Cesko.wiki Sociologie venkova
Author
Albert FloresSociologie venkova (též rurální sociologie, z latinského ruralis = venkovský) se zabývá studiem vesnických komunit, jejich odlišností od městských společenství a vztahů mezi městem a venkovem.
Předmět zkoumání Sociologie venkova se v průběhu vývoje disciplíny rozšiřoval. Kvůli tomuto rozšiřování se obor částečně překrývá s některými obory jinými, především pak se sociologií vesnice, ta se zabývá pouze procesy probíhajícími přímo uvnitř vesnice. +more Sociologie venkova se pak nezabývá pouze těmito procesy, ale také studiem širšího území, regionu, krajiny a jejich, stále více zdůrazňované, spojení s ekologií, dále studiem zemědělské produkce a odlišností venkovských a městských sídel. I přes tyto výrazné odlišnosti jsou kvůli své podobnosti chybně zaměňovány. Další podobnou disciplínou je sociologie zemědělství, ta byla ze sociologie venkova vyčleněna v souvislosti s procesem industrializace zemědělství a je považována za obor sociologie práce, předmětem jejího zkoumání je větší zaměření na ekonomickou a pracovní oblast zemědělské výroby.
Termín „rural sociology“ poprvé použil Ch. H. +more Henderson na přelomu 19. a 20. století. Od roku 1910 se „sociology of rural life“ začíná přednášet na amerických školách. Mezi hlavní představitele tohoto směru se řadí J. M. Gillete, spolu s P. L. Vogtem a H. B. Hawthornem. Za mezník sociologie venkova je označováno dílo P. A. Sorokina a C. C. Zimmermana: Principles of Rural-Urban Sociology (1929), které se při vysvětlování rozdílů mezi městem a venkovem opírá pouze o data získaná empirickým výzkumem. V roce 1936 začíná pravidelně vycházet akademický časopis „Rural sociology“, který byl založen Sociologickou společností venkova (v originálu Rural Sociological Society).
V Československu byl termín sociologie venkova používán jako (z hlediska jazyka nejlepší) definice pro nejširší okruh zkoumání problematiky v oblasti společenských vztahů venkovského obyvatelstva.
Venkov
V současnosti neexistuje jednotná definice pojmu venkov. Jedinou obecně uznávanou definicí je definice OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, z anglického Organisation for Economic Co-operation and Development).
Tato definice rozděluje venkovské oblasti do dvou úrovní. Na první úrovní „lokální“ (tzn. +more obecní) je venkov definován jakožto sídla s hustotou menší, než 150 obyvatel/km². (Výjimkou je pak Japonsko a Korea, pro které platí hustota menší než 500 obyvatel/km², jelikož jejich průměrná hustota zalidnění přesahuje 300 obyvatel/km²). Na úrovní druhé „regionální“ pak definice vymezuje regiony: převážně venkovské, kde více než 50 % obyvatel regionu žije ve venkovských obcích a významně venkovské, kde ve venkovských obcích žije 15-50 % obyvatel regionu.
Evropská sociologie venkova
V současné evropské sociologii venkova lze rozeznat 3 proudy:
1. směřující k tradičním disciplínám (k historii a geografii) nebo k disciplínám nedávno ustaveným (k demografii)
2. směřující spíše k sociologii zemědělství (jde o moderní směr vyvolaný vědecko-technickým pokrokem a americkým vlivem)
3. zabývající se výzkumnou činností pro potřeby územního plánování v rámci ekonomických a správních perspektiv (v počátcích, chybí sjednocující pohled)
K významným představitelům evropské sociologie venkova patří H. Mendras, P. +more Rambaud, G. P. Friedmann (Francie); H. U. H. Planck, H. Kotter, B. Van Deenen a A. Bodenstedt (Německo); A. K. Constandse, E. W. Hofstee a Van den Ban (Nizozemí); C. Barberis (Itálie).
Metodologické nástroje
Tradičními a stále nejproduktivnějšími metodologickými nástroji sociologie venkova jsou historická metoda, monografická procedura a metody sociologické ekologie. Mnoho výzkumů vychází ze všeobecně přístupných statistických materiálů.
Významní představitelé sociologie venkova
Pitirim Alexandrovič Sorokin
Jeho dílo Principles of Rural-Urban Sociology (1929), které napsal spolu s +more_Zimmermann'>C. C. Zimmermannem, je považováno za mezník sociologického studia venkova. V tomto díle je zdůrazňována důležitost použití empirických metod, stejně tak jako požadavek o nehodnocení ani nenavrhování změn, jen pouhé analytické sledování a popisování zásadních rozdílů mezi městem a venkovem. Žádaný je také celkový pohled a zachycení venkovské sociologické reality jako celku. Zasloužil se o rozvoj sociologie zemědělství a sociologie venkova v USA.
Henri Mendras
Velmi významný francouzský sociolog, mezi jeho díla zabývající se sociologií venkova patří např. Sociologie de la campagne française (1959) či Les sociétés paysannes (1976). +more Vedl a podílel se na výzkumu zahájeném v roce 1962, nazvaném „Inventaire et typologie des sociétés rurales françaises“, ve kterém byla zkoumána zejména evoluce sociologie na venkově a důležité historické momenty v průběhu tohoto procesu.
Henri Mendras také přichází s představou, jaké funkce by měla soudobá sociologie venkova plnit. Za prvé by podle Mendrase měla sociologie venkova studovat vlastní předmět disciplíny, a to sociologicky. +more Za druhé by si měla klást za cíl začlenění tzv. rurálních společenství do celé společnosti, a to díky integraci a přenosu poznatků jiných vědních disciplín zabývajících se venkovskými společnostmi.
Jan Bohumil Tauber
Jan Bohumil Tauber byl českým sociologem, zabývajícím se sociologií venkova v období nástupu komunismu v Československu, což se také na jeho vnímání sociologie venkova projevilo. Z jeho pohledu měla směřovat k vytvoření vhodných podmínek pro vznik beztřídní společnosti. +more Podílel se na napsání učebnice Sociologie zemědělství a venkova (1968).