Thomas Young

Technology

12 hours ago

Author

Thomas Young byl britský vědec, který se specializoval na fyziku a fyziologii. Narodil se v Londýně v roce 1773 a studoval na univerzitě v Londýně. Měl široké vědecké zájmy a přispěl k významným objevům v různých oblastech. Young je nejlépe známý pro své práce v oblasti optiky. V roce 1803 provedl slavný dvouštěrbinový experiment, který dokázal, že světlo projevuje jak vlnové, tak částicové vlastnosti. Tato teorie je známá jako Youngova dvojštěrbinová teorie a je stále klíčovou součástí moderní fyziky. Young také prováděl výzkum s rozkladem světla a objevil jev interferencí, který se vyskytuje, když dvě světelné vlny se stýkají a navzájem ovlivňují. Tento objev přispěl k pochopení podstaty světla a ovlivnil další výzkum. Kromě optiky Young také přispěl k rozvoji lékařské vědy. Prokázal, že oční čočka se přizpůsobuje tak, aby byla schopna vidět na různé vzdálenosti. Zároveň přispěl k pochopení zrakového vnímání a byl jedním z prvních vědců, kteří zkoumali barvoslepý zrak. Thomas Young byl významným vědcem své doby a jeho práce měla významný dopad na další vědecký výzkum. Zemřel v roce 1829 ve věku 55 let, ale jeho dědictví a přínos stále přetrvávají v oblasti fyziky a fyziologie.

Thomas Young (13. červen 1773 Milverton - 10. květen 1829 Londýn) byl britský polyhistor - vynikal mj. jako fyzik, lékař a egyptolog.

Po celý svůj život pracoval jako lékař; je však známý především svou definicí modulu pružnosti a také díky pokusu s takzvanými Youngovými štěrbinami, díky kterému doložil a vysvětlil jev interference světla. Young dále přispěl k pokroku egyptologie tím, že se účastnil interpretace textů Rosettské desky.

Životopis

Narodil se 13. června 1773 jako poslední z deseti dětí v rodině kvakerů v městě Milverton v hrabství Somerset. +more V dětství vynikal neobyčejným jazykovým nadáním - ve čtrnácti letech ovládal třináct jazyků: angličtinu, francouzštinu, italštinu, latinu, starořečtinu, hebrejštinu, chaldejštinu, syrštinu, aramejštinu, amharštinu, turečtinu, arabštinu a perštinu.

Roku 1792 se zapsal ke studiu medicíny v Londýně. Od r. +more 1794, kdy byl také zvolen členem Královské společnosti (Royal Society), pokračoval ve studiu v Edinburghu a o rok později na univerzitě v Göttingenu; zde obdržel roku 1796 doktorský titul z fyziky. V roce 1797 přešel na studium do Cambridge; téhož roku zdědil velké jmění po svém prastrýci Richardu Brocklesbym, čímž se stal finančně nezávislý. Roku 1799 se přestěhoval do Londýna kde začal působit jako lékař. V obavě o své jméno v této době publikoval všechny své články pouze anonymně.

Roku 1801 byl Young jmenován profesorem „přírodní filozofie“ na Royal Institution. V následujícím roce byl jmenován tajemníkem pro zahraniční styky (foreign secretary) Královské společnosti . +more Roku 1803 se ale vzdal svého místa profesora neboť se obával, že by jej to příliš omezovalo v jeho lékařské praxi.

Roku 1811 nastoupil jako lékař v nemocnici St George's Hospital. V roce 1814 byl členem komise, která měla studovat rizika spojená se zaváděním plynového osvětlení v Londýně. +more Roku 1816 byl tajemníkem komise, jež měla za cíl určit délku kyvadla, jehož perioda pohybu činí dvě sekundy; tím se mělo umožnit určení místní hodnoty gravitačního zrychlení.

Několik let před svou smrtí se zabýval otázkami životního pojištění.

Vědecký přínos

Mathematical elements of natural philosophy, 2002

Youngovy štěrbiny

Younga asi nejvíce proslavil jeho přínos v oblasti optiky, zvláště jeho slavný experiment se dvěma štěrbinami. Ten provedl roku 1801, když nechal procházet svazek světla dvěma rovnoběžnými štěrbinami, za které umístil stínítko. +more Vlivem difrakce světla na štěrbinách vznikají na stínítku interferenční proužky. Z toho Young usoudil, že světlo má charakter vlnění (viz též dualita částice a vlnění).

Youngův modul pružnosti

Youngův modul pružnosti v tahu je materiálový koeficient používaný v mechanice kontinua. Tento koeficient závisí na vlastnostech materiálu a spojuje velikost elastické deformace úměrné přiloženému mechanickému napětí. +more Vyšší hodnoty Youngova modulu pružnosti odpovídají méně poddajným materiálům.

Vidění a fyziologie zraku

Young je považován za zakladatele oboru fyziologie oka. Roku 1793 objasnil, jakým způsobem probíhá akomodace zraku pro různé vzdálenosti pozorovaného předmětu tak, že se mění zakřivení oční čočky. +more Roku 1801 jako první popsal astigmatismus. Ve svých přednáškách vyslovil domněnku, že barevné vidění je zprostředkováno třemi druhy receptorů, které vnímají červenou, zelenou a modrou barvu. Tuto teorii později rozvinul Hermann von Helmholtz. Experimentálně byla potvrzena teprve roku 1959.

Lékařství

V roce 1808 přednesl Young důležitou přednášku z fyziologie na téma Funkce srdce a tepen. Z dalších oborů medicíny je dále hoden zaznamenání jeho přínos k porozumění tuberkulózy a k systematickému popisu nemocí.

Jazykověda

Young vypracoval porovnání gramatiky a slovní zásoby čtyř set různých jazyků. Roku 1813 zavedl pojem indoevropské jazyky.

Hieroglyfy

Young navázal na práce Silvestra de Sacyho a Johana Davida Åkerblada při luštění staroegyptského démotického písma. Roku 1814 dokončil překlad démotického textu z Rosettské desky a o několik let později zaznamenal částečný pokrok v pochopení hieroglyfického písma, byť se také dopustil omylů. +more Roku 1823 vydal tiskem dílo nazvané Zpráva o nedávných objevech týkajících se hieroglyfického písma a starověkého Egypta. Některé ze svých publikovaných závěrů převzal v hesle „Egypt,“ které napsal pro vydání encyklopedie Encyclopedia Britannica z roku 1818.

Když francouzský egyptolog Jean-François Champollion zveřejnil svůj úplný výklad hieroglyfického písma, Young oceňoval jeho zásluhy, avšak současně žádal, aby Champollion uznal, že se částečně opíral o Youngovy poznatky. Champollion však při luštění hieroglyfů vycházel ze své hluboké znalosti koptštiny a odmítl proto uznat Youngův přínos, neboť některé jeho vývody byly chybné. +more Přes vzniklý spor mezi Brity a Francouzi, který měl i politický kontext, Champollion později umožnil Youngovi přístup k démotickým rukopisům v muzeu Louvre v Paříži, jehož správcem se stal.