číny.

Roku 1959 byl přeložen do Pekingu, kde od Luo Žuej-čchinga převzal úřad ministra veřejné bezpečnosti. Začátkem roku 1965 byl navíc jmenován místopředsedou státní rady (vlády).

Od počátku kulturní revoluce ji aktivně a rozhodně podporoval, policii a obecně bezpečnostní aparát země vyzýval k podpoře revoluce, včetně podpory Rudých gard v jejich násilnostech proti skutečným i domnělým odpůrcům revoluce, instruoval pracovníky bezpečnosti, že při vyšetřování obvinění z kontrarevolučních činů nemají brát ohled na pravidla a zákonné postupy, ale mají volit „nejvhodnější metody“ šetření kauz bez nějaké benevolence, což vedlo k rozšíření týrání a mučení. Hrál výraznou roli v kampaních proti Teng Siao-pchingovi, Liou Šao-čchimu a Tchao Čuovi a jejich odsouzení jako kontrarevolučních činitelů. +more Jeho rozhodná podpora kulturní revoluce vedla k tomu, že byl v srpnu 1966 zvolen kandidátem politbyra a tajemníkem sekretariátu a členem reorganizovaného pekingského městského výboru strany. Byl také členem vlivné skupiny pro kulturní revoluci.

V dubnu 1967 přešla v Pekingu veškerá moc na pekingský revoluční výbor, jehož předsedou byl zvolen Sie Fu-č’. Dostal přednost před (nedávno vybraným, v květnu 1966) tajemníkem pekingského výboru KS Číny Li Süe-fengem, který byl považován za příliš nepřátelského vůči Rudým gardám. +more Sie se stal také prvním politickým komisařem pekingského vojenského okruhu. Současně zahájil revoluční kampaň v řadách bezpečnostních a zpravodajských pracovníků ministerstva veřejné bezpečnosti s tím, že ministerstvo pod vedením Luo Žuej-čchinga sledovalo kontrarevoluční linii. Roku 1969 na IX. sjezdu KS Číny byl zvolen členem politbyra. Když byl v roce 1971 obnoven pekingský výbor strany, byl jmenován jeho prvním tajemníkem.

Od roku 1967 se podílel i na vedení ozbrojených sil, když se stal členem stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny (od března 1967), pracovní skupiny ústřední vojenské komise (od března 1968) a pracovní konference ústřední vojenské komise (od října 1971).

Zemřel v Pekingu 26. března 1972.

Koncem 70. let byl spolu s Kchang Šengem označen za stejně odpovědného za zločiny kulturní revoluce a viníka „protistranické činnosti“. +more V roce 1980 byl proto posmrtně vyloučen ze strany.