Skytové

Skytové, též Skythové, někdy také označovaní jako Pontští Skythové, byl starověký východoíránský: "During the first half of the first millennium B.C., c. 3,000 to 2,500 years ago, the southern part of Eastern Europe was occupied mainly by peoples of Iranian stock [...] The main Iranian-speaking peoples of the region at that period were the Scyths and the Sarmatians [...]" : "From the end of the 7th century B.C. to the 4th century B.C. the Central- Eurasian steppes were inhabited by two large groups of kin Iranian-speaking tribes - the Scythians and Sarmatians [...]" : "All contemporary historians, archeologists and linguists are agreed that since the Scythian and Sarmatian tribes were of the Iranian linguistic group [...]" : "Near the end of the 19th century V.F. Miller (1886, 1887) theorized that the Scythians and their kindred, the Sauromatians, were Iranian-speaking peoples. This has been a popular point of view and continues to be accepted in linguistics and historical science [...]" : "Whatever their ultimate origins, by the time the Pontic Scythians settled in the region of the Black Sea, they almost certainly spoke an Iranian language [...]" : "The original Scythians, as far as we can tell, were Iranian-speaking nomadic pastoralists." : "Scythians, a nomadic people of Iranian origin [...]" : "In modern scholarship the name 'Sakas' is reserved for the ancient tribes of northern and eastern Central Asia and Eastern Turkestan to distinguish them from the related Massagetae of the Aral region and the Scythians of the Pontic steppes. These tribes spoke Iranian languages, and their chief occupation was nomadic pastoralism." : "[B]oth Cimmerians and Scythians were Iranian peoples." : "During the first half of the first millennium B.C., c. 3,000 to 2,500 years ago, the southern part of Eastern Europe was occupied mainly by peoples of Iranian stock [...] [T]he population of ancient Scythia was far from being homogeneous, nor were the Scyths themselves a homogeneous people. The country called after them was ruled by their principal tribe, the "Royal Scyths" (Her. iv. 20), who were of Iranian stock and called themselves "Skolotoi" [...]" : "[T]rue Scyths seems to be those whom [Herodotus] calls Royal Scyths, that is, the group who claimed hegemony [...] apparently warrior-pastoralists. It is generally agreed, from what we know of their names, that these were people of Iranian stock [...]" : "The physical characteristics of the Scythians correspond to their cultural affiliation: their origins place them within the group of Iranian peoples." : "The Scythian kingdom [...] was succeeded in the Russian steppes by an ascendancy of various Sarmatian tribes - Iranians, like the Scythians themselves." : "The general view is that both agricultural and nomad Scythians were Iranian." jezdecký kočovný národ, který během 9. století př. n. l. až 8. století př. n. l. pronikl ze střední Asie do stepí severního Černomoří na území dnešní Ukrajiny a jížního Ruska, kde zůstal usazen od 7. století př. n. l. až do 3. století př. n. l. Zde založili mocné království Skytie, které zaniklo během sarmatských nájezdů mezi 4. a 2. století př. n. l.

Skytové, zběhlí v boji na koních, v 8. století př. +more n. l. nahradili Agathyrse a Kimmerie jako dominantní mocnost na západě euroasijské stepi. V 7. století př. n. l. Skytové překročili kavkaz a spolu s Kimmerijci často podnikali nájezdy na západní Asii.

Poté, co byli ze západní Asie vyhnáni Médy, se Skytové stáhli zpět do pontské stepi, kde bylo jejich území postupně dobýváno Sarmaty. Koncem 2. +more století př. n. l. bylo hlavní město převážně helenizovaných Skytů Skytská Neapol na Krymu dobyto Mithridatem VI. a jejich území byla začleněna do Bosporského království.

Ve 3. +more století našeho letopočtu byli Sarmati a poslední zbytky Skythů přemoženi Góty a v raném středověku byli Skythové a Sarmati z velké části asimilováni a pohlceni ranými Slovany. Skytové sehráli roli v etnogenezi Osetinců, o nichž se předpokládá, že jejich předkové byli Alani.

Po zmizení Skytů používali autoři starověku, středověku a raného novověku název „Skytové“ k označení různých stepních populací, které s nimi nebyly příbuzné.

