Cesko.wiki Ušní lalůček
Author
Albert FloresUšní lalůček je malý druh sovy, který je endemický pro Šumavu a pochází z čeledi puštíkovitých. Tento druh je jedním z nejmenších druhů sov na světě a dosahuje délky 15-16 cm. Ušní lalůček má krátký ocas a nápadné "uši" na hlavě, které jsou jeho charakteristickým znakem. Jeho zbarvení je převážně hnědé s bílým proužkem pod očima. Ušní lalůček obývá především husté smrčiny, kdy jeho noční lovecké teritorium dosahuje velikosti okolo 10 hektarů. Je to druh, který je těžko pozorovatelný, protože se několik hodin po soumraku vydává na lov malých obratlovců a hmyzu. Tento druh je považován za kriticky ohrožený, jelikož jeho populace se v posledních desetiletích výrazně snížila z důvodu ničení a fragmentace jeho přirozeného prostředí. Společnosti a organizace se snaží o ochranu této ohrožené sovy a jejího přirozeného habitatu prostřednictvím vzdělávacích programů, výzkumu a záchranných projektů. Ušní lalůček je jedním z unikátních druhů, který představuje důležitou součást biodiverzity Šumavy a je symbolem ochrany přírody této oblasti. Vlády a ochranářské organizace spolupracují na takových opatřeních, která mají za cíl zachování a zlepšení životních podmínek pro ušní lalůčka a další ohrožené druhy.
Ušní lalůček (lat. lobulus auriculae) je vazivem vyplněná kožní duplikatura, která visí z ušního boltce a vpředu je zpravidla přirostlá ke kůži tváře. Podle zoologa D. Morrise je velký a masitý ušní lalůček typický pro člověka (dokonce jde dál a tvrdí, že se v evoluci velký lalůček vyvinul jako nová erotogenní zóna). Jinak je to rovněž jedno z míst, jimiž v zimě tělo ztrácí větší množství tělesného tepla. Žádnou významnou anatomickou funkci jinak nemá. Lalůček je vyplněn vazivem a kryt kůží, je také bohatě prokrven.
Variabilita
Ušní lalůčky - volný a upevněný Velikost a tvar ušního lalůčku je u lidí velice proměnlivým znakem. +more Z jedné studie vyplynulo, že průměrná velikost ušního lalůčku činila přibližně 2,0 centimetru - se standardní odchylkou 0,42 cm. Pravý ušní lalůček je přitom v průměru o 4 mm delší než levý. Většina rasových rozdílů je nepodstatná, byly však nalezeny velikostní rozdíly v závislosti na věku a pohlaví měřené osoby. Nejvýrazněji se lidské lalůčky liší mírou srůstu s tváří; někteří lidé mají lalůčky volné (výběžek kůže směřující do volného prostoru pod ušima), u jiných je lalůček prostě pokračováním té části boltce, která přirůstá ke spánku. Učebnicové poučky tvrdí, že tento znak je jednoduše mendelovsky dědičný a podléhá jedinému genu (přičemž prý jsou volné lalůčky kódovány dominantní alelou). Ve skutečnosti je situace složitější, existuje spousta přechodů mezi volným a srostlým lalůčkem a znak rozhodně není určen jen jedním genem.
V typickém případě je povrch lalůčku zcela hladký, ale za určitých okolností na něm vznikají rýhy. Rýhy na lalůčku jsou přitom spojovány s některými vrozenými nemocemi, jako je Beckwith-Wiedemannův syndrom. +more Starší studie dokonce uváděly, že rýha na lalůčku signalizuje zvýšené riziko infarktu a aterosklerotického ucpávání cév; dnes jsou tyto studie vyvraceny s tím, že rýha na lalůčku vzniká častěji u starších osob - a právě ty jsou samozřejmě náchylnější k infarktu.
Onemocnění
K častým onemocněním vztahujícím se k ušnímu lalůčku patří kontaktní dermatitida následkem alergie na kovový materiál náušnic. Obvykle dochází k naduření v místě vpichu, někdy vzniká i váčkovitý útvar. +more Častou příčinou je příměs niklu ve špercích. Jiným onemocněním jsou epidermoidní cysty v lalůčku, obvykle malé a neškodné.
