Střední Itálie

Střední Itálie (italsky: Italia centrale nebo jen Centro) je jedním z pěti oficiálních statistických regionů Itálie používaných Národním statistickým institutem (ISTAT), regionem NUTS první úrovně a volebním obvodem Evropského parlamentu.

Regiony

Ve střední Itálii se nachází čtyři z 20 italských regionů:

* Lazio * Marche * Toskánsko (Toscana) * Umbrie (Umbria)

Nejjižnější a nejvýchodnější části Lazia (okresy Sora, Cassino, Gaeta, Cittaducale, Formia a Amatrice) jsou často z kulturních a historických důvodů zahrnovány do jižní Itálie. Kdysi byly součástí Království obojí Sicílie a mluví se zde jihoitalskými dialekty.

Jako geografická oblast však může střední Itálie zahrnovat také regiony Abruzzo a Molise, které jsou jinak ze sociokulturních, lingvistických a historických důvodů považovány za součást jižní Itálie.

Geografie

Oblast protínají severní a střední Apeniny a je omývána Jaderským mořem na východě a Tyrhénským a Ligurským mořem na západě. Hlavními řekami této části italského území jsou Arno a Tibera s jejich přítoky (např. +more Aniene) a Liri-Garigliano. Nejvýznamnějšími jezery jsou Trasimenské jezero, jezero Montedoglio, Bolsenské jezero, jezero Bracciano, jezero Vico, Albanské jezero a jezero Nemi. Z výškového hlediska má střední Itálie převážně kopcovité území (68,9 %). Horské a ploché oblasti představují 26,9 % a 4,2 % území.

Dějiny

Apeninského poloostrova v roce 1796, zobrazující Papežský stát a Toskánské velkovévodství +morejpg|náhled'>Papežští zuávové pózující v roce 1869 Po staletí, před sjednocením Itálie, ke kterému došlo v roce 1861, byla střední Itálie rozdělena na dva státy, Papežský stát a Toskánské velkovévodství.

Papežský stát

Papežský stát, oficiálně Církevní stát, bylo území na Apeninském poloostrově pod přímou suverénní vládou papeže od roku 756 do roku 1870. Od 8. +more století až do sjednocení Itálie, mezi lety 1859 a 1870, patřil mezi hlavní italské státy.

V roce 1861 již byla velká část území Papežského státu dobyta Italským královstvím. Pouze Lazio, včetně Říma, zůstávalo do roku 1870 pod papežovou kontrolou.

Toskánské velkovévodství

Cosimo I. +more Medicejský Toskánské velkovévodství byla italská monarchie existující s přerušeními v letech 1569 až 1860, která nahradila Florentskou republiku. Hlavním městem velkovévodství byla Florencie. V 19. století mělo velkovévodství asi 1 815 000 obyvatel.

Poté, co po dobytí Sienské republiky dostal pod svou kontrolu téměř celé Toskánsko, byl Cosimo I. +more Medicejský 27. srpna 1569 povýšen papežskou bulou papeže Pia V. na velkovévodu toskánského. Velkovévodství bylo ovládáno rodem Medicejských až do vymření jeho seniorské větve v roce 1737. Velkovévodství sice nebylo tak mezinárodně proslulé jako stará republika, ale za Medicejských vzkvétalo. Za Cosima I. a jeho synů, až do vlády Ferdinanda II. , která byla počátkem dlouhého ekonomického poklesu, mělo nebývalý hospodářský a vojenský úspěch. Ekonomická krize vyvrcholila za Cosima III. .

František I. +more Štěpán Lotrinský, kognatický potomek Medicejských, na trůn nastoupil po vymření rodu. Toskánsko bylo po celou dobu jeho vlády řízeno místokrálem Marcem de Beauvau-Craon. Jeho potomci vládli a sídlili ve velkovévodství až do jeho zániku v roce 1859, s výjimkou jednoho přerušení, kdy Napoleon Bonaparte dal Toskánsko rodu Bourbon-Parma (Etrurské království, 1801-1807), a poté je připojil přímo k prvnímu Francouzskému císařství. Po zhroucení napoleonského systému v roce 1814 bylo velkovévodství obnoveno. Spojené provincie střední Itálie, klientský stát Sardinského království, anektovaly Toskánsko v roce 1859. Toskánsko bylo formálně připojeno k Sardinii v roce 1860 jako součást sjednocení Itálie po referendu, ve kterém k tomu dalo souhlas drtivých 95 % voličů.

Demografie

K 1. lednu 2023 žilo ve střední Itálii 11 680 843 obyvatel.

Regiony

Nejlidnatější obce

Řím +moreJPG|náhled'>Florencie Prato Perugia Níže je uveden seznam obyvatel bydlících v roce 2023 v obcích nad 50 000 obyvatel.

Jazyk

Jazyky v Itálii Střední Itálii dominuje středoitalský a toskánský dialekt. +more V jižním Laziu, na jihu Marche a na východním okraji Umbrie se mluví neapolsky.

Politika

Marche, Toskánsko a Umbrie jsou spolu s Emilií-Romagnou považovány za nejvíce levicové regiony v Itálii a společně jsou také označovány jako „Červený pás“. Lazio, s výjimkou Říma, je více politicky konzervativní, což je rys, který sdílí se severní i jižní Itálií.

Ekonomika

Hrubý domácí produkt (HDP) regionu byl v roce 2018 380,9 miliardy eur, což představuje 21,6 % italského hospodářství. HDP na hlavu v PPS činil 31 500 eur, neboli 105 % průměru EU27 ve stejném roce.

Kultura

Koloseum v Římě, jedna z nejoblíbenějších turistických atrakcí na světě Regiony střední Itálie byly vystaveny různým historickým vlivům. +more V oblasti působili Keltové, Etruskové, Severní Picenové, Jižní Picenové, Umbrové, Latinové, Římané, Byzantinci a Langobardi.

Ve střední Itálii se nachází mnoho významných turistických atrakcí, z nichž mnohé jsou zapsány na seznamu UNESCO. Řím se může chlubit jedněmi ze světově nejznámějších památek, jako je Koloseum z dob Římské říše. +more Florencie, považovaná za kolébku italské renesance, je nejnavštěvovanějším městem Toskánska. Oblast je také známá svou malebnou krajinou, která přitahuje turisty z celého světa, včetně samotných Italů.

Odkazy

Reference

Související články

Jižní Itálie * Ostrovní Itálie * Severní Itálie * Severovýchodní Itálie * Severozápadní Itálie

Kategorie:Geografie Itálie