Skytové hráli důležitou roli na Hedvábné stezce, rozsáhlé obchodní síti spojující Řecko, Persii, Indii a Čínu, což mohlo přispět k prosperitě těchto civilizací. Skytové byli proslulí svým jezdeckým umění, patřili k prvním národům, které ovládli dovednost jízdy na koni, a zdatností v boji. +more Vysoké úrovně dosahovalo také jejich umělecké řemeslo, jejich kovové výrobky patří k nejznámějším příkladům takzvaného zvěrného stylu. Následovali své tradiční náboženství a jejich nejvýznamnějším božstvem byla Tabiti, bohyně ztotožňovaná s řeckou Hestií.

Jméno a jeho užití

Skytové se svými luky, Pantikapaion (dnešní Kerč), Krym, 4. +more století př. n. l. Jméno Skythové vychází ze starořeckého Σκυθοι (Skythai), které se objevuje také v akkadské podobě Áš-gu-za-a-a a Iš-ku-za, a v hebrejské šknz. Z těchto výrazů lze rekonstruovat *škuδa- nebo *skuδa-, jeho etymologie je však neznámá. Hérodotos zmiňuje také sebeoznačení Skytů: Skolotoi, které je nejspíše nářeční formou výše uvedeného jména.

Kromě Skytů v užším slova smyslu se také někdy hovoří o Skytech v širších slova smyslu, tedy různých starověkých kočovných národech hovořících východoíránskými jazyky, u kterých je kvůli nedostatku pramenů, jazykové i kulturní blízkosti, neustálému stěhování a vzniku různých kmenových svazů je problematické jejich přesné rozlišení. Řekové tak kromě Skytů znali Massagety, Peršané Saky, Indové Šaky, mezi něž patřili Indoskytové, a Číňané Jüe-č’.

V podobném duchu se, především, v ruském prostředí hovoří o „skytsko-sibiřském světě“, archeologickém horizontu zahrnujícím kultury od jížní Sibiře (pazyrycká, Arzhan, Aldy-Bel) po severní Černomoří sdílející stejný způsob výroby zbraní a jezdecké výbavy, ale také zvláštní zvěrný či skytský umělecký styl. Historik Askold Ivančik považuje takové rozšíření pojmu za nešťastné. +more Upozorňuje že i archeologické kultury lesí a lesostepí severního Černomoří mezi 7. a 4. století př. n. l. představují mnohem širší fenomén než jsou Skytové historických zpráv, natož pak kultury tisíce kilometrů východněji, jejichž jazykový a etnický původ je nám neznámý.

Matoucí skutečností může také být, že ve starořeckých a římských pramenech se jejich jméno bohatě užívalo i poté, co tento národ ve 3. století př. +more n. l. přestal dominovat černomořské stepi. V takovém užití slovo Skytové znamenalo prostě „severní barbaři“. V byzantských pramenech se jako o Skytech hovoří i o různých slovanských a turkických kočovných národech.

Dějiny

Skytští bojovníci (rekonstrukce) +moreJPG|náhled|upright=0. 8'>Skytská obranná linie z roku 339 př. n. l. , rekonstrukce v Polgáru v Maďarsku.

Skytové po sobě nezanechali žádné písemné prameny a zprávy o nich se dlouho omezovaly na informace od akkadských a řeckých autorů, především od Hérodota, které byly od 20. století rozšířeny díky archeologickým nálezům. +more Na počátku 7. století př. n. l. byli poprvé zmíněni a to v letopisech asyrského krále Asarhaddona. Ty informují o tom, že byli spojenci království Mannaea ležícího u Urmijského jezera. Je pravděpodobné, že v té době sídlili severně od Kavkazu a podnikali nájezdy na jih. Přibližně roku 672 př. n. l. žádal skytský král Partatua o ruku dcery krále Asarhaddona, pravděpodobně úspěšně, což vedlo ke skytsko-asyrskému spojenectví. Na konci 7. století byl jejich význam zastíněn Kimmerii, ale zároveň se jim povedlo proniknout pod vedením krále Madiése až do hraničních oblastí Egypta. Podle řeckých pramenů v té době také na krátko ovládli Médii.

