Sórjú

Sórjú byla první ze dvou letadlových lodí stejnojmenné třídy japonského císařského námořnictva. Byla první velkou japonskou letadlovou lodí stavěnou od počátku jako letadlová loď.

Zúčastnila se druhé čínsko-japonské války. Celou svoji kariéru za druhé světové války strávila ve 2. +more divizi letadlových lodí ( Dai-ni Kókú Sentai) 1. letecké floty ( Dai-iči Kókú Kantai) Nagumova úderného svazu letadlových lodí ( Kidó Butai). Zúčastnila se útoku na Pearl Harbor a poté podpořila japonský druhý pokus o dobytí atolu Wake. Podporovala invazi na Ambon v lednu 1942 a zúčastnila se náletu na Port Darwin a invaze na Jávu. Zúčastnila se výpadu do Indického oceánu a bitvy u Midway, kde byla 4. června 1942 těžce poškozena střemhlavými bombardéry z USS Yorktown a večer téhož dne potopena vlastním torpédoborcem Isokaze.

Vývoj a provedení

Rozestavěná Sórjú v Kure na jaře 1937 Sórjú byla první ze dvou letadlových lodí stejnojmenné třídy. +more Její sesterská loď Hirjú však byla značně odlišná. Sórjú byla první japonskou velkou letadlovou lodí, která byla od počátku stavěna jako letadlová, neboť předchozí Hóšó a Rjúdžó byly lehké letadlové lodě a Akagi a Kaga byly přestavěný bitevní křižník a bitevní loď. Právě díky tomu, že se již od počátku počítalo s konstrukcí letadlové lodě, byl dvoupatrový uzavřený hangár částečně zapuštěn do trupu a tím snížena silueta celého plavidla v porovnání s přestavbami Akagi a Kaga. Sórjú měla nízkou kliprovou příď, která byla - obdobně jako na Rjúdžó - na rozbouřeném moři zaplavována. Právě horší plavební vlastnosti na neklidném moři byly daní za rychlost - se svými 34,5 uzly (63,89 km/h) byla Sórjú v době svého uvedení do služby nejrychlejší japonskou letadlovou lodí.

Označování letounů palubní skupiny Sórjú

Letouny palubní skupiny Sórjú ( Sórjú hikókitai) byly v průběhu služby letadlové lodě označovány na kýlovce kódem, dle následujícího schématu: [kód Sórjú]-[taktické číslo]. Identifikační kód Sórjú se v průběhu služby měnil: na přelomu 30. +more a 40. let ho tvořilo písmeno W, písmeno a římská číslice QI, případně VII. Na základě dílčí reorganizace Spojeného loďstva v roce 1940 se kódem Sórjú stala kombinace písmena a římské číslice BI. V rámci této reorganizace přibyl jako identifikační prvek pro palubní skupinu Sórjú navíc jeden modrý pruh na trupu letounu. V souvislosti se ztrátou vůdčí pozice ve 2. divizi letadlových lodí na počátku května 1941 je možné - ale nepravděpodobné, jak píše Smith - že se značení změnilo na BII a dva modré pruhy. Vzhledem k nedostatku času ale pravděpodobně k přeznačení letounů nedošlo.

Služba

Před II. světovou válkou

Za II. světové války

Útok na Pearl Harbor a Wake (prosinec 1941)

Sórjú - jakožto vlajková loď kontradmirála Tamon Jamagučiho - opustila Hittokappskou zátoku 26. listopadu 1941 a spolu s ostatními plavidly Kidó Butai zamířila k Havajským ostrovům. +more V ranních hodinách 7. prosince vyslala z pozice své letouny ve dvou vlnách k útoku na Pearl Harbor. V první vlně poslala do útoku osm stíhacích Micubiši A6M2 „Zero“ poručíka ( tai'i) Masadži Suganamiho, deset bombardérů Nakadžima B5N2 „Kate“ poručíka Heidžiro Abeho vyzbrojených 800kg protipancéřovými pumami a dalších osm „Kate“ poručíka Cujoši Nagaije vyzbrojených torpédy. Stíhaček mělo být o jednu více, ale jedno „Zero“ kvůli technickým problémům neodstartovalo. Stíhači ze Sórjú zaútočili na zaparkované letouny na Barbers Point, Wheeler Field a Ewa. „Kate“ s pumami zaútočily na bitevní lodě USS Nevada, USS Tennessee a USS West Virginia, zatímco torpédonosné „Kate“ zaútočily na cvičnou bitevní loď USS Utah, bitevní loď USS California a lehké křižníky USS Helena a USS Raleigh. Pro Sórjú se první vlna obešla beze ztrát.

Do druhé vlny přispěla Sórjú devíti „Zero“ poručíka Fusata Iidy a osmnácti střemhlavými bombardéry Aiči D3A1 „Val“ korvetního kapitána ( šósa) Takašige Egusy. Jedna „Val“ se ale po startu musela kvůli technickým problémům vrátit a tak k cíli pokračovalo pouze sedmnáct střemhlavých bombardérů. +more „Zera“ napadla námořní leteckou základnu Kaneohe a „Val“ zaútočily na loděnici, Californii, Raleigh a prchající Nevadu. Z druhé vlny se na Sórjú nevrátila tři „Zera“ (Fusata Iida BI-151, Saburo Išii BI-153 a Šuniči Acumi BI-1xx) a dvě „Val“.

Mezi Indickým oceánem a Midwayí (duben a květen 1942)

5. divize letadlových lodí (Šókaku a Zuikaku) se odpojila, aby se zúčastnila podpory operace MO (vylodění v Port Moresby, které ale bylo zabráněno bitvou v Korálovém moři). +more Bez ní se zbytek Kidó Butai pustil 19. dubna do neúspěšného pronásledování ustupujících amerických letadlových lodí USS Enterprise a USS Hornet, které den předtím pronikly japonskou obranou a umožnily tak šestnácti bombardérům B-25B Mitchell zaútočit na Japonsko. Do Haširadžimy se vrátila 22. dubna.

Počátkem května se kontradmirál Tamon Jamaguči přesunul na Hirjú a Sórjú tak přišla o status vlajkové letadlové lodě 2. divize letadlových lodí.

Bitva u Midway (květen a červen 1942)

: :Není-li uvedeno jinak, jsou data a časy uváděny v Midwayském časovém pásmu, tedy GMT-11

Dne 27. května ráno opustila kotviště v Haširadžimě a spolu se třemi dalšími letadlovými loděmi Nagumovy Kidó Butai (Akagi a Kaga a Hirjú) vyplula vstříc svému osudu v bitvě u Midway. +more Na palubě měla 18 stíhaček A6M2 „Zero“ své palubní skupiny, které doplňovaly tři A6M2 od 6. kókútai a které byly určeny k umístění na Midway po jejím dobytí. Dále nesla 15 střemhlavých bombardérů D3A1 „Val“, 18 torpédových bombardérů B5N2 „Kate“ a jeden či dva předsériové průzkumné D4Y1-C Suisei.

Velitelem palubní skupiny Sórjú na její poslední akci byl Takašige Egusa, velitelem stíhačů byl Masadži Suganami, střemhlavým bombardérům velel Masatake Ikeda a torpédovým bombardérům Heidžiró Abe.

Dne 10. srpna 1942 byla vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Japonské letadlové lodě Kategorie:Japonské válečné lodě ve druhé světové válce Kategorie:Vraky lodí v Tichém oceánu Kategorie:Útok na Pearl Harbor