Cesko.wiki Skald
Author
Albert FloresSkald je staroseverské označení pro básníka, písňového interpreta a vypravěče, který se zabýval tvorbou a přednesem básní a písní napsaných v severském jazyce. Skaldové byli významnou a uznávanou součástí severské kultury, zejména v období vikinské éry (8.-11. století). Jejich umělecká tvorba hrála důležitou roli v transmisích historického a mýtického dědictví, a to prostřednictvím předávání znalostí a hodnot pomocí básní, které byly vyprávěny a zpívány při slavnostních událostech. Skaldové byli často příbuzní či úředníci norských a skandinávských králů či šlechticů a jejich povinností bylo oslavovat své mecenáše a jejich hrdinské činy ve svých dalších básních. Jejich tvorba byla charakterizována použitím složitých básnických technik, jako například kenningů (obrazné pojmy) a rýmového uspořádání. Skaldové měli také významné postavení v islandské literatuře a tradovali vlastní básnické sbírky, tzv. skaldské růžence, které byly uctívány jako vzácné umělecké poklady. Skaldství bylo však postupně vytlačeno jinými literárními formami, jako je próza a rozhádaný verš, a přestalo se rozvíjet po přechodu křesťanství na Islandu. Dnes je skaldství studováno jako důležitá součást severské literární tradice a inspirovalo mnoho moderních básníků především na Islandu.
Egil Skallagrímsson v manuskriptu ze 17. století Prozaická Edda, důležitý pramen poznání skaldské poezie
Skaldi (staroseversky skáld) byli dvorští básníci, kteří působili za doby vikinské ve Skandinávii, zejména v Norsku a na Islandu. Skaldská poezie je jednou z hlavních složek staroseverské literatury.
Skaldi
Skald byl zpravidla členem královské či jarlovy družiny, jejichž činy měl za úkol básnicky zaznamenávat a zvěčňovat. V době neexistence historiografie tak zastával i úlohu jakéhosi kronikáře. +more Za tuto práci byl bohatě odměňován; skaldi se obecně těšili veliké cti a vážnosti. Nebyli však vázáni na jediného chlebodárce: např. Einar Skúlason takto posloužil hned sedmi panovníkům.
Skaldská poezie
Skaldská poezie je ryze severský fenomén, ke kterému nenacházíme v jiných literaturách paralely. Vyznačuje se velmi přísnou metrikou, volným slovosledem a nadobyčejným užíváním básnických opisů.
Literární příručky rozlišují 4 etapy skaldského básnictví:
* archaické (9. století) * klasické (10.-11. století) * pozdní (12.-13. století) * úpadkové (14. století)
Skaldské metrum
Výjimečně používá skaldská poezie i eddické metrum či jemu podobný kviðuháttr (pevněji regulovaný fornyrdðislag); hlavním skaldským metrem je však ještě náročnější dróttkvaett neboli dvorské metrum.
Dróttkvaett má osmiveršovou strofu, z nichž každá v ideálním případě sestává ze 6 slabik (3 přízvučné a 3 nepřízvučné). Vždy dva verše spolu aliterují; krom toho má každý řádek ještě vnitřní rým (alespoň jedna stejná souhláska, případně i samohláska). +more Výjimečně se vyskytuje i koncový rým.
Formy, slovosed a básnické opisy
Skaldská báseň příležitostného charakteru tvořená jednou či dvěma strofami se nazývá lausavísa. Pokud se strofy sdružovaly v delší básně, vznikl flokkr či vznešenější drápa, která měla také refrén.
Míra užívání básnických opisů je zcela výjimečná. Skaldi užívali jednak heiti, tj. +more jednoslové poetismy (např. mlat místo kladivo), jednak kenningy čili víceslovné substantivní opisy: např. lyže moře namísto loď; takový kenning ale mohl být opsán dalším, tedy např. válečník může být hybatel tance trnů ran. Často se také opisovalo pomocí jmen pohanských bohů, a to i po přijetí křesťanství.
Slovosled je ve skaldské poezii volný, což působí při čtení originálu velké potíže: věty a jejich části sebou navzájem všemožně prostupují. Musíme si však uvědomit že 1) skaldská poezie nebyla určena k tichému čtení, 2) vyžádala si to přísná metrická pravidla, neboť kdyby byl slovosled pevný, byla by prakticky nesplnitelná.
Někteří významní skaldi
Bragi Boddason „Starý“, nejstarší známý skald (snad 1. pol. +more 9. stol. ), autor Ragnarsdrápy, drápy na jarla Ragnara Lódbrokka. * Þjóðólfr z Hvinu (1. pol. 10. stol. ), autor básně Haustlöng (popis mytologické scény na štítu); Snorri mu připisuje i Posloupnost Ynglingů, z níž vychází ve své Sáze o Ynglinzích. * Thorbjörn (Þorbjörn) Hornklofi (1. pol. 10. stol. ) z okruhu krále Haralda Krásnovlasého, autor „havraní“ drápy. * Þórvaldr Hjaltason (10. století), skald švédského krále Erika Vítězného. * Eyvindr Finnsson neboli Skáldaspillir (Kaziskald), autor Písně o Hákonovi (Hákonarmál) v eddickém metru a písně Háleygjatal * Egill Skallagrímsson (10. století), nejvýraznější islandský skald a komplikovaná osobnost, autor básní Sonatorrek (Ztráta synů), Höfudlausn (Výkup hlavy) a Arinbjarnarkviða (Báseň o Arinbjörnovi) * Kormákr Ögmundarson (10. století), ojedinělý milostný skald; jeho verši je z větší části tvořena Sága o Kormákovi * Eilífr Goðrúnarson (2. pol. 10. stol. ), autor Þórsdrápy * Hallfreðr Óttarsson (2. pol. 10. stol. ), „Svízelný skald“ - kvůli nechuti stát se křesťanem; skald krále Olava Tryggvasona * Einar Helgason (2. pol. 10. stol. ) * Král Harald I. Krásnovlasý * Sighvatr Þórdarson (1. pol. 11. stol. ), skald Olava Haraldssona Svatého, hojně citovaný ve Snorriho sáze o Sv. Olavu. * Arnór Þórðarson) (11. století), zvaný Skald jarlů (orknejských). * Einar Skúlason (12. století), autor básně Paprsek (Geisli), drápy na Sv. Olava * Snorri Sturluson (1178-1241) byl islandský historik, politik, učenec a ve své Eddě se zabývá skaldským básnictvím teoreticky.
Literatura
"A tehdy pronesl strofu. " Staroseverské příběhy o skaldech. +more Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2019. *Helena Kadečková, Dějiny staroseverských literatur. I. , středověk. Karolinum, Praha 1993. * Snorri Sturluson, Edda a sága o Ynglinzích. Přeložila H. Kadečková. Argo, Praha 2003. * [url=http://www. iliteratura. cz/clanek. asp. polozkaID=15043]Článek Heleny Kadečkové o Snorrim Sturlusonu[/url].
Kategorie:Islandská literatura Kategorie:Norská literatura Kategorie:Vikingové Kategorie:Severské náboženství Kategorie:Středověké umění