V 6. století př. +more n. l. zprávy o Skytech na Předním východě mizí, ale poprvé jsou zmiňováni v souvislosti s řeckými koloniemi v severním Černomoří, přičemž vztahy mezi nimi a kolonisty byly pravděpodobně převážně mírumilovné. Okolo roku 513 př. n. l. byly cílem vojenské výpravy perského krále Dareia I. , jejíž přesný výsledek je nejasný. Podle Hérodota se králi podařilo donutit Skyty respektovat jeho moc a podle perských nápisů se stali Saká tjaij paradraja „zámořští Sakové“ jeho poddanými, ale Skytie zjevně zůstala nezávislá a její obyvatelé byli Řeky chápáni jako nepřemožitelní.

V následujících letech, snad v souvislosti s příchodem nových populací z východu, proběhly mnohé změny v materiální kultuře a Skytové se stali agresivnějšími. Na začátku 5. +more století př. n. l. se pokusili dobýt Thrákii a dosáhli až poloostrova Gallipoli u Egejského moře, ale v důsledku vzestupu Odryského království se stal nakonec jejich jížní hranicí Dunaj. Poté se obrátili na řecké kolonie jako Olbia, Tyrás a Kerkinitis a ovládli je. Města na východním pobřeží Krymu, jako Pantikapaion, se však dobytí ubránila, což vedlo ke vzniku Bosporského království. Na konci 5. století př. n. l. počala skytská moc, nejspíše z důvodů vnitřních konfliktů, upadat a staré řecké kolonie se opět osamostatnily. Ve 4. století př. n. l. počal největší rozmach místní kultury a z této doby pochází největší množství monumentů a bohatých pohřbů. Vztahy s Bosporským královstvím a Řeky obecně byly opět převážně mírumilovné a skytská elita byla výrazně helenizována. Na přelomu let 331 a 331 př. n. l. se Skytii pokusil dobýt Alexander Makedonský, ale invaze nebyla úspěšná a skončila s obléháním Olbie.

Na počátku 3. století př. +more n. l. Skytové počali z dějin mizet. Vliv na tento vývoj snad měla klimatická změna, vyčerpání pastvin a následná ekonomická krize a také příchod dalších kočovníků z východu - Sarmatů. Ve 2. století př. n. l. se jejich populace omezovalo už jen na Krym, dolní Dněpr a Dobrudžu. Na Krymu také společně s kmenem Taurů vybudovali helénistické království s centrem ve Skytské Neapoli. V 1. století př. n. l. byl tento poslední skytský stát dobyt Mithridatem VI. Pontským.

Válečnictví

Podle řeckého historika Hérodota praktikovali Skytové skalpování a lov lebek. Poraženým nepřátelům uřezávali hlavy a následně z nich strhávali skalpy, které vozili připevněné na sedlech svých koní. +more Lebky svých nepřátel používali jako číše k pití. Skytští válečníci si zdobili tělo tetováním. V boji používali otrávené šípy. Taktéž inspirovali legendy Řeků o Amazonkách, jelikož mezi nimi válčily i ženy.

Skytové a mezinárodní obchod

Skýtští válečníci . +morepíše A. P. Smirnov ve své knize a pokračuje:Ve skutečnosti byla obchodní trasa mnohem delší: sklo z Egypta se dostávalo až do haštalských Čech, kde se stalo vzorem pro místní výrobu (pokud považujeme haštalskou kulturu za součást Západu). Podstatné je, že z Egypta jsme dostávali skutečné sklo.

Odkazy

Reference

Literatura

Kol. autorů: Encyklopedie antiky. +more Academia, Praha 1973. * Smirnov, Alexej Petrovič: Skytové. Panorama, Praha 1980 * Klučina, Petr - Romaňák, Andrej - Finková, Dagmar - Pokorná, Alevtina: Homo militaris. Válečnící starověku. Fragment, Havlíčkův Brod 1994.

Externí odkazy

[url=https://www.britannica.com/topic/Scythian]Heslo Scythian v encyklopedii Britannica[/url]

Kategorie:Starověké národy Kategorie:Vymřelé etnické skupiny Kategorie:Kočovníci Kategorie:Íránské národy