Smyslový orgán
Author
Albert Florespřiblížený smyslový receptor Smyslový orgán (smyslový receptor) umožňuje přijímat mechanické, tepelné, chemické či světelné podněty.
Podle druhu podnětu rozlišujeme: * mechanoreceptory - vnímání mechanického napětí a tlaku, včetně akustického * receptory polohy (resp. receptory tíhového pole), pohybu a zrychlení (např. +more receptory vestibulárního aparátu) * receptory elektromagnetického záření: ** receptory světla (fotoreceptory) a ultrafialového záření (tyčinky a čípky v oku, receptory polarizace světla u strašků) ** receptory infračerveného záření (např. loreální jamky hadů) * termoreceptory - vnímání chladu nebo tepla, případně obojího (v pokožce i vnitřních orgánech) * elektroreceptory - vnímání elektrického pole (např. Lorenziniho ampule) * magnetoreceptory - vnímání magnetického pole (u ptáků, měkkýšů, hmyzu) * chemoreceptory - vnímání chemického složení vnějšího nebo vnitřního prostředí (čidla chuti, čichu) * osmoreceptory - vnímání osmotického tlaku na vnitřních rozhraních * nociceptory - vnímání bolesti.
Podle zaměření smyslu rozlišujeme: * exteroreceptory pro vnímání vnějších podnětů (hmatové receptory, sluchové receptory, receptory vnímání světla apod. ) * interoreceptory pro vnímání vnitřních podnětů (mechanoreceptory vnitřních orgánů - pulmonárního napětí, napětí v orgánech trávicí soustavy, napětí ve stěně močového měchýře, senzory tlaku (baroreceptory) v oběhové soustavě apod. +more; vnitřní chemoreceptory - např. hladiny kyslíku a CO2 v mozku; receptory vnitřní bolesti apod. ) * proprioreceptory vnímající polohu těla a vzájemnou relativní polohu a pohyb jeho částí (senzory napětí svalů, Golgiho šlachová tělíska, receptory vestibulárního aparátu. ).
Receptory mají vždy dvě hlavní stavební a funkční složky: smyslové buňky a nervová vlákna.